Historicky první ročník jakéhosi méně ortodoxního nástupce Dunkelheit festivalu – Blacklights festival máme zdárně za sebou. Že se jednalo o vydařené „vystoupení“ pánů z Naga Productions a Metal Swamp netřeba zmiňovat, jelikož dvoudenní nadílka méně známých (leč kvalitních) kapel potěšila snad každého. Pokud člověk vezme v potaz, že letošní ročník byl tím debutovým, slova chvály bychom mohli klidně násobit. V následujících odstavcích vám, našim čtenářům, kapelu po kapele zreprodukujeme tento příjemný víkend v areálu divišovského autoklubu.

Jak již bylo řečeno, Blacklights festival se konal v areálu ploché dráhy divišovských příznivců motosportů. I když na první pohled nepůsobil úplně ideálně (nesnáším festivaly na rovném terénu), nakonec byl naprosto vyhovující. Tedy až na větší poryvy větru, které hlavně v pátek znatelně unášely zvuk. První polovina středu dráhy sloužila stanům, ta druhá pak byla určená pro stage, backstage a místo pro diváky. V přilehlých místech se rozprostřely dva, respektive tři pivní stany (z toho jeden taktéž jídelní) a místo pro distra. Do sousedícího stavení si mohli fanoušci dojít na záchod, či za teplem do malé hospůdky. Při konečném počtu kolem 400 návštěvníků byl tento systém naprosto dostatečným. Být jich ale dvakrát více, odnášeli by si pořadatelé slova negativní kritiky. Redakce se sešla v hojném počtu páteční den krátce po poledni, postavila provizorní přístřešky, zakoupila pitiva a nechala se unášet prvními tóny festivalu…

Po delším, ale úspěšném zvučení dorazila na pódium první kapela festivalu SECRET OF DARKNESS. Již "poetický" název mi vnukl myšlenku jakési inspirace ve slavnějších, řekněme symfo-blackových jménech, jenž si každý může domyslet sám. Ona hudba Secrets of Darkness nebyla nijak zvlášť svojská a originální. Být hnusný, mluvím i o třetiřadém kopírování. Ale ke cti kapely slouží fakt, že jejich hudba byla melodicky příjemná a k poslechu nenáročná. Na pódiu se nezdrželi přílišně dlouho, a tak se jednalo o docela pohodový otvírák.
(Dalihrob)

Po bezkrevném a podle mě oboustranně protrápeném vystoupení Secret of Darkness z Děčína, nastoupila na podium PANYCHIDA a já měl pocit oproti předchozímu, že jsem nejspíš někde jinde - takový rozdíl to byl. Vůbec mi nevadilo, že kluci a holka nastupují bez basy. Oba Honzové a Sinneral do mě prali strhující energizující šlehy a výkon Appii snad vůbec netřeba komentovat. Prostě bomba. Sice k mým uším dolehly názory, že PANYCHIDA hraje jedno vystoupení stejně jako druhé, stále stejný tracklist, pořád dokola. Připouštím, že někomu může produkce PANYCHIDY z tohoto pohledu přijít nudná, ovšem rozhodně nejde o můj případ, já se při klasických vypalovačkách jako „She Was the Water“, či „Running Out of Rules“ bavím náramně. Škoda jen, že jsem si opět neposlechl „Dračí úsvit“, ale jinak musím říct, že divišovské vystoupení bylo v podání kapely jedním z jejich nejlepších, co jsem měl možnost spatřit, a společně s Emancer a Wyrd mě z prvního dne zaujala dost možná nejvíce právě PANYCHIDA.
(Darkangel)

Třetí kapelou v pořadí byli plzeňské STÍNY PLAMENŮ. Ačkoliv vypadá warpaint za světla mírně úsměvně, Lord Morbivod s kapelou předvedli, že i v pozdní odpoledne dokáže jejich kanalizační black metal rozpoutat slušné peklo. Oproti předchozím kapelám velice posílil zvuk, což samozřejmě natáhlo více zvědavců. Stínům se povedlo přilákat téměř většinu lidí, co v tu dobu již byli v areálu. Krom několika osvědčených pecek ze starších desek zazněly i dvě z nového, dosud nevydaného alba „Mrtvá komora“. Není tomu ani tak dávno, co jsem SP viděl v Brně a musím konstatovat, že tentokrát se mi líbili ještě více.
(Dufaq)


