Chaotický začátek reportu? Ano… Po celou dobu trvání Apocalypsa festivalu 12 jsem chvílemi uvažoval, kdo tuhle akci pořádá. Jestli jde jen o kamarádskou domluvu všech zúčastněných kapel, nebo jak to vlastně bylo? Co měly znamenat ty nevyužité 30-40 minutové pauzy, kdy hudebníci střídavě přicházeli a zase odcházeli z/na pódium? Co pak měly znamenat ty výstupy se slovy „chlapi z časových důvodů konec“? Nepochopitelné!! A když vezmu v úvahu šílenou zimu v celé místnosti, kterou se snažili zneškodnit malým topením úplně na konci sálu, pak se radši nebudu dále vyjadřovat… Po několika hodinách v těchto mrazech dostane člověk chuť na něco teplého, alespoň šálek horkého čaje, kávy… čehokoli - opět nic. Nutno dodat, že toto byla jedna z nejhůře organizovaných akcí, na kterých jsem kdy v životě byl.

Potřetí jsem viděl Sezarbil naživo, a stejně jako poprvé a podruhé je dojem prázdný. Comebackové album bylo přijato vskutku příjemně, ale mohl jsem napínat uši sebevíce, nic zajímavého se z podia nelinulo. Pouze změť kytarových zvuků s vokálem, který byl vytažen nahoře. Skutečně nevím, jak mám popsat hudbu, která byla zřejmě kvůli zvuku utopena, ale nedokážu říci, jestli by to bylo s dobrým zvukem jiné. Black metal bez náboje, můj subjektivní názor.

Hromovlad? Perlička večera. Brzká, ale o to zářivější. Bylo to první vystoupení Hromovlad, které oceňuji velmi kvalitně. Proč? Dokázal jsem skladby v pohodě rozpoznávat a obzvláště ty nové mě nutily k opakování textů a přiblížení se k podiu. Řekl bych, že s lepším zvukem by kapela dokázala strhnout většinu.

Enclave jsou další kapelou, která pro mě znamená krok do prázdna. Slyším o nich prakticky prvně a tak jsem zvědavý, co předvedou. Na pódiu se jich seřadilo celkem solidně, 6 lidí do hry je slušné číslo. Všichni členové kapely jsou zamaskováni klasickým warpaintem a nejen vokalista je okován hřeby. V první řadě se představuje klávesista a hned vedle něj se staví zpěvák Enclave, teprve za jejich zády se formuje zbytek kapely. Po absolvování dvou skladeb nejsem ani nějak extra oslněn, ale ani se nenudím, dám jim ještě šanci. Postupem času jsem pochopil styl Enclave. Na můj vkus se snažili vypadat co nejvíce technicky zdatní, neříkám, že se snažili málo, ale nebylo to ono. Určitě nejvíce všechny zaujal onen klávesák „Damian“. Jeho gestikulace, mimika, grimasy, tohle se jen tak nevidí, snažil se natolik upoutat pozornost, až působil spíše odpudivým dojmem. Podle času se nacházím někde za polovinou vystoupení Enclave a můžu říct, že se mi i začínají líbit. Velice energický způsob hry, poměrně solidní vokál a zvláštní klávesy, klávesák do nich chaoticky tluče a vydává tím nepopsatelné zvuky. Občas si Enclave zahrávali na Dimmu Borgir a dali prostor intru s klávesy. Enclave mě nijak do kolen nesrazili, klávesy a pár melodií je dnes běžným průměrem a tak jsou Enclave jen další kapelou z mnoha a mnoha dalších, které čekají na uznání.

Silvu Nigru jsem viděl již nesčetněkrát a nikdy to nebylo ono. Pokaždé se přihodilo něco, co stálo v cestě k dokonalosti (přehnaně řečeno). Toto vystoupení se jim však povedlo na výbornou! Efektní sehranost, nebo šikovné štěstí za pomoci kvalitního zvuku ukazovaly Silvu Nigru v tom nejlepším světle. Vokalista Ulvberth zapracoval na vokálu a frázování, což také přineslo svoje ovoce. Největší sílu živého vystoupení vidím ve skladbách z desky „Černý kult“, a tak „Sociopat … lidstvím tělo trpící“ pro mě byl vrcholem vystoupení téhle smečky!

