Debutové album Hromovlad způsobilo solidní poprask, co říkáte? Stačí si vzpomenout na horlivé diskuse na slovenském serveru Incipitum či zvýšený počet fanoušků a vesměs pozitivní slova, která se dala zaslechnout na koncertech či při obyčejném hospodském dohadování. Ve zkratce, Hromovlad si udělali jméno a proto nevidím jediný důvod, proč hbitě nereagovat na pokračovatele „Vládca lesov, skalnych stien“.

„Ohňa hlad, vody chlad“ na mě osobně působí jako příjemně metaforicky zaobalené poselství, které v podstatě přibližuje nejen myšlenku, ale i hudební odkaz alba. Pomyslným ohněm bychom mohli popsat agresivní kytarové party i neméně zlověstný, ale srozumitelný vokál. Voda naopak spontánně omývá veškerou black metalovou zuřivost a transformuje novinku směrem, který je více východní. Album má tedy dva úhly pohledu více než debut; umí pohladit, zklidnit, ale naopak zuřivě stepovat po vašich vjemech.

Zpočátku jsem se obával, že Hromovlad možná i trochu nechtěně odsunou kytary do pozadí a zaexperimentují. Nestalo se tak a myslím, že všichni můžeme být vděční. „Ohňa hlad, vody chlad“ je jednoznačně ucelenějším albem, kde je každý monument vystavěn s pečlivostí sobě vlastní. Nestane se, že by byl nedotažený, málo propracovaný. Riffy jsou rozvíjeny jak to jen jde, místy doplňovány flétnou, jindy jinými „pomocníky“. Zatímco na debutu byly nejsilnější věcí melodické linky šestistrunných instrumentů, novinka je v tomto ohledu méně zásadová. A mám-li být upřímný, chytlavé kytarové party prvotiny mi chybí. Nelze říci, že by Hromovlad ubrali na kytarové snaze a melodika nebyla působivá, ale neuchvátila mě ihned tolik, jak jsem očekával. Postupem času se ale dojem jednoznačně zlepšuje, a i to dokazuje, že kapela vyzrála a hudba není na první poslech.

Novou složkou, která možná vzbudí vlnu rozporů, jsou chorály, které zaujímají v několika skladbách své pevné a předdefinované místo, neboť místo pro ně je kytarově přesně vystavěno. Naopak se Hromovlad nedrží zdánlivé veselky po celou skladbu, ale dokáží během písně vystřídat několik nálad. Pokud budeme ohleduplní ke všem aspektům, přiznáme si bez zbytečných okolků, že zvuk není ani zdaleka tak řezavý, a i to má svůj podíl na tvoření nálad. Kapela se sice drží podobného vyznění, na které jsme si na debutu zvykli, ale sound je více vyčištěný a možná i nabasovaný. Melodie jsou tedy lépe čitelné a protože jsou někdy náročnější na poslech, stojí za to kapelu pochválit po zvukové stránce.

…


Kdybych na závěr recenze přeskočil v čase o dva týdny, řekl bych, že Hromovlad stvořili báječné album. Ať mám jakoukoli náladu, dokáže si mě podmanit, a vždy něčím jiným. Je nesmírně rozmanité, o hodně lepší než debut a zároveň o tolik profesionálnější. Kytary kouzlí linky s mnohem větší jistotou a nenadálé hopsavé momenty vůbec nekazí dojem black metalového alba.
„Ohňa hlad, vody chlad“ je na Slovensku ojedinělé a kompozičně jedno z nejdotaženějších alb, které tam kdy dle mě vyšlo. Nejedná se o žádný underground, hudba je přístupná, přesto člověk cítí, že Hromovlad tvoří nejen pro sebe, ale i pro ty, kteří to ocení… A nemusí se jednat o davy lidí… Obdiv netvoří masy…