S hudbou HEIDEN jsem se setkal vlastně poprvé, když nepočítám krátké sledování jejich setu na Dunkelheitu 07. Kapela, narozdíl od většiny českých souputníků, jde na ten svůj black metal trochu jinak, a tak jsem se těšil. Měl jsem ale dojem, že Heiden se nepodařilo vyladit zvuk tak pěkně jako jiným kapelám. Několikrát jsem měnil místo stání, abych se nemusel neustále ztrácet v hudbě, ale nedařilo se. I tak jsem si ale vychutnal příjemné a docela originální vystoupení. X-krát jsem si vybavil kapely jako Shining či Reverence. Ať už kvůli vokálům Kverda nebo některým kytarovým vyhrávkám. Ještě třeba poznamenat, že Heiden zakončili svůj set coverem „Hvis Lyset Tar Oss“, který sklidil nadšené ovace publika.
(Dalihrob)

Norové EMANCER byli jedním z mých osobních taháků celého festivalu. Bohužel za přispění několika faktorů mě jejich vystoupení spíše zklamalo. Z nemála lidí pod pódiem bylo znát, že tuhle kapelu v česku skutečně mnoho posluchačů nezná. Navíc by se kluci hodili mnohem více do večerních hodin, za odpoledního světla nebyl set úplně ideální. A nebyl ideální ani z hlediska samotné kapely, jelikož EMANCER určitě nedali do vystoupení vše, co měli v rukávu. Přesto, že vše odehráli vysoce kvalitně, nedokázali to lidem předat tak, jak jsem od nich očekával. Hlavně Gorbag měl být na pódiu vidět více, snažit se strhnout lidi. K hudební produkci výhrad téměř nemám, i když to tu a tam zaskřípalo. Norové pro mě byli pouze obyčejnou kapelou podpořenou kvalitní hudbou, což je z mého hlediska od EMANCER málo.
(Aedd)

Spousta návštěvníků festivalu debatovalo o tom, že SSOGE by se lépe hodili na úplně jiný fest. Věřím, že při poslechu jejich vystoupení nadobro změnili názor. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY byli snad nejvíce známí a profláknutí představitelé české scény. Kapela sklízí jeden úspěch za druhým a ani Blacklights nebyl výjimkou. Již od počátku vystoupení postávalo pod pódiem solidné množství lidí, ke kterým se časem přidal nemalý houf dalších. „Doom“ metal zaměřený k moravským zvykům a kultuře byl zahraný pečlivě, od srdce a s obrovskými emocemi. Ten, kdo se nechal strhnout jejich hudbou, neodešel zkrátka a vystoupení v něm zanechalo spoustu pozitivních dojmů. Pokud však nejste fanouškem podobných stylů, mohli se pro vás stát Silent Stream of Godless Elegy příjemným odpočinkem.
(Under)

Ač byli v naší republice již po několikáté, měl jsem s WYRD tu čest poprvé. Osobně preferuji spíše starší tvorbu v čele s monumentální deskou „Heathen“, na živo ale novější skladby vyzněly parádně. Lehce přístupná hudba s rockovým nádechem byla svěžím větříkem na poli metalových bojovníků. Sama kapela si vystoupení skutečně užívala a dokázala parádně nakazit celé publikum. Po zvukové stránce dokonale čitelná produkce nás nakonec protáhla i staršími věcmi v čele s titulní skladbou z desky „Huldrafolk“. WYRD mě nabili energií, k jejich setu nemám výhrad a řadím mezi nejlepší kapely celého víkendu.
(Aedd)

Naposledy jsem SEAR BLISS viděl na předloňském Brutal Assaultu, kde se prezentovali před vydáním své doposud poslední desky. Jelikož mám tuto maďarskou smečku rád, byl jsem velmi potěšen, že rozšířila soupisku kapel. Sice si již nepamatuji přesný výčet skladeb, co na BA zazněly, ale zdálo se mi, že setlist moc se moc nezměnil. Ale i přes tuhle maličkost bylo vystoupení velice povedené. Jen zvuk všech činelek, které bubeník využíval, se zdál hodně tlumený, ale to je opět zanedbatelné. Jinak byla kapela na místní poměry dobře nazvučená. Spokojenost byla oboustranná, neboť na celé pětici šlo vidět, že si své vystoupení náramně užívá.
(Dufaq)


