Čtrnáctý Brutal Assault a třetí v Josefovské pevnosti. Oproti předchozím ročníkům již nebylo ke zlepšení nic zásadního. Přece jenom drobné úpravy, jako vytvoření schodů na kopečku u hl. brány, čistější toalety a dostatek vody, potěšily. Sprchy byly přemístěny z metal-marketu do samotného kempu (jenž se dočkal svého rozšíření), nebylo již třeba se špinit v místní Metuji. Velikou změnou prošel oblíbený Cinema Stan. I když došlo k minimálně dvojnásobnému zvětšení velikosti stanu, stále byl tím nejnarvanějším místem festivalu (pokud nepočítáme místo pod pódiem a pivní stany samozřejmě).
Co se týče občerstvení, v něm jsem příliš změn nepostřehl. Drahé a většinou ne moc dobré… Pokud tedy člověk trochu nezapátral a nenarazil na skvosty typu mega-hotdog (bageta a v ní dvě klobásy). Pivo bylo snad ještě hnusnější než obvykle, pokud jste si teda nedali o něco lepší a dražší Plzeň. K dostání bylo dokonce i řezané pivo!
Ale co bylo naprosto nejlepším aspektem letošního festivalu? Samotní návštěvníci. Jednak dorazilo o něco méně lidí než minule, což bylo jednoznačné plus (i během vystoupení headlinerů se dalo docela lehce postupovat napříč davem) a také dle mého názoru ubylo hloupých konfliktů a podnapilých mrtvol. Nezaznamenal jsem ani žádný vážný problém s Poláky či ostrahou. Nemohu samozřejmě vidět vše, ani mluvit za všechny, ale snad mohu prohlásit, že letošní Brutal Assault byl mnohem uvolněnější a pohodovější.
Slunce neustále smažilo a kradlo potřebnou energii, ale vzhledem k počasí minulého roku si nedovolím ani ceknout. Škoda jen toho prachu, jenž se zvedal při sebemenším kotli a velice ztěžoval těm akčnějším jejich zábavu. I přes slova, že se v případě horka bude kropit, jsem toto zaznamenal pouze jednou a to v sobotu. Teď již k samotným kapelám…
FLOWERS FOR WHORES jsme žel nestihli, kvůli zápolení se stavbou obydlí.
Lucipher’s Principle:
Holandští LP přišli s docela nevýrazným death metalem, jehož hlavní předností bylo využití cella namísto tradiční baskytary. Naštěstí pro ně veškerou nudu zahnalo velké nasazení (zvláště cellista dával sobě a nástroji dobře pohulit) a docela příjemná, sehraná rytmika všech nástrojů.
War From Harlots Mouth:
Z první kapel festivalu jsem se vydal podívat na WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Jejich kombinace Math, metalcoru a jiných stylů byla příjemným začátkem (první dvě kapely jsem nějak nevnímal). Kdo měl zájem si trsnout pod pódiem, WFAHM pro něj byli jako stvoření. [Dufaq]
První příjemné překvapení festivalu! Těžce energický-core, jemuž by dosti seděla i předpona Math, mě velice rychle přilákal do kotle. Zpěvák byl dobrý hecíř a závěrečná „stěna smrti“ se obzvláště vyvedla!
Darkane:
I když jsem tuto kapelu sledoval, nepamatuji si absolutně nic (alkohol v tom nehraje roli, haha). Dost však toho říkají mé krátké poznámky, jež jsem si vedl o kapelách, které jsem na BA viděl. Tedy: Nudný a slabý odvar Disturbed!
Carnifex:
Deathcore byl na letošním Brutalu zastoupen velmi početně. Troufnul bych si říci, že se tento žánr stal i jaksi trendovým. A zrovna Carnifex byli skvělou přehlídkou všech možných klišé a patosu. Neustálé kytarové kvičení a alespoň dva „breakdowny“ v každé skladbě na mě moc velký dojem neudělaly. Nehledě na to, že bubeník kazil, co mohl. Bohudík aspoň za parádní basu.
Hvězdné vystoupení thrashových SADUS jsme neviděli. Pardon.
Rotting Christ:
ROTTING CHRIST byli první kapelou, která přilákala skutečná kvanta lidí. I když doma z repráku jejich hudbu nesnesu, na živo, stejně jako X-let zpátky při turné s Vader a Anorexia Nervosa, jsem se HODNĚ bavil. Hodně za to mohla příjemná melodika, odezva publika a Sakisovo charisma. Snad jen škoda samplů utopených v mixu.
