1. Zdravím! Jak lze vyčíst z Vašich webových stránek, tak nikoli, jak je zvykem, že by Alverg věřili v přírodu, ale příroda věří v Alverg. Dá se to tedy pochopit i tak, že právě ona má na novém CD jistý podíl, hm? Že jste museli splatit dluh a jednoduše konečně věci někam dovést…? :)
Souhlasím, že je to naše “neortodoxní” prohlášení. Rozumím ale, jestliže lidé považují za arogantní, když se stavíme nad síly samotné přírody. Nicméně by to bylo lepší chápat ve smyslu, že Alverg jsou její součástí.
Příroda je samozřejmě nejhlubší inspirací pro naši hudbu a zvuk. Vyrostl jsem s několika sousedy v oblasti, která byla poměrně izolována od světa a obklopovaly mě pouze hory a lesy. Tato krajina je část mě samotného a já se snažím tuto přírodu dostat přirozeně co nejvíce do hudby, kterou děláme.
2. Ne, teď ale vážně. Jakkoli nesnáším otázku, kterou teď položím, tak v této situaci a ve vašem případě je zcela na místě. Pověz čtenářům něco o tom, jak se příběh okolo Alverg vyvíjel napříč časem, proč vychází debutové CD až šest let po prvním demu, jaká je aktuální sestava, atd.
Dlouhá story krátce: Nahrávání trvalo tak dlouho, protože jsem neměl s kým hrát. Věř mi, že jsem se snažil dát kapelu dohromady, ale bylo to prostě nemožné. Vždycky jsem žil ve městech, které byly příliš malé na to, aby v nich byl někdo, koho zajímá takováto muzika. Věděl jsem o spoustě lidí, kteří mi chtěli pomoct, ale nemohl jsem je využít, protože ta dálka byla nepřekonatelná.
Heolstor mě však v roce 2007 zachránil svým příchodem ze Španělska. Hrál na bicí a to bylo vše, co jsem potřeboval. Ihned jsme proto začali zkoušet a skládat nový materiál. Nyní tvoří Alverg pouze on a já, ale dostalo se nám té pocty, že Myrkar a V. Vermin nahráli piáno a baskytaru. Určitě jsem ale nepřemýšlel, že bych s nimi v budoucnu hrál, každý žijeme daleko a odděleně, ale uvidíme.
3. Je tomu už poměrně dost let, co mě kamarádka navedla na to, abych si sehnal tehdy Vaše jediné demo „Alverg“. Čtyři skladby, přičemž každá na mě působila rozličně a atmosféricky jinak. Rovněž struktury jsou dělány tak, že člověku trvá, než je detailně pozná, což většinou u takovéto hudby nebývá nikterak obtížné. Jak vzpomínáš na „Alverg“ a celkově na dobu, kdy jste demo natáčeli a vypustili do světa? A jak se ti hudebně líbí dnes?
Když jsem tyhle skladby dělal, neměl jsem skutečnou představu o tom, co vlastně dělat chci a jak to má znít. Nejspíš jsem chtěl vytvořit silný melodický black metal, takže vzniklo „Svarthammeren“. Poté jsem si pomyslel „Ok, udělal jsem black metal. Tak teď zkusíme něco doomového“ a vzniklo“Om å lide“. Poté na mě přišla chuť nahrát primitivní věc, tak jsem zkusil “Gudsforlatt“. Jak vidíš, všechny skladby na demu byly velice odlišné, protože jsem zkoušel různé směry vyjádření se.
Stále si ale myslím, že demo zní velice „Alverg“. Musím poznamenat, že všechny skladby byly vlastně velice podobné a v jednom směru, možná až na “Om å lide“. Jsem za to, co jsem před těmi lety nahrál, stále velice rád. Samozřejmě tam jsou nějaké chyby, ale na to, kolik jsme do toho dali času a peněz (rozuměj ne moc), jsme byli v té době velice šťastní za výsledek.
4. Nejvíce jsem si oblíbil určitě „Om A Lide“ a ačkoli nejsem příznivcem nepříliš čistého zvuku, vůbec mi u této skladby nevadil. Bude debutové album podobně atmosférické, s občasným čistým vokálem a podobnými, řekněme, překvapivými skladbami jako byla tato?
Jak jsme se bavili, “Om å lide“ je odlišná od zbytku a ani nereprezentuje směr, kterým bych se chtěl přesně vydat. To je i důvodem, proč nebyla znovu nahrána na debutové album jako zbytek. Ale i tak se na desce najde jedna skladba, která bude víceméně “Om å lide“ podobná. Přinejmenším bude rozdílná od zbytku, takže ji klidně nazvěme „překvapivá“ skladba.
5. A tak mě napadá, jestliže je Váš vztah k přírodě tak silný, nové album bude pojednávat o čem? Má nějakou uzavřenou story? Jsou texty inspirovány pouze přírodou jako takovou, nebo i tvory v ní, vypráví příběhy nebo je abstraktní?
Jsem velice fascinovaný spojením mezi přírodou a člověkem. Vzdálili jsme se jí natolik, že její vlivy na nás zdánlivě tolik nepůsobí, ale řekl bych, že je přítomna stejně silně jako vždy. Lidé mají potřeby a požadavky, které příroda nemůže poskytnout, jako například spravedlnost a bezpečí. A právě tyto nemožné chtíče donutily civilizaci k tomu, aby vybudovala města a zkoušela kontrolovat svoje prostředí. Myslím si, že příroda je mimo justici, někde na úrovni, která je pro člověka nepochopitelná. A zároveň jsem si také jistý, že se od ní nikdy nedokážeme plně distancovat a vzdálit se jejím vlivům.
