Třetí únorový týden byl započat pravým sněžným blizardem. Přívaly sněhu, teploty pod bodem mrazu a občasné mlhy. Naprosto skvělé podmínky pro vystoupení black metalové kapely. A protože američtí Wolves in the Throne Room již podruhé poctili svou návštěvou pražskou 007, vydal jsem se tedy skrze nepřízeň počasí přes celou republiku až do hlavního města. Nebudu ani popisovat trýznivou cestu, kterou jsme museli absolvovat. Loni jsem totiž „vlky“ propásl, takže tentokrát jsem nemohl dopustit, aby mi jejich vystoupení uniklo.
Klub 007 mi mírně připomíná brněnský Yacht. Zaplivaný pajzlík pod kolejemi, který skýtá útočiště pro fanoušky lačnící po extrémní hudbě. Těch se sešla dle mého odhadu tak stovka a klub byl narvaný téměř k prasknutí. Prorvat se od pódia například k baru či distru byl téměř heroický čin. Na malinkém podiu mezitím probíhala zvuková zkouška sludgeových GOSPEL OF THE FUTURE. Jednotlivé nástroje měly tak vysokou hlasitost, že jsem se obával, zda během vystoupení nepřijdu o sluch. Naštěstí byla během setu hlasitost na únosné mezi a GOTF tak mohli krásně předvést, co v nich je. Abych se přiznal, znám jejich tvorbu jen z letmého poslechu na bandzone, ale koncert mě rozhodně přesvědčil o kvalitách. Valivé, mohutné tóny s obří razancí rezonovaly celým klubem a ani ve snu by mě nenapadlo, že odejdou s takovým ohlasem, když je jejich styl relativně vzdálen hlavní kapele. Je však pravda, že prostory 007 tentokrát neoplývaly klasickými blackovými tvářemi.
Předpokládám, že hodně lidí přišlo právě jen kvůli GOTF. A ti se po vystoupení rozhodně nemají za co stydět. Odvedli dobrou práci a i mně se jejich hudba zalíbila.
Ihned po skončení si GOTF sbalili svá fidlátka a zmizeli v zákulisí. Před pódiem už ale v tu dobu stálo několik řad nadšenců, mezi které jsem se snažil prorvat, abych pro vás čtenáře mohl vyfotit alespoň několik snímků. Kapela se v rychlosti sladila a během prvních zvuků Nathan zapálil asi dvacítku svíček, které rozprostřel okolo bicí sestavy. Zhasla hlavní světla a pódium zahalil hustý dým. Vše bylo připraveno aby mohli WOLVES IN THE THRONE ROOM rozjet svůj více jak hodinový set. Nechtějte po mě však set-list nebo podobné podrobnosti. Jednak jsem byl soustředěný na focení (které mi dalo zabrat) a samozřejmě na hudbu samotnou. Chvíli nicméně trvalo, než se uši přizpůsobili tamnímu zvuku. V první řadě bylo sice slyšet vše co mělo, avšak hlasitost byla opravdu vysoká. V uších mi píská pomalu ještě teď, den po koncertu. Ale to samozřejmě není nic negativního. I přes to všechno měl koncert skutečně meditativní charakter, který dokázal vyvolat neuvěřitelně chladnou atmosféru. Vokál chvílemi trhal uši a vrýval se až do morku kosti. Z počátku WITTR servírovali z druhé desky „Two Hunters“ a až posléze se vrátili k první „Diadem of 12 Stars“. Nutno podotknout, že právě závěr jejich setu byl daleko zajímavější a probouzel ve mně mnoho pocitů. K audio zážitku samozřejmě hodně přispěje i ten vizuální, který jsem měl obzvláště z bubeníka, jenž svou hru neskutečně prožíval. I přes to, že se nepovedlo kapele přenést na pódium přesnou atmosféru jako na albu (což by byl oříšek i pro zkušeného zvukaře), musím uznat, že i tak jsem si vystoupení vychutnal.
Obě kapely se předvedly ve velmi dobrém světle a pondělní koncert byl příjemné zpestření těchto zasněžených dnů. Neočekával jsem pro jistotu nic, abych nebyl nakonec zklamaný. Což rozhodně nejsem, ba naopak. V mnoha ohledech to byl další kulturní zážitek.