Většina černěkovově vzhlížejících fanoušků musela na pořádně „zlý black metal“ počkat až do blížící se půlnoci, kdy byli na programu němečtí DARKESTRAH. Snad každý byl zvědavý na výkon celé kapely, ale především na jejich vokalistku Kriegtalith. Celý set kapely se mohl pyšnit velmi dobrým zvukem a Darkestrah tedy zněli s malými odlišnostmi tak, jak je známe z desek. Kriegtalith byla díky svému malování, pózám a především chorobnému vokálu tím pravým tahounem kapely. Delší stopáž skladeb a neustálé melodie však začaly některé nudit a i díky zimě tak opustili vystoupení ještě před koncem setu. Darkestrah se nenechali vyvést z míry a i pro prořídlé obecenstvo hráli naplno. Po několika nezdárných upozorněních, kdy jim bylo sděleno, že přetahují čas určený pro svou show, byli chladnokrevně odstřihnuti. Poměrně solidní koncert se tak dočkal potupného konce.
(Under)

Při pohledu zpět byl pátek až zbytečně větrný a chladný, na druhou stranu se nám téměř vyhnul déšť, kterého máme za poslední týdny snad všichni až do sytosti. Areál se po devateru kapel ukázal jako ideální - fronty tak známé z větších festivalů se v žádném případě nekonaly, záchody zůstali čisté a použitelné. Zamrzel asi jen malý počet stánků s merchandisem (snad 3 nebo 4). S vidinou největších taháků a celkově náročnější soboty máme první, rozfoukaný den za sebou a téměř všichni uleháme po posledních riffech násilně vypnutých Darkestrah.

SOBOTA

Ani v sobotu počasí nezklamalo. Idylku pod mrakem navíc nenarušil déšť a vítr znatelně polevil. Festival se rozjíždí podle plánů po půl jedenácté. Celý den bude nakonec volnějším, jelikož nedojeli KORIUM a BLACK FLAME, se kterými časový harmonogram ještě na začátku počítal…

První sobotní vystoupení patřilo mladičké industriální dvojici (baskytarista kapelu opustil chvíli před festivalem) GORGONEA PRIMA, která zde představila svoje EP „Behind the Border of Abnormality“. Dva lidé, dvě kytary a jeden notebook. To vše stačilo k tomu, aby první sobotní půlhodina stála za to. Já, jakožto velký příznivec industriálního blacku, jsem tedy nemohl na jejich časném vystoupení chybět. Kytary i vokál byly nazvučeny fajnově, jen samply z noťase neměly potřebnou dynamiku a sílu. Hogath a Tyrael však dokázali, že mají dostatek talentu a že o nich jistě ještě uslyšíme. Vždyť i samotní členové DarkSpace je po vystoupení oslovili ohledně jejich nahrávky. A to je, myslím si, řádná pocta.
(Dufaq)

Pro mě neznámá polská kapela ETERNAL DEFORMITY byla příjemným spojením doom metalu s velice lehkou avantgardou. Kluci působili naprosto sympatickým a upřímným dojmem, a to jak vzhledově, tak i hudebně. Sice jsem si při jejich setu nemohl slovíčko „avantgarda“ téměř k ničemu na pódiu připodobnit, jako doom metalová kapela ale Poláci rozhodně obstáli. Hodnotit jejich vystoupení oproti studiovým nahrávkám logicky nemohu, ale jako nezainteresovaný posluchač jsem byl spokojen a vzhledem k časné době, kterou Eternal Deformity opanovali, mohu kvitovat dvojnásob.
(Aedd)


