Farsot, zajímavý název pro kapelu, ale v tom smyslu, že se mi nepodařilo vypátrat, co má vlastně znamenat. Jak z hlediska etymologického tak lexikálního. Farsot, pod touto tajemností se ukrývá mladá německá sebranka, jež byla zaškatulkována jako „avantgardní“ black metal. Nehádám se, v několika ohledech a chvílích souhlasím, jindy nikoliv. Kapela pojala pojmenování své desky a hlavně výtvarné ztvárnění jejího přebalu velice abstraktním způsobem. Ach promiňte, zapomněl jsem název desky, jmenuje se „IIII“. Při proniknutí samotné hudební realizace do mého vnitřního podvědomí si nedokážu odpustit poznámku. „IIII“ ve mně vzbuzuje myšlenku, či vzpomínku na německou baladu. Textový koncept vyniká především filosofickým přemítáním nad smutným pojetím dnešní doby spojené s „konečnou?“ smrtí. Bohužel úsudek vyplývá většinou z kontextu… Připadá mi, jako by se pánové chtěli vrátit v čase, vrátit se do doby, kdy 19. století bylo ještě mladým, do doby, kdy právě balada hýbala mozky velkých literátů a učenců. Jsem překvapený nápaditostí a originalitou, s jakou „Farsot“ pracují. Už při pohledu na playlist se mi před očima představuje naprostá genialita. Tohle je snad první případ, kdy kapela zahraje skladbu, ve které textově přednese své myšlenky a následně se jí v další skladbě pokusí vykreslit pouze hudebně. Lehké až magické snad melodie? Není to kouzelné?
Farsot mě nepřestávají udivovat. V prvních chvílích máme tu možnost projít se krajinou zpustošenou pod plameny kruté bitvy, budeme vnímat agresivní kytarovou hru uhánějící v rychlém tempu. I dusot koní však jednou utichne a lidé v pláči oplakávají své padlé. Kytarové riffy se uklidní a do popředí se dostanou výrazné, skoro až euforické melodie. Tímto jsem překročili pomyslnou polovinu alba, které je děleno prahem říše zemřelých. Hlavní téma je nyní odhaleno v celé své přirozenosti. Hudební prezentace se ponoří do hlubin truchlících rytmů, kapela výrazně zpomalí a vytasí všechny trumfy prozatím uschované v kostnaté dlani protihráče. Farsot si nyní diktují podmínky. Posluchač společně s právě interpretovanou skladbou zažívá chvíle, kdy je hypnotizován. Naprosto uzavřen v malé krychli o pěti stěnách, ano jedna stěna je volná, přímo se nabízí k volnému útěku. Vždy, kdy už chybí pouze malý krůček k odtržení, se něco uvnitř vzepře. Malá částečka osobnosti chce žít v dokonalé symbióze s tolika chutnou atmosférou. Odměna za odvahu či věrnost přichází v nestřeženém okamžiku.
Skladba „Thematik: Trauer“ přesahující hranici 20. minut je opravdovým skvostem tohoto opusu. Ve svém nitru proplétá všechny aspekty, je jako jaro, léto, podzim i zima v jednom dni. Nebojí se experimentů… Následné použití orchestrálních prvků a emotivního piána dokonale vykresluje už i tak velice barvitou atmosféru. Tohle není řezničina, bezhlavé běsnění, toto je dílo hodné mistrů. Nikdy bych neřekl, že budu opěvovat kapelu, jenž si do svého alba nechá zasáhnout ženu. Musím však se studem říci, že v tomto případě se vše velice povedlo. Ženský vokál je dokonalý, působí vyzrálým, čistým dojmem a stává se tak jen další okrasou tohoto čerstvě zhotoveného šperku. Předpokládali jste, že black metal může působit i romantickým dojmem? Určitě ne…ale vězte, „IIII“ je toho živým důkazem.
Jsem si vědom toho, že jsem nebyl kritický byť v jediném bodě. Nevím totiž, co bych vytýkal, skladatelská genialita, hráčská zručnost, nenapodobitelná atmosféra a neposlední řadě také mistrovský zvuk, neodmyslitelné přednosti a znaky kvalitního alba. Farsot všechny tyto body splňuje!
O této prvotině se bude ještě hodně mluvit, vždyť ve světě získává superlativy, tak proč bych mezi ně nepřidal ten svůj?
