Dnes se spolu podíváme trošku více na východ. Ano, řeč bude o Ukrajině. Tato krásná i nebezpečná zem nám již mnohokráte předvedla, že její BM smečky patří k těm, na které se těžko zapomíná. A řeč nebude o nikom jiném, než o Igoru Naumchukovi a legendárních Lucifugum. Myslím, že tuto skupinu netřeba milému čtenáři nikterak představovat, jejich tvorba byla obecně propojena s mnohými kouty východní scény. Lucifugum patří k těm, kteří zásadně nelení a proto nás vždy zásobovali notnou dávkou hudebního materiálu. A nejinak tomu bylo i v roce 2007, ve kterém vyšlo toto album, na jehož booklet právě upíráte zrak.
Osobně se musím přiznat, že vybraná alba této skupiny náleží do mého oblíbeného repertoáru, který občas proženu skze svá sluchátka. Právě proto jsem rád, že se mi novinka dostala do rukou. Jaká asi bude? Nuže, další řádky Ti snad odpoví.
Album… jistě potěší příznivce starých syrových věcí, ano… Připravme se na nemilosrdnou „sypanici“, která je dravá, energická a taktéž řádně špinavá. Ale co by to bylo za desku, kdyby z ní nebylo lehce cítit kanál?
Materiál, nahraný Lucifugum, vždycky obsahoval ono krásné kouzlo „podzemí“, lesů a strží…Vytí vlků a matná zář měsíce přímo dýchá z jejich skladeb. A toho se oddaný milovník tohoto zajímavého uskupení dočká. Sice mi přijde, že Sectane Satani je atmosfericky poněkud ochuzené oproti starým dílům, nicméně i tak si můžeme dopřát celkem silný zážitek.
U hudebních výkonů bych se ještě rád pozastavil. Je zřejmé, že se kytarově skupina posouvá krůček po krůčku a hudebně je stále zajímavá a určitě má co nabídnout. Kytary sice na prvních pár poslechů notně nezaujmou, časem však lze objevit tu správnou stezičku a album objevit se všemi krásami.
I když si osobně myslím, že novinka není extrémně převratnou záležitostí, jistě dokáže potěšit a pobavit na určitou dobu… Kdo ví, co budoucnost ukáže dál?