Na vystoupení NATAN jsem se těšil, je to už od prvních tónů debutu „Het Zicht Van de Dood má srdcovka. Změna sestavy cca. dva měsíce před festem vyvolávala ovšem jisté obavy, které se nakonec naštěstí vůbec nepotvrdily. Především je rozprášil Dennie, coby zatraceně dobrý vokalista, jenž je za Jonatana adekvátní náhradou. Zbývalo dořešit, jak asi bude vypadat vystoupení bez Jonatanových, ovšem zde nastoupil Dries a v přepracovaných aranžích houslové party nahradil akustickými vyhrávkami, což vyneslo většině skladeb snad ještě zajímavější vyznění. Zajímavé a účinné. A ještě jednou Dries a jeho kvality, bezchybné čisté vokály především ve „Velden Van Bloed“, která je v originále nazpívaná hlasem ženským. Paráda, spokojenost. Samozřejmě nejen zásluhou těchto dvou person se vystoupení vydařilo, mistrovskou prací se blýskl i bubeník. Bez jeho mašin by to nebylo to pravé ořechové, jeho výkon byl dle mého názoru jedním z nejlepších záležitostí za bicí soupravou z celých Blacklights. Natan v mých očích ještě více stoupli, a to jsem rozhodně neočekával. Kratičká poznámka závěrem: Nešlo si nevšimnout, že kapela svými „mateníky“ publikum opravdu mátla, co se dalo vysledovat z pohybů, respektive z jisté jejich nekoordinovanosti během častých změn tempa. Ale nemyslím, že to bylo jen u lidí neznalých hudby Natan. Klidně připustím, že při live aranžích jsem měl podobné drobné problémy i já, nic to ovšem nemění na tom, že jsem si set Belgičanů parádně užil.
(Darkangel)

ŽREC patří k tomu nejlepšímu, co středoevropské folk metalová scéna nabízí a povedený debut „Žertva“ v tom musel všechny jen potvrdit. S naprosto čistým zvukem se mi ale na Blacklights příliš nehodili. Byla totiž více než kdekoli jinde poznat jejich obrovská příslušnost ke klasické lidové hudbě, která mi v rámci festivalu přišla snad až přílišná. Nic to však nemění na tom, že své role se zhostili výborně a všechny přítomné náramně bavili. Jen Ingvarr svoji flétnu neovládal tak, jak by si asi sám představoval. Jelikož ŽREC nemají příliš materiálu k živé presentaci, jejich set se nesl především na vlnách zmiňovaného debutu a protože nezazněl známý cover „Nebeské stříbro Perunovo“, největší ohlas sklidili kluci s tradiční lidovkou „Lystoczku Czerwenyj“.
(Aedd.Gynvael)

Tito rodáci z Košic byli díky své maximálně zdařilé desce „Anti –Human“ považováni za jednu z nejcennějších deviz festivalu. Jsem si jistý, že mnohem více fanoušků již teď považuje INFER za nadnárodní kapelu! Jejich vystoupení bylo naprosto zběsilou technickou show kombinující to nejlepší z death a black metalu. Celá kapela fungovala jako naprosto dokonale pracující hodinový strojek. Jednoduše řečeno – zabíjela na počkání. Zajímavostí bylo, že INFER odehráli svou show s novým členem na postu kytaristy. Ještě zajímavější však je, že s kapelou absolvoval pouhé čtyři zkoušky a předvedl se hned takto naostro. Bestiální, přesné, smrtící!
(Under)

Slova jako nekompromisní a brutální jsou, co se týče INFER, už notně ohraná. Ale nedá mi to. Jejich set byl skutečně takový. Slováci bez milosti prali do davu převážně své nové skladby. Konečně jsme já a několik dalších měli skvělou příležitost si řádně zabordelit a zařvat o přídavek. Jsem si jist, že nejen pro mě byli Infer jedním z vrcholů festivalu.
(Dalihrob)


Naši západní sousedé se v posledních letech vezou na pohanské vlně skákavých pagan metalových kapel. A čím více hitové jsou, tím samozřejmě lépe. Klasické zástupce podobné pagan metalové školy můžeme najít kupříkladu u Ensiferum či Equilibrium. Podobnou hudbu produkují i chlapci z KROMLEK. Poslední album „Strange Rumours... Distant Tremors“ z roku 2007 mě sice baví, avšak na živo se nacházíme v končinách jiných. Energie, melodičnost a celkový tah na branku jakoby se na živo vytratil a KROMLEK působili po chvíli spíše nudně, ač se celá kapela sebevíc snažila. Z pohodlí laviček se jejich produkce časem změnila ve změť pagan metalových odrhovaček, a to byl pro kapelu z mého pohledu poslední hřebíček do rakve. Desku si bez problémů znovu pustím, ale na živo už KROMLEK vidět nemusím.
(Aedd.Gynvael)

