Kolik že se na Mortemu objevilo reportů z minulého turné Negury Bunget? Rozhodně více než jeden, žádný však nebyl z Polska a jelikož se v blízké Bielsko-Bialej objevila společně s Negurou další vcelku zajímavá jména, rozhodli jsme se s Underem, že návštěva bude stát za to.
Jelikož zapracovaly levicové síly, tak původně avizovaní Iperyt a Saltus museli být odvoláni den předem. Samozřejmě, že na poslední chvíli již nepřibyl žádný nový support a vstupné se také nezměnilo.
Klub Rudeboy byl vcelku zastrčený a bez navigace bychom jej těžko našli, ale to byl problém asi jen pro nás, protože byl již v dobu našeho příjezdu v obležení lidí. Svalovci si nás osahali, zkasírovali o třicet zlotých a vpustili do velmi úhledného a stylového klubu. Na okrajích sálu byly vměstnány červené gauče a křesílka, a tak se i přes opravdu slušnou návštěvu příjemně sedělo, pilo a sledovalo.
Jak se sál zaplňoval, na pódiu si v klidu zvučili Negura Bunget, kteří po velkém boji skončili a přenechali místo prvním Decline. S odpadnutím dvou kapel přibylo účastníkům na prostoru a tak i Decline si dali načas. Bylo parádní poslouchat bubeníka, který ze sebe sypal šílená tempa a přitom neopomínal na technické vyhrávky s činýlky. To však také byla jediná možnost si bicí vychutnat…
Po nějaké době Decline zpět naběhli zmazaní od hlavy až k patě a s odkvičeným pozdravem se začalo. Podle předchozích zvukovek se dalo čekat, že zvuk bude dosti přeřvaný, naštěstí se v hluku nástroje příliš neztrácely, jen škoda, že z bicích šlo víceméně slyšet pouze sypání. Hudbě Decline to ale příliš nevadilo. Chlapci předváděli black/death modernějšího ražení, ultra-rychlé bicí a drtivé, jakoby líné riffy, byly na poslech parádní a diváky pod pódiem nenechávaly chladnými. S energickým hecováním vokalisty se rozpoutal i slušně agresivní kotel. Decline vydali jen pár demáčů, ale i to jim stačilo na slušně dlouhý set. Nejzajímavější byl ovšem „rockovější“ cover na konci představení, který Under identifikoval, že je z dílny polských Honor. Kotel se zvětšil, plešky osvětlovaly sál a za nadšeného jásání a „mávání“ dohráli Decline svůj set.
Řada přišla na jediného speciálního hosta (druhým měli být Iperyt), a to na české Inferno. Ti tentokrát, kvůli zdravotním problémům bubeníka, museli odehrát svůj set s nasamplovanými bicími. Ty až na své umělejší vyznění rozhodně nic nekazily, holt ale živé jsou živé. Po „pedantském“ zvučení, kdy si Inferno zajistili na tamní poměry velmi dobrý sound, konečně najelo intro. Bylo těžce zřejmé, jak se Poláci na Inferno těší; skandování, hardcore kotel, to vše trvalo téměř celý set. Nadšení a odpočatost byla vidět ale i na kapele a zvláště na Adramelechovi, který řval opravdu mocně, snad ani nepamatuji (Inferno jsem viděl po čtvrté), kdy „zpíval“ lépe.
Jinak se koncert Inferna nijak extra nelišil od jiných. Tradiční set, ochuzený však o „Vládce hor“, rychle plynul ke svému konci. Nadšení Poláci dělali bordel, lezli, padali a skákali z pódia a s obrovskou radostí si půjčovali mikrofon. Rozesmálo mě, když se jeden z nich snažil řvát do mikráku div mu neexplodovala hlava, ale chudáka „malého“ nebylo téměř slyšet, hehe. Po jistém problému s automatem ukončila kapela svůj čas tradičně s coverem „Géniů“.
A zbývala již jen Negura Bunget. Ti měli svou hlavní zvukovku za sebou a tak jen zlehka dolaďovali. Zdálo se mi, a možná jsem se jen špatně díval, že nějak ubylo lidí a ani ty odezvy nebyly ze začátku takové, jaké jsem čekal. Ale jak Negura hrála, tak se nadšení fanoušků měnilo, nabývalo na intenzitě a ke konci dokonce došlo na opravdu bolestivý kotel. To, jestli se ale zběsilé pogování k Neguře hodí, je už na uvážení jednotlivce. Sám frontman ale zřejmě výhrady neměl a ještě zběsilým řvaním hecoval k většímu šílenství. Ale nepředbíhat. Nejsem znalcem tvorby kapely, ale jistě se nespletu, když napíšu, že naprostá většina skladeb pocházela z „Om“. A jak je zvykem, Negura zasadila do vystoupení použití folkových nástrojů a tak byla role samplů naprosto minimální. Při „Inarborat“ se museli do vystoupení vložit i fanoušci, jelikož pódium bylo příliš malé pro tradiční troubu a tak měl nástroj na chvíli stojan z lidských rukou. Set ubíhal s kouzlem Neguře vlastním a za rychle uplynuvší dobu se končilo s „Tesarul de lumini“. Již zmíněná agrese v kotli dosáhla maxima a dokonce se trochu nepochopitelně bordelilo i v samém závěru skladby…
Hráči se klidili z pódia, ale ohromné ovace je přitáhly zpět a tak byl ještě načat „Vazduh“. Říkám načat, protože nějaký šikula vylil pivo kde neměl a sál se utopil ve tmě. Z odposlechů se ještě chvíli valila hudba, ale i ta brzy skončila a kapela již definitivně po tmě vyklidila pódium. Po nahození proudu si zklamaní Poláci vyřvávali hrdlo s Negura! Negura!, ale bylo jim to prd platné. Organizátor akce ještě poděkoval opilci, který pokropil kabely, oznámil, že to opravdu byl „ostatny kawalek“ a že do tří ať je klub prázdný.
Co dodat? Těžko říct, co bylo zajímavější, jestli kvalitní vystoupení kapel, či pozorování divokých Poláků na jejich území :-). Akce byla nesvatá každým coulem, after-party a dojezd domů o to více.