Od Besatt, které jsem ještě nikdy neviděl vystupovat živě, jsem očekával poměrně hodně. Chvála, která se na ně pěje, přece musí poukazovat na výsledky. Poláci byli jednou z mála kapel, jež se snažili tuto noc rozpoutat show. Ve chvíli, kdy se na pódiu objevily hořící lebky a Beldaroh v černé kápi rozhoupávající kadidlo, muselo být každému jasné, že teď už to musí přijít. Intro jak vytržené ze satanistické mše, satanistická hesla a plný sál lidí vykřikujících „Satan“, přesně toho chtěli Besatt dosáhnout. Otevřeně, Besatt byli kapelou večera a velmi jistým výkonem to potvrdili. Výborný zvuk, hlas obou vokalistů (především však Fulmineův) a celková práce kapely… Příjemně podaný black metal se silnými melodiemi a jemnými vlivy thrash metalu jako třešnička na dortu. Večerem zazněly nejlepší skladby z novinkové a předešlé desky, především skladba „Black Mass“ měla snad největší úspěch a pomyslné „grády“. Besatt znamená pekelníci, a tak nikoho nepřekvapilo, že za každým druhým slovem bylo Satan, pentagram apod. Přesně tohle se mi na Besatt líbí, jdou si vlastní cestou, mají osobitou image, a i když mi warpaint Fulminea přijde spíše k smíchu, vystoupení bylo perfektní. „Besatt doporučuje 7 z 6 pekelníků…“

Za nějaký ten čas, co se setkáváte s mými články, jste si mohli všimnout mé náklonnosti k Infernu, a tak je mou „povinností“ a určitě i radostí nevynechat jediný jejich koncert. O to hůř se mi teď píše! Byl jsem zvyklý na pořádnou dávku black metalu toho nejhrubšího zrna, na výborný Adramelechův vokál a konečně na hudební zážitek jako takový. Tuto noc jsem však byl trošku zaskočený. Inferno začalo celkem v pohodě, jen občas zazlobily bicí a zvuk. Ale tohle by byl stále ještě detail. Horší bylo to, že začal chybovat i samotný Adramelech. Chyběla mi jeho jazyková flexe - jakoby nezpíval, nýbrž jen křičel. Ke vší smůle se přihodila i kolize s mikrofonem, při které totálně vypadl zvuk. Inu, byl čas na improvizaci. Na druhou stranu, skladba „Peklo na zemi“ byla zahrána v takovém stylu, až se mi podlamovala kolena. Velmi dobře se ujala také posila na postu kytaristy - Ska-Gul, který si vystoupení přímo užíval. Občas si vystřihnul nějaké to sólo a z mého pohledu si s kapelou minimálně tento večer navýsost rozuměl. Celkově mě vystoupení Inferna lehce mrzelo, avšak nedá se nic dělat. „I mistr tesař se někdy utne“, praví staré přísloví. Snad si kluci příště napraví reputaci…

Moravská zima je mladá kapela, avšak složena z poměrně zkušených hudebníků. No a proč tedy neodzkoušet jejich kvality na živo. MZ figurovala jako poslední celek večera, celou noc tedy logicky uzavírala. U baru jsem se potkal s vokalistou Nargothronem, který sliboval vrchol a perfektní výkon. A podobná pozvání nelze odmítnout! Na pódiu se řadí celá horda Moravské zimy, bicí jsou překryty českou vlajkou, vystoupení tak dostává vlastenecký nádech. Zpočátku působila kapela poněkud chaoticky, v první skladbě kluci hráli lehce volným stylem, vokalista vynechával slova apod. Ale tou samou skladbou se Moravská zima rozehrála a začala pořádně mrazit! Perfektně nabroušené kytary a extrémní vokál si skvěle rozumí. Tak silnou vlnu agresivity jsem opravdu nečekal, vokalista zběsile pobíhal po pódiu, přičemž nelidsky řval. Skvělé, tohle jsem nečekal. Jednoduše řečeno Moravská zima zní živě kurevsky dobře, prostě masakr, agrese a Nargothron. Jedinou nevkusnou záležitostí byly kytaristovy prupovídky, ale každý má právo na svůj názor. Na Moravské zimě je vidět značné zlepšení a chuť, což je posunuje dál před další a větší dveře vedoucí k chodbě úspěchu.

Fastred - Sezarbil, Hromovlad a Enclave – kurzívou,
Under – Silva Nigra, Besatt, Inferno a Moravská zima – klasicky.