Další z kapel, na kterou jsem se klepal už od zveřejnění, byli holandští CONTROL HUMAN DELETE. Před začátkem vystoupení jsem se však již mírně obával, jak dopadnou se zvukem. Má nepříjemná obava se vyplnila. Nebyl totiž zrovna úžasný. CHD samozřejmě fungovali přes spoustu mašinek a serepetiček, které občas mírně zlobily. Takže tu a tam třeba vypadla na několik momentů kytara. Zvuk samplů, bicích a ostatních elektronických zvěrstev byl taktéž dost utlumený a zběsilé riffování často nedosahovalo takového efektu, jaký má na deskách. Avšak jejich nasazení a přístup byl výborný. Po celou dobu oplývali výbornou náladou, a jak nám sami po koncertě sdělili, z návštěvy festivalu byli velice spokojení.
(Dufaq)

Dalším vyslancem našich bratrů ze Slovenska byli HROMOVLAD, kapela, která se nějakou dobu hledala a usilovně na sobě pracovala. Pokud jste již měli možnost slyšet jejich novinkovou „Perperuna“, věřím, že se stali Hromovlad jedním z větších lákadel festivalu. Koncertní show kapely se odehrávala opět v již známých krojích. Kapela předvedla velice suverénní živé vystoupení, kdy zazněly všechny největší hity, pokud to tak mohu nazvat. Velice osobitý frontman Beelphegor dostával kapelu svým vokálem a komunikací s publikem do stále vyšších pater. Ať už je tomu jakkoliv, Hromovlad jsem viděl na živo již mnohokrát, ale tímto vystoupením si nadobro získali mé srdce a zároveň pozici korunní kapely Slovenské republiky. Potlesk, prosím!
(Under)

Bič jsem si na sebe upletl, když jsem slíbil, že budu psát report na vystoupení našich východních sousedů GALADRIEL. Já mám totiž jejich studiovou tvorbu (především tu starší) hodně rád. Ale tady jsem tak nějak asi chválil dne před večerem, když jsem se na kapelu těšil. Jejich vystoupení mě vůbec neoslovilo a nenadchlo. Těžko říct, kde se stala chyba. Možná, že na tom měl lví podíl fakt, že většina skladeb byla (jak jinak) z aktuálního počinu „Renascence of Ancient Spirit“, jíž naposlouchanou nemám a jak už jsem předeslal, raději mám starší tvorbu, z období let devadesátých. Věřím, že se našlo dost lidí, kterým se GALADRIEL líbili a nechci nějak moc kritizovat, ale „Kde jsou ti GALADRIEL, co mi vypálili díru do srdce na BA v roce 2006?“, říkal jsem si v duchu pro sebe. Letošní vystoupení mě prostě a jednoduše neoslovilo, není každý den posvícení. Asi jsem se těšil až moc a to pak člověk riskuje, že zklamání bude o to větší. Nemám, co bych dodal, snad jen, že rozhodně na kapelu nezanevřu a jejich hudbu budu klidně točit v přehrávači dál a dál.
(Darkangel)

Další z řady kapel, které jsem měl možnost v minulosti kontaktovat skrze rozhovor, byli belgičtí GORATH. Očekával jsem tedy skutečně silné vystoupení s profesionálním přístupem, čehož jsem se dočkal v plné palbě. Od první skladby to kapele neskutečně hrálo, měli velice vyvážený a silný zvuk (řekl bych, že jeden z nejlepších za festival) a výběr skladeb téměř trhal prdel. V tuto chvíli pro mě GORATH byli prozatím nejlepší kapelou celého festivalu. Jen škoda, že nepatří mezi skupiny, které by byly v širším podvědomí posluchačů, tudíž je pod pódium přišlo podpořit jen skutečně velmi málo lidí. Těm, co přišli, však F. Dupont a spol. vytřeli zrak.
(Dufaq)


Totální nesvatost. Zlo. Satan. Krev. Belphegor. Pravý true black metal. Vystoupení bez okolků. Energie. Rouhání. Bez kompromisů. Heil AZAGHAL!!!
(Under)

