Ptáte se proč? Dokážete si představit, jak může znít, když hvězdy extrémní metalové muziky spojí své úsilí s noisovými blázny? Nedokážete? Ani se Vám nedivím. S klidným svědomím můžu říct, že podobně šílený projekt jsem skutečně neslyšel, i když občas je cítit jistá inspirace od poměrně známých kapel. Ale k tomu až později. Nejprve alespoň částečně přiblížím hudební podobu desky. Ta se pohybuje převážně na pomalejších a utahanějších cestách, plynoucích asi jako dopravní kolona. Tu a tam sjede z okresky na dálnici a mírně přišlápne plyn. Avšak stále se držíme, co se týče extrémnějších metalových stylů, v poměrně nízkých rychlostních limitech. Kytary mají typický zvuk posledních alb Enlaved, onen rukopis je po celou dobu nezaměnitelný a velmi silně ovlivňuje obsah alba. Avšak jinak nemá s tvorbou Enslaved nic společného. Po zvukové stránce excelentně zpracovaná deska má jako hlavní cíl nejspíše Vaši eliminaci. A to v tom lepším případě. V tom horším Vás nejspíše veškeré zvuky a ruchy nenechají normálním a pomalu Vás dovedou na samotnou hranici šílenství.
Právě útok na nenarušenou mysl je prvním i posledním bodem plánu. Jak jsem na začátku zmínil, hodně je z hudby cítit jisté ovlivnění nebo směřování. Nemůžu se ubránit dojmu, že se Trinacria hodlá postavit do ringu proti krajanům Red Harvest. Mohutné zvukové plochy totiž podobně gradují a utlačují Vás do rohu, aby Vás s lehkostí svou vlastní ubily k smrti. Každá ze šesti skladeb má od začátku narýsovaný svůj osud. Vždy jde o poměrně monotónní motiv, opakující se až do konce. Jedinou výraznou změnou je zásah členů Fe-Mail, kteří přidají něco ze své zahrádky umění. Takže, když už proniknete tím, co si členové Enslaved připravili, okamžitě Vás jako blesk z čistého nebe zasáhne chaotičnost a neprostupnost noisového elementu této desky. Další zajímavostí je i fakt, že autoři si poměrně pohrávají na vlnách avantgardních vod. Dočkáme se tedy i extravagantních postupů jakoby ukradených rebelům Satyricon, dámského vokálu v závěrečné skladbě, která opravdu navozuje dojem putování nekonečnou cestou. Výsledná atmosféra je tedy velice zajímavá a hlavně ponurá... jako v apokalyptických vizích industriálních technomaniaků.
Ona zmíněná nekonečnost má velkou výhodu. Stále máte co objevovat. Rozhodně se nestane, že byste desku nějak rychle naposlouchali a časem se omrzela. Než proniknete jen jednoduchými a elementárními částmi debutu, které drží onu architekturu pohromadě, uplyne dostatek času. Nemluvě o častých noise vsuvkách, které jsou ještě o mnoho šílenější a složitější na skousnutí. Útok na mysl v té nejprimitivnější podobě je vždy nejfatálnější. Proto taky autoři desku poskládali tak, abyste měli pocit, že nebude problém ji zvládnout. Můj první dojem takový byl. Ona monotónní opakovanost zaváněla nudou a jednoduchostí. Avšak pod povrchem se skrývá labyrint, v kterém se ztratíte na velmi dlouho. Hudebních prvků postupem času přibývá, neboť vyplouvají na povrch postupně a nečekaně.
Jak toto všechno zesumarizovat do pár vět? Jde to jen stěží. Skrytá variabilita se nedá jen tak vytáhnout na povrch a popsat. Tu si každý musí najít. Avšak ne každý během hledaní dosáhne cíle. Někdo odpadne hned na začátku, protože mu cesta vyhovovat nebude. Další se jistě na hledání cíle vybodnou, jakmile cestu projdou několikrát po sobě a nic nenaleznou. Avšak ti, co ji budou procházet stále dokola a vydrží čelit útoku ze strany tvůrců, se jistě dočkají onoho vytouženého cíle a naleznou hledané uspokojení. Doufejte, že patříte k poslední skupině hledajících. Pak Vás deska strhne do svého víru a pohltí napořád…
Informace o článku
| Seznam skladeb: 1. Turn Away 2. The Silence 3. Make No Mistake 4. Endless Roads 5. Breach 6. Travel Now Journey Infinitely | Oficiální stránky: Trinacria Národnost: Norsko Label: Indie Recordings Rok vydání: 2008 | Informace o článku: Přidáno: 14.05.2008 Přečteno: 231x Napsal: Dufaq |
Související članky
Komentáře k článku
K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.