Chlad, mlha, déšť a celkově chmurné počasí nás doprovázelo na doom metalový svátek v čele s funeral doomovými Finy Skepticism. Už právě počasí začalo v navození té správné atmosféry. A to jsme před sebou měli koncert, na němž se dala atmosféra přímo krájet. To jsme ale v té době ještě nevěděli. Na místo jsme dorazili včas, prodlevu vyplnili krátkým posezením v přilehlé hospodě a krátce po sedmé jsme se odebrali do sálu.

Black Pes se naplnil přibližně stovkou návštěvníků, což lze považovat za naprosto příjemný a vyhovující počet. První kapelou představivší se nám na pódiu byli němečtí death/doomaři OPHIS. Charakteristická pomalá tempa, skomírající kytary a bicí jasně ukázali, že kluci svoji tvorbu vedou v jasně vyšlapaných kolejích. Tu a tam se pustili i do nějakých svižnějších pasáží, což jejich hudbě jistě přidalo na barvitosti. Atmosféru tedy Ophis na první kapelu zhustili až nadmíru dobře a myslím, že nejen pro mě, ale i pro většinu přihlížejících se stali Němci evidentním překvapením večera.


PANTHEIST byli oproti tomu hodinou naprostého paradoxu. Byli kapelou jasně méně „ortodoxnější“ než obě zbylé, ale ve výsledku mnohem nudnější. Jejich tvorba by se na první poslech dala označit za propracovanější, techničtější, pestřejší a přístupnější, nicméně všechno tohle nebylo nakonec nic platné. Zřejmě Pantheist chyběla ta tolik potřebná atmosféra či chytlavost, jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč téměř nikoho nebavili. U mě osobně k tomu přispěl i zakládající člen Kostas, který se ke zbytku kapely nehodil a svým zjevem, grimasami a choreografií mi evokoval Michala Davida. Pantheist jednoduše nedokázali udržet nastavenou laťku, ať se snažili, jak chtěli.

Jelikož jsem od Angličanů čekal něco naprosto jiného, začaly mě přepadávat stíny pochybností, zdali SKEPTICISM skutečně dostojí své pověsti. Ale už po prvních tónech bylo jasné, kdo je králem večera. Hradba monotónních a neskutečně pomalých skladeb musela být každému jasným příkladem, o čem že je funeral doomová hudba. Bezchybný a naprosto profesionální set, atmosféra, která by se dala krájet. Lidé pod pódiem s úžasem přihlíželi show na pódiu a celé to připomínalo poslední rozloučení s nebožtíkem mnohem více, než jsem si před koncertem dokázal připustit. Sál jako smuteční síň, Skepticism jako pohřební kapela vzdávající poslední sbohem svému nejlepšímu příteli a návštěvníci jako truchlící pozůstalí. Na místě bylo i mé dilema, je-li pódiová show doprovodem k hudbě či naopak. Matti pomalými pohyby a utrápeným obličejem přednášel „smuteční řeč“ a Eero sedící za klávesami/klavírem sledoval svůj obličej v zrcadle s občasným přispěním zapálené cigarety, či doušků nápadně zeleného pitiva.


Celý večer se pak nesl ve znamení kvalitního zvuku, který s hlavní hvězdou večera vykrystalizoval téměř k bezchybnosti a Skepticism dali sousloví live funeral skutečnou tvář a vyplodili zřejmě nejatmosféričtější a určitě jeden z nejkvalitnějších klubových koncertů letošního roku.

Foto: Morbivod