Pod věčně krušným nebem v daleké zemi sněhu a ledu vyvěrá zpoza skály průzračný pramen čisté vody. Stéká a klikatí se drobný potůček, ševelí a píská si svou píseň. A když je árie v nejlepším, je již potůček krásnou čistou řekou…
Kapitola druhá: Alkonost
Srdečně se raduji z každého zajímavého počinu, který často náhodně usedá na parapet jako drobný pěvec našich luhů a hájů. Tentokráte však nespočinuli u krmítka sýkorka či špaček, ale statný a hrdý orel. Ano, na „nové“ Alkonost jsme se opravdu těšil, i když vlastně tak nové nejsou. Jedná se prakticky o remasterování jejich staršího materiálu „Songs of the Eternal Oak“. Ale pozor, v ruštině. Poslední dobou je lze označit za velmi plodné, tedy v oblasti hudební. A nyní se nám novinka odhaluje a představuje v plné kráse!
Kapitola třetí: Ponoření
…stál jsem po pás v tom ledovém toku jen v lněné košili. Cítil jsem, jak mi vražedný mráz spaluje nohy a chodidla, jež byla křečovitě semknuta mezi kameny… drásaly mne ostré hrany a cítil jsem zvláštní pocit…. Třásl jsem se zimou, ale zároveň mne hřálo u srdce. Udělal jsem krok směrem ke středu…směrem do hloubky…a v tu ránu se za mnou hladina zavřela.
Kapitola čtvrtá: V hlubinách
Když se budu lehce prokousávat „Pesni Vechnogo Dreva“, bude to stejné, jak kdybych jemně odloupával letokruhy stromu. Každý materiál je ze začátku těžce stravitelný. Naštěstí se příjemně povolí už po několika posleších a my můžeme plně vnímat jeho kouzlo a tajemství plnými doušky. Představme si ladně lkavá kytarová sóla vyčítavě se klenoucí, umírající pohřební bubny a spoustu temně hutného korpusu, jenž vše mocně zaštiťuje. Vše prolínáno drásavým vokálem v symbiose s jemným a příjemným hlasem zpěvaččiným. Obecně shrnuto, tíživý folk metal okořeněn notnou špetkou ponurosti a hlubokých emocí.
A teď následuje pitva. S čím jsem byl naprosto od základů po výšiny nebeské spokojen, byla hlavní kytara. Té nemohu vytknout téměř nic. Majestátně znějící. Nelidsky čistá a úchvatná. Jakoby modlitba ke starým pohanským božstvům prostupuje buď v podobě smutně znějící, či v podobě jemné a klidné, jenž dostává do rukou vládu ve chvíli, kdy vše ostatní utichá. Perfektní. Taktéž doprovodná kytara a baskytara jsou odvedeny dobře. Jak již jsem řekl, tvoří onen pevný a nepostradatelný základ, navíc o síle ledovce. Pěkně laděné s hlavní melodií.
U čeho bych se dále rád zastavil, jsou klávesy. Ty působí velmi ucházejícím dojmem, lehké jako vílí nožka a přitom silné a působivé. Přesně to, co od varhan očekávám. Místy si připadáte jako sami v lese. Totožné pocity jsem měl při poslechu Ildjarnovy Hardangerviddy. Funerální bubeník si taktéž přišel na své. Monotónní dunění v rytmu pohřebních hymen se nehodí všude, nicméně zde sedí perfektně. Zastavil bych se ještě u vokálních projevů skupiny. Chraplavý vokál hlavního kytaristy nemusí sednout úplně každému, což se dá prohlásit i o hlasu zpěvaččině. Abych řekl pravdu, její hlas se mi opravdu líbí a i když nejsem valným zastáncem ženských vokálů v black metalu a podobných přilehlých žánrů. Ale tady je to opravdu něco jiného. Do Alkonost mi ženský vokál přímo sedí. Celkově ve mne album evokuje atmosféru a prostředí krásné přírody, temných a hlubokých lesů, pustých tunder a heroických hymnů k přírodním entitám a bůžkům, večerů pod severní oblohou. A ještě bych chtěl dodat jednu prostou a základní pravdu: Ač se nemusí na poslední pohled zdát, je tato hudba skutečně procítěná a od srdce. A právě to mne nejvíc uchvátilo.
Kapitola pátá: Stíny
Žádné nebe není bez mráčku a žádná pevnost není nedobytná. A stejně tak i toto album má své slabší stránky. Není jich moc, ale jejich popření by nebylo zcela na místě. Několik málo momentů na albu je trošku slabších a některé pasáže jsem si přebral možná jinak, než autoři zamýšleli. Oproti původní versi mě zahřála ruština, kterou považuji jako plus, a byl i jedním z důvodů, proč se mi nový materiál zamlouvá o něco více než ten starý. Ale to už nechám na vkusu samotného posluchače.
Kapitola šestá: Vynoření
…zalapal jsem po dechu. Chladný vzduch mi vnikal do plic a já se stěží nadechl…Celé tělo vykazovalo známky duševní i tělesné katarse a ocitalo se v záplavě náhlého přívalu horka. Pomalu jsem se dral ven z mrazivé vody. A cítil jsem se úžasně…
Kapitola sedmá: Bezejmenná
Nutno říci, že ač je album prakticky jen znovu přehrané, má svůj půvab a nejméně stejné kouzlo jako jeho originál. Myslím, že se vše zdařilo na jedničku a nyní si můžeme vychutnat esenci let minulých v novém, přitažlivém hávu. Vřele doporučuji.