Ne každý sdílí Underovu maximální náklonnost k této finské kapele. Z obecného hlediska se podle mě totiž jednalo o celkem průměrné black metalové vystoupení, ve kterém sehrál svoji roli alkohol. Především basák byl na mol tak moc, že nebyl schopen svůj nástroj příliš ovládat. Zvukově jsme se také nedostali do kdovíjakých výšin – a možná dobře, jelikož by mohlo být slyšet mrtě chyb, které AZAGHAL za svůj set vytvořili.
(Aedd.Gynvael)

CRUACHAN nechce nikdo psát, protože nerozumí folku. Zbyli na mě, a protože jsem od nich nic neočekával, anžto jsem v minulosti slyšel všeho všudy jednu skladbu na nějakém výběru a asi jsem nebyl sám, rozhodně ne z redakce. Nemůžete ode mě tedy očekávat žádné informace o tom, která píseň je ta a ta, proč hráli tuhle jako druhou a ne až jako třetí a ze kterého alba je. Já to prostě nevím! Ale vím, že jejich vystoupení mělo šťávu, díky decentnímu nazvučení (i když se mi pozdávalo, že hlasitost šla mírně nahoru) vynikly všechny nástroje, tudíž i píšťala a housle, nezbytný to irský nástroj. A tak se to krásně zpívalo, skákalo, tancovalo, jásalo a pilo na zdraví. Nezávislá (i když „já ty Brity prostě nemám rád“ je asi politika, ne?) a pohodová zábavka. Nejspíš bych si takovou hudbu nepustil doma do reproduktorů, ovšem tady na Blacklights mi sedla doslova jak prdel na hrnec a vůbec nevadilo, že vokalistka ujížděla citelně do falešných poloh. To je jen takové rýpnutí, abych pořád jenom nechválil. Ale celkově vzato se to povedlo. Spousta lidí sice bude tvrdit, že se jim CRUACHAN nelíbili a že je nebavili, ale já na to mám svůj názor. Viděl jsem vás! Viděl jsem ten dav, který si vytleskal přídavky. Takže, pro mě hodně příjemné překvapení a mimochodem zařazení irských lidovek mezi Azaghal a Darkspace považuji za geniální tah pořadatelů. Tak jste (jsme) si odpočinuli a „hodina temného vesmíru“ se blíží…
(Darkangel)

Velmi dlouho jsem přemýšlel, jak vůbec vystoupení DARKSPACE zhodnotím. Doteď totiž nenacházím slov, která by alespoň trošku přiblížila zážitek, s kterým jsem z Blacklights odjížděl. Jejich vystoupení se stalo jednoznačně nejsilnějším koncertním zážitkem mého života, který se bude už jen stěží překonávat. Show splnila vše, co jsem od ní očekával. Výborný a čitelný zvuk, který živě ještě potrhnul živelnou podstatu všech třech nahrávek, vizuální hostina v podobě kosmicky modré světelné show a atmosféra, která mě natolik uchopila, že mě ještě teď mrazí na zádech a chvějí se mi kolena. Od příjezdu domů ani nedokážu poslouchat nic jiného. Prostě SKVOST!!!!!
(Dufaq)


Poté, co Darkspace opustili tento svět, aby se vrátili do své domoviny v dalekém vesmíru, končí i první ročník „černých světel“ a na čase je po-festivalové zhodnocení. Dojmy, které jsme nabyli po prvním dni, můžeme směle přiřadit Blacklights obecně. Navíc je nutno připomenout, že jsme se po oba dny mohli „rochnit“ ve skutečně kvalitním zvuku, který čekal zřejmě málokdo. Na druhou stranu nebylo vše až takové, jak by mohlo, a tak s rostoucí vzdáleností od pódia hlasitost nekompromisně klesala. Nicméně v počtu čtyř set hlav byl tento stav takřka ideální, jelikož v místě stanů byl již docela klid. Pokud ale organizátoři chtějí na příštím ročníku více návštěvníků, měli by s tímto a hygienickými potřebami tolika lidí určitě počítat. Od věci by také nebylo rozšířit nabídku dister. S odstupem několika dní se ale festival vydařil parádně, nehledě na to, že se jednalo o první ročník. My jen doufáme, že se příští rok sejdeme s černými světly opět, ale tentokráte v hojnějším počtu, jelikož si to skutečně zaslouží.