Nejen lehké pobavení, ale možná i rozesmutnění jsem zažil při pohledu na fotografii jediného stálého člena kapely, jenž dle popisu, který mi přišel společně s CD, měl být nadaným hudebníkem tvořícím barevnou hudbu. Kdybychom si však nebrali v životě předsudky, od čeho by bylo překvapení a potěšení? Nechci ihned na úvod recenze tvrdit, že se mi něčeho z jmenovaného v podobě alba „Víziók“ dostalo, ale… Mohu jen krátce naznačit, že hudba nepůsobí rozhodně tak kýčovitě a úsměvně jak již zmiňované vyobrazení Viktora.Možná se budu opakovat, ale v black metalu byl již dávno dosáhnut vrchol toho, co lze tvořit, aniž bychom nepřekročili hranice. Na kapelách tedy zůstává to, aby se snažily buď objevit, co dosud objeveno nebylo (boj s větrnými mlýny) anebo aby zapojily líbivou rytmiku a melodie. A řekl bych, že možnost druhá je cestou lepší a je rovněž i cestou kapely Aetherius Obscuritas na novém dlouhohrajícím albu.
„Víziók“ si v podstatě nestojí nijak špatně, mnozí by klidně řekli, že více než dobře. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že doposlouchat album najednou, je téměř nadlidské. Ne proto, že by se hudba jevila nestravitelně, naopak, ona je velmi přístupná. Jen bohužel negraduje. Nejlepší nápady jsou vyobrazeny v prvních pěti šesti skladbách, a to je jednoznačně nepromyšlený tah. Osobně bych byl pro větší rozptyl nejkvalitnějších skladeb nebo pro postupnou gradaci, ne pro skomírání.
Za vyvážené a skvělé naopak považuji vklínění angličtiny mezi velmi dobře poslouchatelnou, ale lehce komplikovanou maďarštinu. A jako malý jazykový bonbónek je jako šestá skladba cover od norských Ragnarok. Ach! Legendární to melodie, s trochu smutným koncem; od této písně končí „Víziók“ se svou rozmanitostí a vyumělkovaností… Snad to je jen můj dojem, byla by to jinak škoda. Občasné propojení chorálů v jinak melodické a agresivní hudbě se jeví jako dobrý nápad, možná bych apeloval na větší (zne)užití. Navíc, ti, kteří si oblíbili „Hordalands Doedskvad“ budou jistě nejednou přemítat nad nápaditou vokálovou shodností s Hoestem. Podobný efekt, podobný odstín… Ale stejně kvalitní interpretace.
Je velmi znatelné, že Aetherius Obscuritas není tvořen kvůli póze nebo nutnosti. Nemá a ani nemůže mít jepičí život, protože je součástí něčeho, čemu se říká srdce. Alespoň na mě tak působí. Z hudby sálá touha po zaujetí posluchače, snaží se překvapovat a neznít zaběhle a odporně black metalově. „Víziók“ je metal se vším všudy. S černou duší a prohnilým tělem. S krvavými boláky na nohou od toho, jak do Vás neúnavně kope, jak pracuje s tím, co se Vám líbí a co ne… Je to zkrátka album s tak příjemným a nadstandardním potenciálem, že se v něm samo zamotalo.
Čitelný zvuk, který si Viktor mohl dovolit, neboť pracuje ve studiu, dodává čtvrté dlouhohrající desce velmi živelný spád a rozhodně bych se nebránil tomu, abych takovouto produkci viděl v undergroundové hudbě častěji.