Ze zvědavosti jsem se šel juknout na ROTTING CHRIST. Z jejich tvorby si vybavuji tak jednu dvě desky, které jsem v minulosti slyšel, takže jsem od vystoupení ani nic neočekával. I přes vřelý přístup kapely a poměrně slušný zvuk, mě však Řekové spíše nudili a tak jsem po třech skladbách odešel ke druhému pódiu, kde jsem si počkal na „ňů jorkský hárdkór“ v podání MADBALL. [Dufaq]
Madball:
I přes to, že pan zvukař zapomněl pustit kytaru do repráků, čímž MADBALLům zkazil začátek, byl nakonec jejich set jedním z prvních, který jsem si naplno užil. Jako předloni v kotli vířil prach a smrděl pot. Nic jiného ani od jejich vystoupení čekat nejde. Přesně o tom totiž NYHC je! [Dufaq]
Já bych jenom zmínil další, opravdu povedený Wall of Death!
Orphaned Land:
Abych si odpočinul po MADBALL a nabral nové síly na vystoupení jejich kolegů BIOHAZARD, odešel jsem a vystoupení ORPHANED LAND sledoval z povzdálí. O těchto Izraelcích jsem slyšel spoustu chvály, a tak jsem si je nechtěl nechat uniknout. A musím uznat, že tato chvála nebyla od věci. OL zahráli velice pěkný melodický set, protkaný spoustou hudebních vsuvek z jejich kultury. Příjemné zpestření čtvrtečního večera. [Dufaq]
Neodpustím si trochu kritiky. Vzhledem ke vší té chvále, jež OL obklopuje, jsem čekal asi tak 2x více. Všichni chválí etnickou atmosféru a folkové prvky jejich hudby, které však na BA nebyly téměř vůbec přítomny. Prostě jen obyčejný melodický metálek.
Pain:
Než na pódium nastoupily mé hvězdy čtvrtečního dne, na Metal Stage se po dvou letech opět vrátili švédští PAIN v čele s Petrem, který během svého setu dokázal, že hudba PAIN má daleko větší grády živě než z desek. Letošní set hodnotím ještě kladněji, než ten předloňský. Zásluhu na tom má dobrý výběr skladeb a zvuk, který se vcelku povedl. [Dufaq]
Já se pro změnu nudil ještě více. Předminulý rok jsem si alespoň klepal nohou do rytmu, ale tentokrát jsem měl jen chuť poslat Tägtgrena do dupy. I když skladby postupně gradovaly od hitovky k hitovce, absolutně nic nezahnalo tu nudu, co všude smrděla.
Biohazard:
BIOHAZARD! Pro někoho legenda HC, pro někoho jen další nezajímavé jméno. Já patřím mezi první jmenovanou skupinu. Byl jsem zvědavý, zda BIOHAZARD překonají svoje vystoupení před půl rokem v Praze a bez kompromisů musím konstatovat, že ano. Opět se hrály skladby ze starších alb a dokážete si představit, jak to v kotli vřelo, když celý koncert začal skladbou „Urban Discipline“. Závěr vystoupení patřil bubeníkovi, jež právě slavil narozeniny. Jako dárek se na pódiu objevilo přibližně dvacet dívek z publika, které si zatancovaly na cover skladby „Ain't Going Out Like That“ od hoperů CYPRESS HILL. Zkrátka a dobře, pro mě jednoznačně vrchol čtvrtečního dne! [Dufaq]
Kvůli mně neznámým problémům, došlo k prohození původně posledních BRUTAL TRUTH s CYNIC.
Brutal Truth:
Jelikož mě po paření na BIOHAZARD sotva nohy nesly, měl jsem jiné potřeby než sledovat zrovna tuto kapelu. Od stánků jsem poslouchal poctivě našláplý grind a když jsem se zeptal fandů, dostalo se mi smířlivého názoru, že to nebylo špatné, ale rozhodně to ani nesahalo po kotníky jejich vystoupení na Obscene Extreme.
Turisas:
Co to sakra bylo? Někomu se možná tahle skákačka líbila, ale já jsem ještě nikdy nebyl nucen sledovat takovou píčovinu. Vycpávka, nuda a nahodilé rádoby melodie dud byly tak hrozné, že jsem jen stál a koukal, jak je něco takového možné. Příště, prosím, nějakou lokální cikánskou kapelu. Jejich hudba bude mít alespoň koule a svůj ksicht.
Mithras:
Opět další veliké překvapení! Našlapaný technický death metálek mě zcela uchvátil. Mnohokrát jsem si vzpomněl na album „Heretic“ od MORBID ANGEL, avšak v třikrát tak lepším a zábavnějším provedení. Aby nebylo vzpomínek málo, vybavilo se mi i srovnání s vystoupením INFER a jejich nekompromisní tah na branku na nedávném Blackligths. Co se týče inter a experimentálnějších momentů, nevybavil se mi nikdo jiný než DARKSPACE!!! Kdyby ovšem hráli brutal death, hehe.
