V úterý se konal zajímavý koncert pro většinu fanoušků východní, folkově metalové, muziky. Ruští Alkonost vyjeli na turné a hned dvakrát neopomněli Českou republiku. V úterý v Ostravě (Tančírna), ve čtvrtek v Brně (Melodka). S Underem jsme se tedy rozhodli navštívit pro nás blízké ostravské vystoupení.
Brzy před zahájením, které bylo avizováno na dvacátou hodinu, jsme vešli do nepříjemně prázdné Tančírny. Nu což, lidi často chodí pozdě, avšak obecenstvo až do konce celého večera zhoustlo velmi minimálně a sám bych návštěvnost netipoval na více než 50 platících. Pravděpodobně bylo toto datum pro mnohé nevhodné, nepříjemné.

Jak je často zvykem, v určenou dobu se nezačínalo. Avšak neutekla ani dvě piva a na pódiu se již štelovali první ENWYLLION. Kluci to měli holt těžké. Návštěvnost zázrakem nestoupla, ale i před pidi-hloučkem čumilů zahráli příjemný set. Snad se mi líbil i více než předchozí dva koncerty, kterých jsem byl svědkem. Nebýt dvou vytrvalých fanynek (a pravděpodobně dívek muzikantů), tak by to ke konci již 100% vypadalo jako ve zkušebně.
Zahráli 5 skladeb, tudíž fandovi dojde, že krom skladeb z debutového EP, přidali jednu novější.

Podíváme-li se na situaci kapely Enwyllion z ryze fanouškovského pohledu, zjistíme, že jejich situace není zrovna nikterak příznivá. S přihlédnutím na to, že prozatím vydali pouze „ípíčko“ obsahující pouhé čtyři skladby a skutečnost, že se pomalu nenajde koncert, na kterém by nechyběla jejich přítomnost. Enwyllion mají můj obdiv, jejich hudba mě oslovila. Bojím se však, že pokud půjdu čtyřikrát za sebou na koncert a čtyřikrát uvidím Enwyllion, není něco v pořádku.
Kapela sice získává častým koncertováním tolik potřebné zkušenosti, ale mohla by si ublížit. Jednoduše se může fanouškům přejíst, tak jak se tomu stalo i v mých očích i přesto, že šlo patrně o jejich nejlepší vystoupení, které jsem spatřil.

Na řadě byli polští RADOGOST a já se trochu hrozil. Ukázka jejich hudby na last.fm se mi zhola nelíbila, ale od čeho jsou koncerty, aby neprezentovaly skladby v lepším světle než jsou na albu? Radogost měli štěstí na dobrý nazvučení (i když mě zvuk houslí začal po chvíli srát) a tak se z jejich setu stala dobrá zábavovka (Baba Yaga! :)). Kapela si set užívala a posléze se našli i posluchači, jenž si ho začali užívat neméně. Po vyřvaném přídavku Radogost zmizeli a zanechali za sebou dojem dobrého vystoupení.

Jak již bylo napsáno výše, Radogost měli opravdu dobrý zvuk, řekl bych, že dokonce nejlepší z celého večera. V počátku jsem sdílel podobné pocity jako Dalihrob. Tvorbu polských sousedů jsem dříve neznal a tak ji shlédnul na dostupném MySpace či YouTube. Hned s první skladbou jsem si poklepal na čelo a opět se přesvědčil, jak podobná média zkreslují.
Z Radogost zářila energie, nápaditost a především schopnost upoutat. Ve chvíli, kdy Dalihrob začal housle odsuzovat, jsem já začal nadobro propadat jejich kouzlu. Do celkového konceptu kapely jednoznačně zapadly, dalo by se říci, že tvoří podstatu hudební náplně. Předvedený set bohužel postihly technické problémy vokalisty. Paradoxně jsem si později uvědomil, že i bez zpěvu byli Radogost výborní. Opravdové překvapení, suverénní vystoupení, tleskám!


