První jasnou a velice slyšitelnou změnou je krom propracovanějšího zvuku (který, nutno podotknou, je naprosto špičkový) i aranžmá kompozic. Dalo by se s klidem říct, že kapela hudebně dospěla. To, co po celou hrací dobu předvádějí, je až nepopsatelné. Kloubení dravé neurvalosti black metalu s melodickou a jemnou stránkou avantgardních vlivů je dotaženo až k samotné dokonalosti. Jelikož právě tyto alternativní styly černého kovu jsou pro mě nejúrodnější půdou, jsem rád, že se ještě najde kapela s dostatečně originálním potenciálem. A co je na Transcending Bizarre? tak originálního? Hlavně fakt, že kapelu nejde k žádné jiné přirovnat. Což si myslím, je v dnešní době vcelku chvályhodné. A chvály padne ještě mnohem více.
To, že si dali na albu záležet potvrzuje i fakt, že kapela nahrávala zvlášť kytaru s basou v jednom studiu a ostatní nástroje a vokál v jiném. Jelikož doplňující nástroje (flétna, housle) obsluhují hosté, nejspíše zvolili k nahrávání studio s lepším zázemím. Výsledný mix byl nakonec proveden právě zde a musím ho vychválit jak to jen jde. Každý nástroj, každý tón je bravurně nazvučený a komplexní dojem je ještě lepší. Vše se vzájemně doplňuje a prolíná a zvuk Vás omotává jako had. Precizní zvukařská práce! Avšak, jak jsem již na začátku nastínil, precizní je i práce muzikantů a obzvláště kytaristů Dima a Harise, kteří veškerou hudbu skládají. Největším plusem asi je, že kapela perfektně funguje jako hudební celek. Všichni mají velký cit pro to, vzájemně se doplňovat. Když to přeženu, občas mám pocit, jako by šlo a jazzovou improvizaci. Při poslechu se stanete členem výpravy, která Vás provede po všech koutech světa. Kompozice obsahující chorály, houslové pasáže, strašidelné motivy jako z Burtnových filmů či dokonce bubnování na bonga, nahrávku výrazně oživují. Řecký temperament se nedá nepostřehnout.
Samotná kytarová práce hodně zavání heavy metalovými postupy; obzvláště v sólech, kdy kytara dostává hlavní slovo, je to velmi znatelné. Po většinu doby je však „jen“ jedním z nástrojů. Protože skladby jsou založeny hlavně na práci se synťákem a nástroji hostů. Vše doplňuje Kolzak svým drsnějším vokálem. Avšak nebojí se i čistějšího hlasu a v několika momentech se dočkáme i příjemných ženských popěvků. Pokud Vám ani tento výčet dovedností nestačí, vězte, že se najde ještě přehršle dalších prvků, které „The Serpent's Manifolds“ vynáší v mých očích až do nebeských výšin.
Jedním z nejpříjemnějších zjištění je, že deska postupem času nesnižuje svou kvalitu. Právě naopak. Moje nejoblíbenější skladby se nachází až za polovinou, spíše ke konci, což se taky často nevidí. Usuzuji tedy, že kapela má opravdu dostatek nápadů, které se ji povedlo zhudebnit.
„The Serpent's Manifolds“ je pro mě prozatím jedním z nejzajímavějších alb tohoto roku. Nerad někomu něco nutím, ale nyní udělám výjimku. Zkuste si to poslechnout. Stojí rozhodně za to!
K recenzi poskytl: Transcending Bizarre?