Nevím, jak jsem překonal puzení, vlítnout do Tančírny již v plakátem stanovenou pátou hodinu odpolední. Mám v povaze chodit všude s co největším předstihem i za cenu čekání. Do klubu jsem dorazil cca v 6, tedy v původně avizovanou dobu startu. Téměř prázdný klub, ani známky po kapelách. Přisedl jsem tedy ke slovenským přátelům a čekal.
Počet piv stoupal, stejně jako nervozita majitele klubu: stepoval s mobilem u okna a proklínal Poláky. Chlapi ze Silva Nigra si již donesli své nástroje a nezbylo jim nic jiného než také čekat. Snad až někdy po osmé hodině večer dorazily ostatní kapely a mohlo se s velkým zpožděním začít chystat a zvučit. Žel, na zpoždění nejvíce doplatila právě Silva Nigra, která se svého vystoupení díky této sekeře ani nedočkala. Snad příště…
Zvukové zkoušky kapel napovídaly, že diváky nečeká nic jiného, než pořádný sekec mazec. Kupodivu to také byla jediná chvíle, kdy se nikdo nebál stát před pódiem a klub vypadal plněji než byl.

Enclave
Tuto kapelu jsem viděl již podruhé. Prvně tomu bylo na Apokalypsa festu v ostravské Aréně. Tehdy se mi Enclave příliš nepozdávali, ba mě přímo nudili. Ha! Viděl jsem však to samé uskupení? Místo původních šesti členů stáli na pódiu již jen čtyři muzikanti. A hlavně, nikde žádné klávesy! Nejsem sice striktní oponent kláves v BM, ale hned se Enclave poslouchali lépe. Set byl krátký, naštěstí však důrazný a „příjemný“. Dobrý začátek.

Furia
Na Furii se očividně těšilo dost lidí. Úderný a melodický black metal byl pro mě mnohem zajímavější v živém podání než z domácích reproduktorů. Hráči působili vysloveně „cool“. Bez strnulých póz a masek nadutosti předvedli výtečný black metalový set. Ten by samozřejmě nemohl být kompletní bez hudební složky. Sarkasticky jsem očekával, že se veškeré melodie utopí pod rytmickou a vokální salvou (jak se občas v Tančírně stává, hehe), ale nestalo se tak. Set Furie parádně uběhl a sarkastický úšklebe se přetavil ve spokojený úsměv.

Anima Damnata
Překvapení! Na pódiu se objevily červenobílé vlajky a trojice pochybných existencí z nejhlubšího perverzna S/M pleasure klubu. A co se dělo pak? Každý fanda choré brutality od nestorů Blasphemy, přes mexické Disgorge, až po moderní Belphegor musel jistě zajásat. Parádní jízda od začátku do konce, která svou zběsilostí téměř předběhla i Infernal War. Vcelku kvalitní zvuk večera již trochu nestíhal, ale to ničemu neškodilo. Možná naopak. Násilný bordýlek jen podnítil chuť učinit újmu druhým. To, co začínalo Furií, s Anima Damnata gradovalo. Začal se tvořit prostor pro kotel a přituhovalo.

Infernal War
Oprávněný vrchol večera nadešel. Už při zvukovce bylo jasné, že je kapela maximálně sehraná a nyní to ještě více vyniklo. IW nemarnili čas pipláním se s detailním warpaintem a vlítli na věc se „Spear of Negation“. Snad se mi u posledního EP nepozdávala sterilnost muziky, naživo však trhaly prdel i nové skladby. Z „Conflagrator“ došlo ještě na „Of Nihilistic Contentment“, dále se sázelo už jen na zaručené záseky. Kotel vřel, účastníci padali (v mém případě padali až po 2-metrovém letu), opět se zvedali a vyřvávali tolik oblíbené „děkovačky“ Kristu. Některé mrzel nedostatek skladeb z prvotních dob kapely, někomu lezly na nervy ti bezohlední čuráci v kotli (smích), ale každý fanda musel odejít s hřejivým pocitem u srdce, že viděl nabušený set a přežil kotel hodný Infernal War.

I přes hnusné zpoždění a obětování Silvy Nigry se jednalo o svinsky našláplý koncert. Škoda také absence jakéhokoliv distra. K prodeji byly pouze alba a trika kapel, kde ovšem přílišná volba výběru nebyla.
Omlouvám se za nedodání jakýchkoliv digitálních záznamů. Jediné video by určitě napovědělo o charakteru koncertu více než všechno tohle plkání.