Název alba „Elde“ je poměrně těžký na překlad, ale znamená něco mezi slovy „starý“ a „věk“. Pokusil jsem se popsat skrze hudbu vnímání věčnosti, nesmrtelnosti a možná i tichou moudrost, která se v přírodě skrývá.
6. Co mě určitě zajímá je také to, v jakém období bylo „Elde“ skládáno? Protože jestli během celých těch let, bude určitě hudebně velmi pestré, ne-li rozporuplné. Osobně totiž preferuji jistou ucelenost jak muzikální, tak lyrickou.
Ano, materiál byl složen mezi lety 2002 a 2008. Nejsem si moc jistý, jestli jsou nové tracky příliš odlišné od starých… Cítím, že dělám stejnou hudbu jako předtím, i když lidi, co slyšeli nové kompozice, říkali, že můj styl pro psaní skladeb vyzrál. Možná ano, ale esence je pořád stejná. Nemyslím si, že jsou na albu nějak dramatické změny, co se zvuku nebo stylu týče.
7. Nabízí se otázka ohledně instrumentů. Ačkoli skládáš většinu hudby, rozhodli jste se použít i nějaké nástroje, které nebyly pro dřívější tvorbu typickou, nebo jste zůstali věrni pouze kytarám, bicím a klávesám?
Album je převážně oddáno kytarám a bicím, moc kláves jsme nevyužili, ale nějaké to piano a flétna bude ke slyšení.
8. Z devíti skladeb je osm v norštině a až poslední v angličtině. Já osobně cítím k norským kapelám velký respekt a v podstatě ani nevím proč. Už když vím, že je z Norska, v případě dobrého provedení hudby na mě atmosféra působí dvojnásobným dojmem. Určitě to umocňuje i použitý jazyk, neboť mám angličtiny už plné zuby... Třeba mi k tomuhle rozhodnutí použít rodný jazyk a poslední skladbu v angličtině něco povíš… :)
Píšu texty norsky proto, že je mým rodným jazykem. Angličtina na mě působí moc uměle. Tvoření upřímné a přírodní hudby je pro mě zásadní, takže jiný jazyk ani nepřipadal v úvahu. Jeden text je ale v angličtině, napsal ho můj kamarád. Nejsem si zcela jistý, proč zvolil zrovna angličtinu, ale jsem za to i částečně rád, protože tak nějak shrnuje esenci Alverg pro ty, kdo neumí norsky.
9. Pojďme se teď na chvilku zaměřit blíž na Tebe. Kde v Norsku žiješ? Jak na zem nahlížíš jako člověk, co se v ní i narodil (doufám)? Předpokládám, že stejně jako Dolk a další osobnosti z vaší „scény“ cítíš nezměrnou lásku k tomu všemu, co tě obklopuje.
Aktuálně žiji v Arendalu, což je malé městečko na jihu Norska. Miluji krajinu, kterou Norsko má, ale ne až tak Norsko jako národ. Žil jsem na několika různých místech po zemi, takže jsem viděl mnoho pěkných míst. Narodil jsem se ve Stavangeru, ale vyrostl převážně v Ålesundu, na západním pobřeží. Strávil jsem velkou část dětství běháním okolo v lesích a kopcích a cítil, že tyto země jsou mojí součástí.
10. Ačkoli nevím, kolik ti je a ani se ti nechci nějak blíž hrabat v soukromí, tak by mě zajímalo, jestli jsi stále oddán metalové image? Chodíš v černé, vezmeš si na sebe občas nějaký ten kov, tváříš se morbidně a u piva se zásadně do půlnoci nesměješ? Ne, teď samozřejmě přeháním :), ale narážím na to, že většinu mých známých, stejně jako mě, to prostě s postupem času opustilo.
Je mi 29 a nikdy jsem si na sebe nebral stahováky nebo obrácené kříže jakéhokoli druhu. Dokonce jsem na sebe ani neoblékl žádné triko kapely, protože nechci vypadat jak chodící billboard pro ostatní kapely. Nyní mám však uvolněnější přístup a klidně si čas od času nějaké to triko s kapelou vezmu. Je ale třeba říci, že většina mého oblečení je černá nebo v podobných barvách země. V modrých džínech bych se necítil zrovna dvakrát dobře.
Již jsem se staral až příliš o to, jak se lidé oblékají. Každý si může dělat, co chce. Někdo se obleče extrémně, protože si myslí, že ho to odráží, další se ohákne moderně, protože mu to padne, nebo se chce někam zařadit či snad zapůsobit na starší. Když se to všechno tedy sečte, je zcela na každém, jak se rozhodne. Jde hlavně o to, cítit se dobře. Občas si myslím, že oblékat si trika kapel, které jsi nikdy neslyšel a nosit přívěšky se symboly, kterým nerozumíš, je prostě součástí dospívání.
11. To by bylo z mé strany vše, preferuji kratší rozhovory, které jsou zaměřeny přímo na aktuální věci a ne omáčky okolo. Díky za to, že posluchačům konečně dopřejete dlouhohrající album a samozřejmě i za to, že jsi poskytl tenhle rozhovor. Měj se a třeba se uvidíme na Inferno festivalu v Oslu!
Nejsem člověk, který by moc navštěvoval koncerty, ale nikdy nevíš! Díky za rozhovor! Doufám, že posloužil tak, jak měl.