Je Norsko stále ještě tou největší black metalovou líhní? Je i není. Spousta podobně stylově zaměřených kapel dnes už vůbec nefunguje, na druhou stranu mnohé soubory se snaží z klasických black metalových kolejí vymanit a různě experimentovat. Hudební těleso IN LINGUA MORTUA je zajímavé především tím, že spojuje obě mé předchozí myšlenky. Jednotliví členové se realizují ve vlastních „černých“ projektech a sem tam si také odskočí k jinému „kšeftu“. Základ tohoto projektu se zrodil už v roce 2000, ovšem konečného výsledku se dočkal až letos. Sám sobě si kladu otázku, zda má vůbec cenu realizovat nahrávku, na kterou si nikdo ze zúčastněných nedokáže ani řádně udělat čas. Vůdčí personou celého komparsu je Lars Fredrik Froislie, de facto jediný hudebník, jenž bere projekt za definitivně vlastní. A jakou že hudební šlehačku nám pánové připravili?
Jedná se vcelku o velmi příjemný a melodický black metal, tak trochu kopírující symfonický nástup DIMMU BORGIR na trůn popularity. Neznám lepší způsob, kterak přivést poflakující se mládež k pořádné muzice. Kdyby IN LINGUA MORTUA nebyli namočeni v hlubokém undergroundu, možná že by ses z nich postupem času stala hvězdná komanda pro každou domácnost, která dá zavděk ostrým kytarám. Bylo by ode mě však velmi nevděčné, kdybych tuhle nahrávku označil nálepkou „children black metal“. Některé skladby totiž nepůsobí až tak líbivě, hudebníci přece jen více mysleli na svá ega, chtěli být se svými nástroji slyšet, a proto v tvorbě IN LINGUA MORTUA najdeme kus progresivní práce, dokazující naprostou instrumentální vyspělost.
Za vůbec nejpovedenější skladbu považuji gothic-blackovou „Relinguish“, jenž překvapí závěrečnou rock'n rollovu tváří, velmi silně evokující SATYRICON. Soubor také dost často využívá zvuky klavíru, žel ne vždy zcela vkusně. Někdy mi i přijde, že pasáže tohoto nástroje jaksi zbytečně (záměrně) zmírňují jinak velmi solidní metalovou palbu. Ústřední a patrně i výsadní skladbou dle všeho má být předposlední jedenáctiminutovka „Sowers of Discord“, ovšem opět je „práce“ IN LINGUA MORTUA jaksi poloviční. V první části skladby se prakticky nic neděje, čas utíká a stále nic extra zajímavého. V posledních dvou minutách se ke slovu dostávají houslové party a právě jejich zásluhou je alespoň závěr skladby o něco zajímavější.
„Bellowing Sea - Racked by Tempest“ není rozhodně špatné album. Je však cítit, že je hodně neosobní a odtažité. Instrumentální výkony celého projektu jsou bez debat silně profesionální, ale magický náboj, který by mě k nahrávce více přicucnul tu zkrátka není. Takže se, pánové, dejte znovu dohromady a vymyslete něco více od srdce...