Cynic:
CYNIC jsme již z důvodů únavy neviděli (Biohazard dali zabrat). Byl-li však jejich set natolik kvalitní jako předminulý rok, muselo jistě být na co koukat.
Action:
ACTION jsem ráno sotva stihl, ale i ten kousek se mi docela líbil. Jednoduše řečeno: Uvěřitelná HC tvrďárna bez zbytečných póz a klišé.
Casketgarden:
Tyto Maďary jsem už shlédl v klídku na tribuně a hlavně celé. Na to, jak mě melo-death děsně nebaví, bylo jejich vystoupení ucházející. Energie byla tam, kde měla být a lehce temnější melodie mně docela seděly, nehledě na to, že byly doslova přes kopírák.
Forgotten Silence:
Ani nevím, proč se mi vystoupení FS nelíbilo. Zvuk byl fajn, hudba měla dostatek prvků, jenž mě většinou baví, nebyla stereotypní a občasné agresivnější momenty měly šťávu. I tak si myslím, že jejich vystoupení příliš nevyniklo.
Perlička na závěr: Jako host se na pódium stavil Bruno z HYPNÖS.
Obcura:
Pánové rádi GORGUTS? Nejste sami, ale proč neumíte podobnou hudbu hrát zajímavě, jako třeba Australští ULCERATE? Nuda a opět nuda. Šel jsem na pivo.
Depresy:
První kapelou, na kterou jsem se těšil, byli slovenští DEPRESY. Jejich set však začal tak zmršeným zvukem, že jsem znechuceně odešel. Možná se to časem spravilo, ale to už jsem se nedozvěděl. [Dufaq]
Za to já ano. Přišel jsem se kouknout na závěr jejich setu. Viděl jsem je již podruhé, ale ani jednou s ucházejícím zvukem. Materiál zněl slibně, ale kvůli té hrůze, co se převážně linula z repráků, nešla hudba DEPRESY objektivně posoudit. Škoda.
Psycroptic:
Konečně nějaká páteční zábava! I přes docela znatelnou stereotypnost hudby mi nedalo, abych si nešel zablbnout do kotle. Decentní mosh-pit a pinkání s plážovým míčem byly možná záživnější než hudba samotná, ale nemůžu být jinak negativní. Klokánci se dost snažili a šlo to poznat.
Negura Bunget:
Vše začalo skladbou „Inarborat“. Pochopil bych poněkud horší zvuk Obscure stage, na druhou stranu, zvuk NEGURY BUNGET zdál se mi místy přímo otřesný - divně naostřené kytary, jenž se neblížily ničemu z dosavadní tvorby, utopené folkové nástroje a zkreslený zpěv skutečně nevzbudily dojem libosti. Zkrátka a jednoduše, stála tu přede mnou jiná skupina. Doufal jsem, že když zavřu oči, donese se ke mě alespoň trocha oné pověstné spirituálnosti, jenž jsem tak rád inhaloval z alba. Zkrátka primitivní nářez postrádající charakterističnost. Ano, šlo poznat jednotlivé skladby od sebe, avšak šlo spíše o jejich nepovedené covery. Druhý, mírně improvizovaný set rozvíjející skladbu „Cunoasterea Tacuta“, byl na tom již o mnoho lépe, nesl s sebou jakous takous atmosféru. Ovšem i za cenu vyniknutí obludně klišovitých rádoby symfo kláves. Působilo to jako pěst na oko - představte si zhruba, že na koncert ve filharmonii přijde muzikant s mixážním pultem. S tím rozdílem, že druhá zmíněná možnost je alespoň originální. [Epizeuxis]
Nevěřil jsem, že dokáže nová sestava vykouzlit takovou atmosféru jako ta původní. Má obava se potvrdila. Nejen, že Negru fakt neumí bubnovat (nedodržoval rytmus ani rychlost, chvílemi hrál úplně mimo), ale ani nový frontman nedokáže to, co Hupogrammos zvládal s naprostou samozřejmostí. NB už není tím, co bývala a pro mě byla jednoznačným zklamáním festivalu. [Dufaq]
Asi takhle: HANBA! FUJ!!!
Vomitory:
U VOMITORY jsem se nějakého zklamání nebál. Někdo může mluvit o nudném dřevním kolovrátku, já se však krutě bavil. Set šlapal skutečně maximálně možným způsobem, nebylo třeba ani nějakého hecování apod. Plážový míč ze setu PSYCROPTIC se vrátil na scénu a když přistál až na stagi, kytarista jej s úsměvem, za nepřerušené hry, kopnul zpět fanouškům. Smrtící kov VOMITORY byl skvělým soundtrackem ke genocidě vos!
