Když mi Fastred zaslal pár tipů na recenze novinek, zaradoval jsem se, že se mezi nimi objevila kapela z Portugalska. Důvody jsou v zásadě dva, prvním je ten, že kapely z jihu nejsou častými návštěvníky těchto stránek a tím druhým, že mám ve sbírce několik klenotů z téhle země, ovšem nic z toho není black metal. No ono z Portugalska není úplně přesné, pánové Synder a Blackarth totiž uvádějí jako své působiště ostrov Madeira, takže vítejte v Africe.

Ač se jedná o první počin The Esoteric Movement v6.660, nejsou zmínění pánové úplnými začátečníky, každý působí v několika projektech, povětšinou melodic death black metalových. Žádný z nich mi zatím cestu nezkřížil, což lze považovat i za výhodu, neb se nezatíženě mohu věnovat pouze jejich (ne)blackovému projektu bez toho, abych se rozptyloval srovnáváním s jinými věcmi, které pánové tvoří. První, co na nahrávce zaujme, je intro "Thus Whispers the End of Times". Nejde o nějakou výjimečnost, spíš o to, že vichr, který je ze skladby slyšet, není subtropickým větrem, jak bych předpokládal, ale spíše pořádnou sněhovou bouří. Celkem rozporuplná záležitost, jež jako by předznamenávala další okamžiky EP.

Dvě cesty vedoucí odnikud do nikam…

Úvodní "Satan Pontifex Maximus" šlape ve velmi ostrém tempu. S výjimkou melodického náznaku zhruba uprostřed je ovšem dost jednotvárná a nutno říci, že mě při stopáži přes šest minut nudí až k zbláznění. Vokál, který je velmi vyvedený a umně zkreslený, dává skladbě nádech industrialu, rozhodně velké pozitivum, jinak by nebylo na první skladbě vůbec nic. Ač smršť, bez nápadu nikdy fungovat nebude. S druhou "When Fire Consumes the Earth" to není o moc lepší. Dalo by se říct, že je nejvíc černěkovová ze všech skladeb alba. Skutečná jízda od začátku do konce, ovšem opět bez náznaku jakékoliv originality. Stokrát obehrané riffy. Nejednomu ortodoxněji laděnému fanouškovi by to možná stačilo, mně tedy rozhodně ne. Použít jen trošičku jižanského temperamentu, muzika TEMV6.660 by zřejmě dostala uplně jiný náboj. První cesta zdá se býti lemována komíny pekelných továren, soškami plivníků, ďáblíků, satanů a luciferů (brrr, to klišé z první skladby jen čiší), avšak k černým srdcím fandů pravděpodobně nepovede.

Druhá cesta je rozmanitější a zajímavější možná proto, že zde se plně na plno projeví melodie, které se v úvodu EP objevují jen v nejasných náznacích. Druhou cestu reprezentují "Chaos Zenith - Visions Ov Patmos" a "Death is a Release". První okouzlí hned několika velmi zajímavými melodiemi, kytary zde téměř koketují s thrash/death metalem a i vokál se tu poněkud změnil, k již zmíněnému zkreslenému skřehotu přibyla ještě poloha deathová. A písni rozhodně napomáhá i chytře zakomponovaný ženský přednes v rodné portugalštině. Závěrečnou "Death is a Release" považuji za nejlepší věc celého EPka. Celkem zajímavé střídání temp, opět široká škála poloh Synderova hlasu a to hlavní - důraz na melodično. Určitě mi znějí ve druhé části TEMV6.660 mnohem lépe, než v úvodu. Druhá cesta vede možná k úspěchu, avšak v úplně jiné škatuli. Půjdou-li Synder a Blackarth po ní, budou se blackmetalu dotýkat méně a méně…


Jak tedy ohodnotit nahrávku celkově? Největším kamenem úrazu, tedy alespoň pro mě je rozpolcenost. Je to jakobyste dva odlišné singly vydali jako EP. Nebýt spojovacích prvků jako jsou intro – outro a zkreslený vokál, tak si skoro myslím, že bych nepoznal, že jde o jednu a tutéž kapelu, kdyby mi to někdo pustil poprvé. Další pro mě podstatné negativum, je zvuk bicích a vlastně i jejich rytmická náplň, prostě je to na můj vkus primitivní a úplně se to míjí s prací kytar, která společně s vokálem vytahuje nahrávku do hladin lehkého, ale jen velmi lehkého nadprůměru. Přál bych TEMV6.660, aby našli třetí cestu, která by je posunula blíže ke špičce black metalu. Pokud hrají hudbu pro sebe a jsou s "A Blasphemous Light in the Austere Centuries" spokojeni, nechť si kráčí kteroukoliv z cest, mnoho fanoušků blackmetalu tak ale nejspíš neosloví.