A máme nový důvod k nestrojené a neřízené radosti (či smutku): Darkthrone vydávají nové album a nám se zjevuje nová otázka. Jak to vlastně vypadá a zní? Po nemastném neslaném "The Cult is Alive" je tato otázka dosti aktuální. Kam se vlastně naše známá dvojice posunula ve svém punkovo alkoholového tažení?Abych řekl pravdu, celkem jsem se obával. Zvláštní Epíčko "N.W.O.B.H.M "nám přichystalo nejedno nemalé překvapení a působilo dosti rozporuplným dojmem. A zde je naštěstí řešení.
Mám-li být upřímný, nová tvorba Darkthrone mne nikdy příliš neoslovovala, spíše jsem holdoval starým kouskům jako "A Blaze in the Northern Sky" a "Soulside Journey". Ale den, kdy jsem si měl poprvé pustit "Fuck Off and Die" se nebezpečně blížil. A pak se to stalo. A nutno dodat, byl jsem potěšen. Neříkám překvapen, nebo šokován, ale potěšen. Slavné tažení našich dvou norských králů sice budí rozporuplné pocity, nicméně si myslím, že se ve svém novém stylu celkem našli. Hudebně propracované a takové „oddechové“ album nám přináší spoustu různých pohledů. Jen pro srovnání, od „kultu“ ušla skupina výrazným pokrokem. Zatímco předešlé album bylo podivně nudnou směsí mezi punkem a black n’rollem, bez nějakého výraznějšího příjemného překvapení, nabízí novinka spoustu příjemných a přitažlivých prvků. Svůj nový kabátek obstojně vyladili a práce kytar je dle mého názoru velmi výborná. Už úvodní "These Shores Are Damned", vlajkonoška "F.O.A.D" i vokálově a textově šílená "Canadian Metal" zní vskutku dobře. Tempo je svižné, melodie lehce chytlavé a jasné, přesto hutné a správně těžké. Fenriz tradičně podává úctyhodné výkony a kytarovou linku obstojně podkresluje a doplňuje.
A co že bych vlastně vytkl? Možná až přespřílišnou „hitovost“ a odrhovačkovost tohoto díla. Osobně dávám přednost vážnějším věcem. Na druhou stranu: proč se trošku od srdce nezasmát a neveselit se? Vždyť oba členové pouze zkouší trpělivost svých skalních fandů. Takže dokonce i nad zdánlivě jednoduchými a bezduchými texty přivřu oči a nezbude mi, než se lehce ironicky pousmát. To, co dělají, je opravdu dobré a humorné.
Darkthrone se nám opět ukázali v jiném převleku. Můžete se smát, plakat, radovat se, nadávat, proklínat, dovolávat se tajemných entit či prostě jen přehlíživě mlčet. Faktem je, že Darkthrone už dávno nejsou Ti staří Arisk blackmetalisté. Bohužel. Nebo bohudíky?