GADGET jsme bohužel z nějakého důvodu vůbec nezaregistrovali…
Grave:
Víceméně podobný případ jako VOMITORY, žel však asi o polovinu méně zábavnější. Více však říct nemůžu. Věnoval jsem jim také asi o polovinu méně pozornosti.
DAGOBA odpadla. Prý kvůli autonehodě. Snad se nestalo nic vážného.
Atheist:
Bavila mě nadupaná technika a zvláště plynulé a přirozené přechody z najazzlých poloh do těch thrash-deathových. Výsledek velice srážel vokalista a vůbec celkově mě ATHEIST nějak extra nenadchli.
ATHEIST bych nejradši zařadil hned za NB, protože vokální výkon jejich frontmana byl úděsný a jeho komunikace s publikem ještě horší (samý fucker a podobně), což opravdu nemám rád. [Dufaq]
Beneath The Massacre:
BENEATH THE MASSACRE rozprášili veškerou mou špatnou náladu. Jejich set byl natolik destruktivní, že ještě teď nemám slov. Osobně si myslím, že z kapel co jsem viděl, měli nejlepší a nejsilnější sound. Jejich kombinace coru a brutálního death metalu byla tak přísná, že jsem si nemohl odpustit vlétnout do kotle. BTM se stali topem pátečního dne. [Dufaq]
Stejná paráda jako KATAKLYSM minulý rok. Jen vynásobte dvěma!
Vreid:
VREID představila kvalitně nazvučená Metal Shop Stage, což muselo stoprocentně potěšit i díky zvukové čistotě samotné kapely. Kvarteto rozjelo svůj part v černých stejnokrojích s rudými štítky na ramenou, to snad pro lepší evokaci atmosféry nové desky Milorg a vůbec celého jejich textového podkladu. Vystoupení si s sebou neslo skutečně příjemně kvalitní zvuk, nabitý nenudící repertoár a kvalitní muzikantské výkony. Ocenit by stála i jistá dávka improvizace, jež zasáhla do struktury některých skladeb, přičemž vše znělo tak, jak znít mělo. Sice jsem se trošku ztrácel u "Pitch Black", ovšem přestože je to škoda, povedlo se i tak velmi hutné, energické a sledovatelné vystoupení. Poněkud více rozesmutnil fakt, že Vreid nedostali mnoho času - rozhodně jsem věřil ve více skvělých pecek, avšak darmo naříkat nad rozlitým mlékem, navíc když to ani není vina skupiny. [Epizeuxis]
Ze zvědavosti jsem šel kouknout na VREID. Už jsem je jednou viděl a tak jsem chtěl zhodnotit jejich vývoj, co se živé prezentace týče. I přes to, že měli dobrý zvuk a snažili se, jak to šlo, nudili mě od začátku až do konce. Možná to bylo výběrem skladeb, převážně z nových desek, které prostě nemají naživo takovou šťávu. Navíc Sture absolutně nezvládal čistý vokál. Radši měli více hrát z „Kraft“ a „Pitch Black Brigade“. Rozhodně by jim to přidalo na dynamice a zajímavosti. [Dufaq]
November’s Doom:
Nápor slunka jsem již nevydržel a hledal stín. Vzhledem ke mně nic neříkající hudbě ND a plnícímu se prostoru před stage PESTILENCE, jsem se vyhnul rostoucímu stínu před pódii a zalezl co nejdále. Docházely ke mně docela slušné tóny, dávající najevo, že se možná na pódiu děje něco zajímavého, ale já dal raději přednost pivnímu stanu.
Pestilence:
Další důstojný představitel tradiční death metalové školy, avšak z trochu jiného soudku. Kolem alb PESTILENCE se line spousta chvály, ale ani po jejich dobrém vystoupení se s nimi neztotožním. Příjemný vokál a ohromně valivé riffy mě chvílemi velice zaujaly. Ve výsledku jsem však uznal, že PESTILENCE nebyli pro mne ničím zvláštním.
