Transylvánský metalový kolos Negura Bunget hudebnímu fajnšmejkrovi netřeba představovat. Již potřetí za několik posledních let se k nám tito Rumuné podívali. Pro mě osobně to bylo po letním Kaltenbachu setkání již čtvrté. Čtyřikrát a stále poprvé, i tak by se dala charakterizovat návštěva tohoto i jakéhokoli dalšího vystoupení Negura Bunget - kapely, jež světu ukázala maximální hudební opojení předloňským veledílem „Om“, a také kapely, která svoji živou produkci bere na smrt vážně.

Již hodně dlouho dopředu jsem avizoval, že pokud se česká zastávka „Autumn tour 2008“ opravdu uskuteční v Chmelnickém EXITu, zřejmě všichni do jednoho zapláčeme. Mezitím však přišla zpráva o rekonstrukci samotného klubu, jež vytvořila podhoubí pro naivní naděje, že by se po zvukové stránce z EXITu mohl snad skutečně stát alespoň o trochu kvalitnější klub. Později jsem si svoji teorii dokonce ověřil natolik, abych nyní mohl konstatovat, že rekonstrukce klubu určitě prospěla, nikoli však po tolik vytoužené zvukové stránce.

Po skutečně dlouhém předkoncertním zvučení hlavní hvězdy se na pódiu relativně včas objevila Vesna. Ostravský pohrobek kapely Adultery, kterou jsem měl svého času skutečně velmi v oblibě, jsem měl možnost vidět poprvé. Nicméně Elrabor mě dokázal do jisté míry namíchnout nehudebními řečmi v rozhovorech, a tak jsem byl na jednu stranu trochu skeptický, na tu druhou jsem pak čekal, jestli ty „dětinské řeči“ z rozhovorů dokáží kluci rozprášit porcí kvalitní hudby. Vesna skutečně jde ve šlépějích, kterým dalo vzniknout především “adulteriovské“ EP „Slovanká krev“. Jednoduchá a šlapavá hudba mísící elektrické kytary a prostší metalové postupy s historickým folklórním nábojem a atmosférou. Celé produkci pak přidávají na atmosféře i vyznění housle. Adultery byli slyšet nejen z produkce Vesny jako takové, ale i z mnoha původně „adulteriovských“ skladeb, které Elrabor textově upravil do směsice moravských nářečí. Podobně stavěná a do jisté míry i „levná“ hudba mi už poslední dobou moc neříká, nicméně tentokrát mě Vesna vcelku mile potěšila a celkově v mých očích a uších dopadla o třídu lépe než Adultery, kteří plnili roli předskokana Negury Bunget při minulé české zastávce v Bordó.


Trollech mají v Praze skutečně rádi a když nad tím tak přemýšlím, musím dát za pravdu Ailin, která se nechala slyšet, že plno lidí prostě přišlo na Trollech jako na hlavní hvězdu večera. A ani bych se jim nedivil. Od doby, co se kapela rovná čtveřici muzikantů, si je třeba přiznat, že živé vystupování téhle plzeňské smečky minimálně o třídu povýšilo. Jejich koncerty teď působí mnohem kompaktněji a energicky. A pod pódiem to bylo také řádně vidět. Trollech mají diskografii skutečně bohatou a není pro ně problémem na každý koncert postavit de facto jiný tracklist. I tady jsme se dočkali jedné novinky v podobě skladby „Mýtiny hoří“ z povedeného EP s Heiden. Jinak Trollech proběhli víceméně celé spektrum své historie, věnovali „poustevníka“ k narozeninám, sklidili největší úspěch se skladbami z desky „V rachotu hromů“ a na konec povinnost v podobě „Ve stínu starých dubů“. Lidé byli v euforii a já hodnotím kromě bídného celovečerního zvuku za jedna méně.

O půl jedenácté přišlo konečně to, na co jsem tak čekal a čeho jsem se zároveň i hodně obával - Negura Bunget. Jakékoli předkoncertní zvukové naděje se ukázaly jako maximálně plané. Kapela produkuje hudbu instrumentálně tvořenou pro profesionální zvukové podmínky. Není se pak čemu divit, když v EXITu byla slyšet zhruba polovina toho, co se nachází na zvukové stopě všech desek diskografie těchto Rumunů. Přiznávám, že jsem byl skutečně znechucený a zároveň potěšený tím, jak lehce může být člověk prorokem. Před očima jsem měl obraz zatažené šňůrky na wc, kdy z fleku spláchnete všechno, na co jste se jako fanoušek tak dlouho těšil a co jste jako pořadatel měsíce zařizoval. Neguru samozřejmě všemožný hluk mlátící se tu o stěny a tam tvořící zvukovou kouli poznamenal naprosto radikálně. Ale kluci a slečna se snažili seč mohli a do hudby dávali téměř vše, co v nich bylo. Kromě starých známých klasik a oblíbených „novinek“ z „Om“ jsme se dočkali i ukázek tvorby, kterou Negru a spol. chystají na novou desku. Žel jsme se z nich mnoho nedozvěděli, díky tolikrát omílanému pazvuku. Oproti letnímu vystoupení jsem se dočkal kromě dřívka znovu i tolik charakteristické trouby, která hraje svoji nezaměnitelnou roli ve skladbě „Inarborat“. I když kapela předvedla na pódiu, co mohla, loňskému Bordu sahalo vystoupení sotva po pas. No, hádejte proč...


Přijdu si jak mentálně opomenutý, jako když hrách na zeď hážu, nebo jako zaseknutá deska. U každého reportu z Chmelnického Exitu prosím pořadatele, aby se tomuto klubu obloukem vyhnuli při pořádání koncertu. Však jste padlí na hlavu, ku**a?? Nezažil jsem tu ještě ani jednu akci, kde by se zvuk skutečně povedl, dle mého to dokonce díky místní akustice a neschopnosti zvukařů prostě nejde. A to tam „budu muset“ letos minimálně ještě jednou. Řekněte mi, Mariane, Epidemie records a další, proč mám své uši a duši trápit v listopadu na koncertu Temnozor, jedné z mých nejoblíbenějších kapel z východní Evropy? Proboha proč?