Reinkarnace legendárních norských pekelníků byla avizována dlouhou dobu dopředu. Snad každý fanoušek černého kovu musel být neúměrně nedočkavý prvního po-reunionového alba Limbonic Art. To, že takováto díla jsou bez diskuzí velmi ošemetnou záležitostí je nad slunce jasné. Daemon a Morfeus se však k tomuto velmi důležitému kroku postavili velice zodpovědně a „Legacy of Evil“ připravili posluchačům v tom nejlepším a nejupřímějším světle.
Jelikož Limbonic Art ušli za dobu svého počínání na norské a později i celosvětové scéně nemalý krok, musela snad každého zajímat jediná skutečnost. Otázka se nabízí sama, a to velice svižně. Z jaké etapy svého funkčního období tato dvojice čerpala pro „Legacy of Evil“? Byly to snad velice melodické začátky, ušní bolce drtící rok 1999, či mrtvolností a thrashingem nasáklá poslední deska „The Ultimate Death Worship“? Ouha. Správně jsou buďto všechny možnosti najednou, či žádná z nich. Limbonic Art totiž namísto inspirace čerpané z některého z předchozích alb, vsadili na kartu jaksi nebezpečnější a ve své hudbení produkci udělali krůček dále. První možnost je dozajista tou jednodušší. Chytíte se úspěšné desky, vytvoříte jakýsi její odlitek, přidáte moderní, popřípadě aktuální zvuk, profesionální mastering a z toho celého pak těžíte. Skalní fanoušky to jistě potěší. Slyší přesně to, co se jim na na jejich oblíbené kapele kdysi líbilo. Hudebních fajnšmejkrů, kteří tento tah dříve či později prokouknou není tolik a nejsou ani těmi, kdo by kapele nějak výrazně přispíval do pokladničky. Pekelná norská dvojice si však zvolila cestu s názvem „posuňme naši hudbu dále“.
„The Ultimate Death Worship“ můžeme brát v potaz jako výchozí bod, od kterého se Daemon a Morfeus takříkajíc „odpíchli“. „Legacy of Evil“ je nasáklé thrashingem, jak to jen hranice černých vod dovolují. Limbonic Art tím zajišťují opravdu svižná tempa, potírají jakýkoli náznak zdlouhavých do nekonečna se opakujících sterilních pasáží, a samozřejmě i výrazně obohacují tvorbu o klasické řezané thrash metalové postupy. Kromě toho se může novinka snad poprvé pyšnit výrazněji melodickou hrou všech kytarových linek. Je skutečně zajímavé poslouchat, jak se tyto dva stavební kameny metalové hudby na „Legacy of Evil“ doplňují. Úkol kláves i tentokrát leží v disharmonii, urputné rychlosti a klasické atmosféře. Nějakých pochmurných momentů se zde nedočáte, Limbonic Art vás unášejí na svých křídlech vstříc pekelné bráně. Dopomáhají k tomu i infernální tempa automatické bicí soupravy, o které kdysi kdosi (zdravím do Plzně – pozn. autor) v českém epitafu téhle kapely napsal, že jde o nejlepší automat pod sluncem. Osobně bych tuto parafrázi lehce poupravil na „nejlépe naprogramovaný automatický bubeník pod zemí“. Nejen jejich naprogramování je bezchybné, ale i zvuk působí velmi reálně.
Pokud bych měl ke konci recenze hledat chyby, napadá mě snad jediná, nutno podoktnout, že velice subjektivní. Osobně totiž upřednostňuji nejtemnější album „Ad Noctum: Dynasty of Death“. A přestože se rychlostně mohou téměř rovnat, starší bratříček reunionu se svojí záhrobní atmosférou a čistě black metalovým feelingem u mě stojí na pomyslném piadestalu. Nicméně „Legacy of Evil“ je návrat jak se patří. Pochybuji, že se najde fanoušek, kterému by se po několika posleších tohle pekelné album nelíbilo.