Brujeria:
Pronikavý zápach trávy, hektolitry krve, černý humor a morbidnosti. Skupina nastolila poněkud perverzně nazvučený, avšak pekelně skvěle a zábavně zahraný diktát, v jehož průběhu zaznělo snad vše, co si žádal krvelačný dav pod pódiem. Ať už to bylo hitové "Brujerismo", skákavé „Consejos Narcos“, popřípadě taneční cover nahrávka „Marijuana“ to vše dokázalo pod pódiem rozpoutat menší mlýnek na maso. Občas jsem měl nepříjemný dojem, že hutnou a výtržnickou atmosférou zajistili spíše právě rozdivočelí posluchači, nežli Juan máchající mačetou. Na druhou stranu, na statičnost skupiny si nemohu stěžovat, neboť za prvé mi dávalo dosti zabrat hlídání své vlastní tělesné schránky v zuřivém běsnícím kotli a za druhé se na pódiu vždy něco dělo (alespoň když se mi dařilo dívat). Hodnoceno půl na půl - něco pařicí hordy ve víru prachu a něco skupina samotná. Přestřelený zvuk baskytary, jednoduché úderné riffy a charakteristický vokál. Zkrátka, co více si přát. Dohromady zamícháno, okořeněno trochou bolesti a rozmašlováno divnou zvukovou stránkou, zaslouží si z mého pohledu toto vystoupení uznalé pokývání hlavou s (málem) vyraženými zuby. A taky naraženou kostrčí, skoro rozdrceným nosem, namoženým kyčelním kloubem a pohmožděnými lopatkami. [Epizeuxis]
Násilí, sex a marihuana! Z kotle od první chvíle stoupal hustý prach a řev. I přes tragickou jazykovou bariéru celkem fungovala komunikace s publikem. Výsledkem byl prostě prasečí nářez, který BRUJERII okamžitě katapultoval hned za BTM v mém osobním TOP 3. A závěr s coverem „Makareny“ byl naprosto famózní. [Dufaq]
Opeth:
Celou zajímavě barevně provedenou show jsem sledoval z povzdálí, se snahou nemotati se v davu a spíše se soustředit na jednotlivé skladby. Ať jsem již chyboval či nikoliv, musím konstatovat velké zklamání. OPETH i přes kvalitní nazvučení (kterým se honosila většina skupin na Metal Shop Stage), technickou stránku a virtuositu nedokázali nabídnout čarovnost a tesknost studiových nahrávek. Jakoby hrála za OPETH zcela jiná skupina, nebýt známých tváří a sálajícího rukopisu. Škoda tohoto pocitu, to je již podruhé, co jsem jej za pátek zažil. Takřka absolutní absence oné specifické atmosféry, hluchá místa na pozadí, evokující pocit jakési neúplnosti, zdůrazňování přechodů na úkor přirozenosti a citovosti - inu, byl jsem z toho docela rozčarován. Ani skladba "Closure" z výše zmiňovaného alba Damnation mi nedokázala přiblížit půvaby koncertu. Speciálně na ní totiž vystouply nedostatky živého projevu. Čistý vokál se ztrácel a závěrečná kytarová pasáž zněla naprosto jinak, maje odlišný a pro mne nestravitelný feeling oproti svému studiovému vzoru. Nevím, nakolik se koncert "nepovedl", či jde-li pouze o mou sugesci z nezasvěcenosti, avšak neubráním se dojmu kvalitně nahraného a provedeného koncertu, byť se žalostnou absencí čehosi připomínající OPETH. [Epizeuxis]
Testament:
Thrash v podání TESTAMENT mi z tribuny výjimečně šmakoval. Veliká energie sálala nejen z mosh-pitu, ale hlavně také z pódia, kde zpěvák Chuck diktoval každý pohyb publika. Ke konci ze sebe TESTAMENT sypali jeden přídavek za druhým, dav šílel víc a víc a já skoro zapomněl, že za chvíli budou hrát ULVER.
