Ihned po zapnutí mi bylo nad nebesa jasné, že počáteční šum a třeskot nahrávky nebude finální. Za pár okamžiků jsem se již mohl ponořit do pomalé a propracované hudby. Pravda, kvalita zvuku nahrávky není největší, ovšem atmosféru depresí vystihuje naprosto dokonale. Co byste taky chtěli od prvních pokusů?
Baladická a výpravná kytarová linka musí upoutat zcela každého, kdo nahrávku zapne. Přináší nám v hudebním poli a rozměru autorovo umění vypravovat nejen slovy, nýbrž i zvuky. Wiedergaenger, jak se tvůrce jmenuje, nezapře výrazný hudební talent pro tento strunný nástroj a na ploše dvaceti dvou minutového dema nám představuje své nečekané hudební zázraky. To samé bych mohl říci i o vlastnoručně nahraných bubnech, které jsou zvukově poněkud v pozadí. Že nemilosrdně určují chod nahrávky, snad nemusím ani dodávat. Nezastiňují vynikající kytaru, která zkrátka nahrávce vládne. Jsou ovšem momenty, kde předává své žezlo dobře zvládnuté elektronice, jenž je zastoupena klávesami. A přestože se v tomto případě jedná jen o malinkatý a příjemný doplněk, často sklouzává k nezbytnosti. Tato série zvuků může být malířským plátnem či stránkou knihy. Přesně taková je její příběhová hodnota. Hudbu doplňuje nezbytný vokál, který vůči atmosféře nahrávky vyznívá vhodně.
Již zmíněná stopáž dvaceti dvou minut, do níž jsou umístěny tři skladby, je velmi služným základním kamenem, na němž lze stavět. Osobně jsem demo vnímal jako malou introdukci; co bude dále, to snad čas vykreslí. A proto nezbývá nic jiného, než se těšit dalších počinů.
Pokud máte rádi depresívní porci černého kovu, musím vám toto demo jen a jen doporučit. Při své délce a době trvání projektu jde totiž o neobyčejně vydařenou a propracovanou záležitost, ze které je cítit kus poctivé práce a autorova srdce. Něco takového se zkrátka nevidí každým dnem. Zkrátka totální negace…