Nejspíš jsem nebyl jediný, komu se zdálo INFERNO trochu nepatřičné na koncert tohoto ražení, ale stejně jsem se na ně,nejvíce těšil, hehe. Tento koncert byl v jistém smyslu mezní. Kapela předvedla čtyři nové skladby z nadcházející desky „Black Devotion“ a hlavně odehrála první koncert se Sarapisem, jakožto novým bubeníkem Inferna. Kvůli utopenosti bubnů jsem nemohl nějak posoudit jeho technický výkon, avšak vzhledem k energii, která z hudby sálala a na kterou má rytmika velký vliv, mohu říci, že Infernu jistě prospívá. Kapela měla velkou smůlu na zvuk. Bylo se v něm těžké orientovat a často připomínal jeden velký hlukový chuchvalec, což právě v případě nových skladeb byla velká škoda. Myslím však, že se na novinku můžeme bez obav těšit. Nebyl by to koncert Inferna, aby nedošlo i na kultovky jako „Pohanské meče“, či „Vládce hor“. Jinak se však nedá o setu příliš říci, veškeré přednosti pohřbil zvuk.

Inferno bylo koneckonců přiřazeno k této sestavě především proto, že bylo poměrně snadnou vidinou, jak přivábit lidi. Se začátkem jejich setu se ze židlí odlepili naprosto všichni návštěvníci tohoto večera. Vystoupení bylo deklasováno špatným zvukem, který vytvářel lidem, kteří se setkali s black metalem poprvé opravdu hrůzný obrázek „špinavého“ zla. Možná jsem si k poslechu vybral lepší místo a tak jsem zaznamenal daleko více detailů. Sarapis své kvality jednoznačně předvedl. Jeho mladická dravost a nadšení ve spojení se zkušenostmi Inferna věští výborný pohled do budoucna. Nové skladby byly výbornou ochutnávkou a ránou přes prsty, těšme se tedy na přicházející bestii „Black Devotion“!

Konečně nastal čas pro headlinery ALKONOST. Po krátkém zvučení se podařilo kapele nastavit velmi dobrý zvuk i na poměry klubu. Set začal se staršími písněmi, ale již cca po druhé přišla na pódium i drobná zpěvačka Alena. Kapela roky zkušeností plně zúročila a na pódiu se prezentovala dosti jistě, od toho se také odvíjelo vystoupení. Žel i ono mělo pár mušek, střednětempá melodická jízda se začala později lehce zajídat. Největší problém určitě byl v jinak příjemném vokálu. Alenin už tak vysoký zpěv byl pro uši celkem namáhavý a při opravdu vysokých polohách už to byl noise jak svině. Jinak si však Alkonost drželi svou laťku dost vysoko a když se nezdálo, že by měla klesnout, jsme si dovolili opustit klub a nahnat nějaké hodiny spánku.

Nejsem zarytým fanouškem Alkonost, byl jsem však rád za to, že budu mít tu možnost spatřit jejich vystoupení, přeceněn již jde o velmi známé jméno potvrzené kvalitou.
Uběhly dvě, tři skladby a už tak prázdné místo před pódiem se začalo vyprazdňovat. Není divu. Strnulé, nezajímavé, pomalu sterilní vystoupení nedokázalo upoutat. Toto je již několikátý paradox tohoto večera. Profesionální vystoupení nesklidilo ovoce.


Celkově se akce nějak zvlášť nevyvedla. Zvuk a nezájem srazil jinak zajímavou akci o nějaký ten stupeň dolů. Škoda. Také mě zarazil vysoký počet lidí ohánějících se akreditací, nevím tedy, zda pořadatel skutečně vydal dostatek „novinářkých vstupů“ a nebo se jednalo pouze o vychcanost některých příchozích.

Akce se nejenže nevyvedla, šlo o totální propadák! Tato situace se bohužel nezmění, pouze se prohloubí. Pokud budou koncerty o stále stejných kapelách, lidé nejenže nebudou chodit, budou ještě více než přesyceni – zhnuseni. Z toho pramení, že i samotné kapely nebudou mít zájem vystupovat pro 30 lidí. Nejen z toho důvodu, že se jim to neoplatí, ale především tak zabijí cenný čas, který mohli strávit úplně jinak. Divím se, že tento odstavec píšu již po sté, když si to zajisté všichni uvědomují… Jen s tím nechtějí nic dělat.

- text klasicky – Dalihrob
- text kurzívou - Under