Ulver:
Pátečnímu večeru však dozajista kralovalo norské uskupení ULVER a jejich světelná trip/progresivní/elektronická show. Neskutečně esenciální a procítěný part, nesoucí se noční pevností. Momenty míchající se s niternými pocity, morbiditou a psychickým vydíráním autoři bravurně podložili neskutečně sugestivním promítáním, počínaje Hitlerovou Olympiádou, přes záběry z koncentračních táborů, přecházející v ukázky bigotnosti a naopak pornografie a končící kdesi v psycho záběru na oko smutného dítěte. Posluchač se dočkal gradující hudby - vše začínalo na tichém ambientu, místy až post-rocku, postupně přecházelo do větších elektronických hloubek, aby pak v závěru vše explodovalo do velmi barvitého noise či monstrózně tíživé atmosféry. Výborně zelektrizovaná kytara, trip-hopové pasáže, samply z mixážního pultu a nejrůznější další vlivy od gongu po další rytmické doplňky. Ten večer se na pódiu objevilo nesmírné množství rozličného muzikantského náčiní, jaké Brutal Assault zažil snad jen párkrát. Omračující, něžné, surové, pocitové, vskutku neskutečný koncert, profesionálně provedený a vskutku obrazotvorný. Kristofferovi hlasové výkony, prokládané do tmy zářícím cigárem, byly stejně jako zbytek koncertu odměněny nadšeným potleskem hypnotizovaného publika. Občas jsem byl ohromen září obrazovky a občasným hudebním šílenstvím natolik, že stačilo skutečně jen zavřít oči a vychutnávat. Kdo nevěří, ten ať mlčí, poněvadž toto byl jeden z vůbec nejlepších koncertů, jaké jsem měl tu čest navštívit. Škoda jen nemístného chování fanoušků DARK FUNERAL, kteří při závěrečné písni pískali a dožadovali se své black metalové smršti. Možná i to byl důvod posmutnělých a rozladěných výrazů na tvářích členů skupiny. Na druhou stranu myslím, že ULVER nemuseli být svou posluchačskou základnou nikterak zahanbeni, neboť ta je podpořila měrou vrchovatou. [Epizeuxis]
ULVER. Jméno, které s jistotou vyvolalo nejvíc diskuzí. Já osobně jsem byl potěšen, že je Shindy na BA pozval. Vidět ULVER byla čest a potěšení. Jediné, co mě však vyloženě sralo, byli tupani, kteří si nemohli ušetřit naprosto dementní kecy během jejich vystoupení. Další důkaz, jak jsou někteří „tvrdí“ metalisté omezení. Jinak by opravdu šlo o raritní zážitek i přes pár „nedostatků“, které popsal Epizeuxis. [Dufaq]
Dark Funeral:
Poslední na řadě (na mém programu) byli DARK FUNERAL. Jelikož jsem měl možnost tuto cirkulárku na křesťany už jednou vidět, nemohl jsem si nechat je ujít. Když to srovnám s koncertem ve Zlíně, rozhodně šlo o dost horší show (hlavně zvukově), ale s tím jsem tak nějak počítal. První skladby byly skutečně těžko rozpoznatelné. Po čase se však zvuk zlepšil a konečně jsem si začal užívat šílených riffů a zcela rouhačských sypaček. Dvojkopák duněl jako rotační kulomet, Emperor Magus Caligula klel jako posedlý a dav šílel. Od poloviny setu pak šlo o pravé black metalové orgie, které konečně ukojily mé choutky po pořádném BM. Ve výsledku tedy DF skončili na bronzové příčce pátečního dne. [Dufaq]
Set DF moc pochválit nemohu. Zvuk byl skutečně hrozný a vsadil bych se, že na pódiu to nebylo o moc lepší, jelikož jsem měl ze začátku pocit jakési špatné sehranosti kapely. Později to bylo o kapku lepší, a tak mě hitovky jako „An Arrival of Satan’s Empire“ či „Open the Gates“ opět dostaly. Pac a pusu Caligulovi za jeho kurevsky výtečný vokál. Myslel jsem si, že se kvůli špatnému odposlechu neslyší a tak řve, co mu hlasivky dovolí. Hlas mu však nepolevil ani o decibel a celý koncert tahal vokály až odněkud z pekla.
Evergreen Terrace:
Opět další kapela ke které se moc vyjádřit nelze. Jednak kvůli nezájmu a hlavně kvůli faktu, že HC bylo na Brutalu hafo. Na rozdíl od většiny dalších, ET docela sladili. Konec, dobrou noc!
Black Bomb A:
Spěchal jsem co nejvíce, aby mi neunikla tahle francouzská HC paráda. A musím říct, že hned po BIOHAZARD se jednalo o nejlepší hard-core věc festivalu. HC obohacený o vhodnou melodiku, rap v mateřštině, ale nezapomínající ani na pořádně nasrané party. Kromě prachu všude smrděla Pařížská ulice. I s docela malým publikem BBA vykouzlili skvělou párty, která mě příjemně naladila na zbytek náročného dne. Energie a nadšení kapely ze hry v deset ráno a pro hrstku fandů, překonaly i show některých headlinerů. Bravo!
FDK:
Sobotní narvaný program jsem začal s českými nováčky FDK, kteří svým výstupem dokázali, že experimentální česká scéna není na bodě mrazu. Ba právě naopak. FDK mě velmi potěšili. Výborný a vyvážený sound dal vyniknout jejich hře a z české scény šlo jistě o nejlepší vystoupení na letošním BA. [Dufaq]
Maximální skvost a největší překvapení BA. S ULVER jsem si zavzpomínal na loňské a výborné NEUROSIS kvůli atmosféře a video-projekci. A s FDK jsem si na ně vzpomněl opět. Tentokrát kvůli jejich výtečné hudbě.
Agathodaimon:
AGATHODAIMON se mi po první skladbě nelíbili tak moc, že jsem šel prostě pryč. Tečka.
