Pochybuji, že by bylo zvláště nutné představovat Blut Aus Nord. Znáte, neznáte? Jistě jste už o nich něco slyšeli. Vedou se o nich řeči jací to jsou novátoři, průkopníci, ... A nebo taky, že Vindsval a spol. je jen banda prznitelů black fucking metalu, kteří se snaží za každou cenu znít co nejdivněji. Ti druzí tak maximálně uznají dobu demáčů „Vlad“ a „Ultima Thuleé“. Někteří přímo tuhle periodu uctívají, ale ta nová jim pod nos nejde a myslí si, že by to měl Vindsval zabalit. Další (těch je méně) milují hudbu Blut Aus Nord rovnoměrně. Při „Ultima Thuleé“ by nejraději sebrali sekyru a šli pobíhat po zasněžených vrcholcích hor. Během „MoRT“ onanují a u každé disharmonické kytarové kličky ejakulují. Asi je za tím láska k hudbě minulé i současné, (nebo se z BAN stali vyčůraní komerčáci), ale nové CD zní jako by se srazila právě alba staré a nové éry. Už dříve se nechal Vindsval slyšet, že nové album bude poctou Quorthonovi. Když už pocta, tak s grácií, a právem se předpokládalo, že nové album bude návratem ke "kořenům". Vcelku těžko se dá popsat „Odinist“. Kapela totiž využila zkušenosti a vychytávky nabrané z posledních alb. Kytarová hra je nyní už příjemnější, i když stále dosti disharmonická. Řezavý zvuk strun mírně polevil, nastoupil spíše zimní, éterický zvuk, hladící po duši, vytvářející příjemnou atmosféru.
Viděli jste původní obal „Odinist“? Je noc, měsíc lehce skryt v závoji mlhy, pouhá nažloutlá záře, žádné hvězdy. Ve vzduchu cítíte přicházející zimu a sníh. Měsíční záře osvětluje rytiny na skalách, ve kterých se skrývá moudrost věků. To evokuje jak hudba tak i původně zamýšlený obal (ten nový je škaredý a už vůbec nic nenapoví). Kytary občas atmosféru přenesou až k orientu, nejlépe to lze slyšet v titulní písni alba. Éterický, nad vodní hladinou plující duch, koupající se v měsíčním odrazu. Svíjející se pod jakýmsi mocným kouzlem. Ale stačilo abstrakce a fantasů.
Titulní píseň „Odinist“ je tak načichlá orientální atmosférou, že se vám ten (půl) měsíc jistě vybaví. Vindsval občas vytasí kytarové sólo jakoby vytržené z dob Children of Maani (pro neznalé, Vidnsvalův starý projekt, více inklinující k death metalu a orientální hudbě, žádní Nile ale, prosím). Jindy se hudba točí v křečích disharmonie, často rychlejšího rázu. „Odinist“ vypráví v klidném tempu, občas upozorní již zmíněnou disharmonií doprovázenou klepačkami.
Vindsval nyní odsunul ostrý blackový zpěv stranou. Hraje si na vypravěče, který se Vás snaží svým šepotem uspat. Monotónní, lehce nakřáplý šepot Vás provádí celým obsahem alba. Srozumitelnější než kdy jindy, avšak lyrika stále zůstává tajemnem. Kdo se nudí, ať naposlouchává a luští slova. Objeví snad plno zajímavých poznatků. A i když se to zdá, že zpěv je stále stejný, při pozorném poslechu zaregistrujete i mírné užití hrubých growlů, či čistě zpívaných partů podkládajících samotnou hudbu.
Tak se mi zdá, že píšu jako by o ničem. Příliš mnoho abstrakce, kdo by si to album vůbec koupil podle tohoto? Je těžké hudbu Blut Aus Nord přiblížit, ať už je "přístupnější" jak chce, stále je pro představy více místa, než-li pro kritický poslech pronikající do každého záchvěvu strun. V kostce by se dalo hovořit o éterické směsici atmosféry „Ultima Thuleé“ a „Children of Maani“ s hudebními postupy novějších alb. Skladby jako „Sound of the Universe“ a „An Element of Flesh“ nabídnou chladnou exekuci nehumánním přemýšlením o hudbě, které se vám stejně jako například „MoRT“ pokusí pocuchat zdravý rozum. Odinist, Mystic absolu Vás osvítí moudrostí a pocity velkoleposti tak jako byste měli to privilegium navštívit Valhalu (nehledě na zjevný orientální vliv první jmenované).
Chápete či nechápete, co jsem chtěl popsat? To je jedno, jestli Vám něco název Blut Aus Nord říká, opatřete si toto album. Jistě si zde něco najdete.
...Hmm, ale stejně by mě zajímalo, co by na to Quorthon řekl...