Gama Bomb:
„Thrash metal for beer worshiping metalheads.“ Muzika GAMA BOMB kopírovala všechny možné thrashové kulty tak, až to pomalu nebylo pěkné. Kupodivu však před pódiem stál docela veliký hlouček fandů a došlo i na obstojný mosh-pit. Ke cti GAMA BOMB slouží, že jejich „trešík“ byl docela energický a pódiová prezentace velmi zábavná (nikoli směšná).
Ashes You Leave:
Etno Doom Metal? No nevím… ale špatné to rozhodně nebylo. Další příjemná melodická záležitost, která mě hodně brzo začala nudit. Nutno podotknout, že nejpříjemněji se AYL poslouchali z Toiky, haha.
The Red Chord:
Další, kteří mě udrželi v pozornosti po celou dobu setu, byli THE RED CHORD. Sice se jim nepovedl začátek (strašně zprasený zvuk), ale nakonec to všem vynahradili. Ačkoliv je jejich hudba jen dalším průměrný corem, živě tyto věci mají svůj náboj. Na kotli to bylo opět dost poznat. [Dufaq]
Cripple Bastards:
Na vedlejším pódiu se mezitím připravovali Italové CRIPPLE BASTARDS. Hodně jsem si stěžoval, že tento rok není na BA dostatek grindu a podobných uchyláren. I z české scény mi chyběl nějaký zástupce. Uspokojení se mi však dostalo při vystoupení těchto bláznů, kteří během třičtvrtě hodinky prolétli snad všechny metalové styly, co svět zná. Rozhodně tak jejich set patřil k nejvtipnějším za celý fest. I já jsem vydržel až do konce a náramně jsem se pobavil. [Dufaq]
Ador Dorath:
Už ani nevím, pokolikáté AD vidím. A stejně jako loni, to nestálo za moc. Tedy alespoň z mého pohledu. V klubu a ještě s Leničkou na vokálu mě kapela bavila. Na festivalu, s nynější fešnou avšak nevýraznou zpěvačkou, to ale nebyla žádná sláva. Aspoň, že se Adoři vykašlali na projekci. Hrálo se skoro jenom z nového alba Bestiari, které nemám potřebu slyšet a pokud se nepletu, na skladby z debutu se vykašlali úplně. Nejzajímavější věcí, která se během jejich setu udála, bylo pokropení povrchu festivalu vodou.
The Faceless:
Další death-core věc, co mě maximálně nezajímala. Pravdou však je, že ze všech podobně hrajících kapel, zněli společně s BENEATH THE MASSACRE nejlépe. Solidní brutalita, kterou fandové pod pódiem sežrali i s navijákem.
Ghost Brigade:
Na řadu přišli nedávno recenzovaní GHOST BRIGADE. Setík začal pomaleji a klidněji. Časem však začal nabírat na intenzitě a výsledkem byl zdařilý experimentální sludge nářez, který se však nedočkal nějaké větší pozornosti. V našem kraji je tato kapela dost neznámou a proto se nedá ničemu divit. Finové však byli rádi i za tu hrstku fandů a vcelku tomu naložili. Rozhodně jsem nelitoval toho, že na mě celou dobu nesnesitelně pralo slunce. [Dufaq]
Přes počáteční problémy se zvukařem, kdy zpěv ani klávesy nebyly téměř slyšitelné, se podařilo nastolit jakýsi standart, jenž sice nebyl ideální, ovšem rozhodně poslouchatelný. Poprvé v životě jsem se zabydlel u samotného hrazení a počal vychutnávati něco, co mému uchu přišlo velmi inspirativní a oduševnělé. Nejenom z CD to silně zní - živák s sebou nesl tesknou, lehce kolébavou atmosféru, kterou ani rozhozený zvuk nedokázal zlomit. Muzikanti se tvářili uvolněně a podle toho i hráli - hudebně zvládnuto na pěknou známku. [Epizeuxis]
EVILE, HATE ETERNAL a RAUNCHY jsme nestihli z prostého důvodu natáčení rozhovoru. Zvláště to zamrzí v případě HATE ETERNAL. Dle YouTube a reakcí přátel se muselo jednat o opravdu smrtící jízdu!
Misery Index:
Asi by stačilo překopírovat komentář k THE FACELESS… jen mi připadlo, že MISERY INDEX měli o něco horší zvuk.
Anaal Nathrakh:
Výtečný, energický a působivý koncert, na jehož konci nezůstala žádná nitka oděvu čistá. Vystoupení, které si žádalo krev (a taky že tekla! pozn. Dalihrob). AN nejprve provedli strukturní řez celou svou diskografií a postupně přibalovali jednu výtečnou skladbu za druhou. Přišla vlna hlukové i fyzické bolesti, vše gradovalo a navíc to skutečně znělo jako Anaal Nathrakh. Uvěřitelný zážitek s neviditelnou krvavou clonou, podložený nespoutanou silou a hudební vypečeností, skýtal taktéž zajímavý posluchačský orgasmus. [Epizeuxis]
Kapela u nás hrála poprvé a tak se není čemu divit, že se na ně přišlo podívat tolik lidí. I přes docela přebasovaný a přehulený sound, však šlo o asi nejbrutálnější vystoupení festivalu. AN rozhodně dělají čest jménu festivalu. O tom není pochyb. I já jsem neodolal a vrhl jsem se do davu šílenců, kteří v kotli pařili. Mick i Dave byli velice spokojení s tím, co se pod nimi dělo. A já taky. Nové skladby sice znějí živě lépe než z desky, ale i tak jsem si více užil starší věci. A finální „Do Not Speak“ a „Pandemonic Hyperblast“ patřily k tomu nejextrémnějšímu, co za jejich vystoupení zaznělo. Bravo! [Dufaq]
Bojte se, když se v kotli objeví Mortemzine, haha! I když jsem si set užil na maximálně možnou míru, budu se držet kritiky: Zvuk pod pódiem byl zejména ze začátku fakt neskutečně na hovno. I když znám všechny skladby AN pomalu i pozpátku, chvílemi jsem v nich měl slušný guláš. A i když bordel skryje různé vady na kráse, neunikla mi docela slušná řádka přehmatů a chyb. Jak kytaristů (občas zmrvená melodie), vokalisty (vynechával), tak i bicmana (na to, jaké je zvíře, tak stejně občas nestíhal). No a nakonec proklínám prach!!! I když nebýt jej, dost možná asi neodejdu po svých. Neustále jsem se zastavoval, chytal dech a jednou, když jsem zároveň inkasoval pecku do břicha a nalokal se asi tak půlkila prachu, jsem se téměř poblil, hehe. Jedno je jisté. Anaal Nathrakh pro mě byli NAPROSTOU, nejen festivalovou, JEDNIČKOU. Díky!
Atrox:
Totálně zpocený a domlácený jsem šel hledat trošku stínu ke zvukařskému stánku Metal Stage, abych omrknul ATROX. Avantgarda a experimenty mě hodně baví. Deska „Binocular“, kterou mají tito Norové na svědomí, mě taktéž hodně baví. Ale živě to jaksi nefungovalo. Nevím, čím přesně to bylo, ale po dvou třech skladbách jsem odešel. Myslím, že ATROX se více hodí do klubu než na festival. [Dufaq]
Suffocation:
Po ANAAL NATHRAKH jsem jakž takž odešel po svých. Po SUFFO už jsem málem nezvládl ani to. Neměl jsem čas si kapelu vychutnat natolik, jako dva roky zpátky, přesto ve mně převládal pocit, že SUFFOCATION zahráli ještě o něco lépe než minule. Brutálněji, s lepším zvukem a s ještě větším charisma! Věci z Blood Oath příliš nevytrhly, ale jakmile se ke slovu dostala kupříkladu „Effigy of the Forgotten“, lid bouřil. Paráda.
Immortal:
IMMORTAL jsou tu! Hurááá! Kult, modla a ikona mých black metalových začátků konečně na řadě. Těšil jsem se jako malé děcko. Konečně uvidím Abbatha živě. Po dlouhé přípravě a temném intru se na pódiu objevuje obrovský Horgh a usedá za svou sestavu. V zápětí doběhne Apollyon s Abbathem a začíná pravá norská vichřice. Ano, sice měl Abbath často problém s rytmikou (nejspíš tím, že už tak často nehraje), vzniklo pár technických problémů při přepínání efektů a zvuk byl dost přebasovaný, ale ani to nemohlo nijak ovlivnit zážitek, který jsem si z kotle odnesl. Výběr skladeb byl jedním slovem skvělý. Co jsem chtěl slyšet, zaznělo. Abbath nešetřil publikum svými legendárními grimasami a pohyby. Obzvláště na závěr to hodně rozjel a bylo vidět, že z toho i on má skvělou zábavu. Kombinace lehké nadsázky a mírné arogance však k black metalu patří jako stahováky a warpaint. Ohnivá show, kterou doplnilo sólo na bicí během „Damned in Black“, pak byla takovým zpestřením pro fanoušky. Nemluvě o malé pyroshow během některých skladeb. IMMORTAL se jako headliner rozhodně předvedli. Sice z pódia utekli o deset minut dříve, ale i tak to stálo kurevsky za to! IMMORTAL jsou skutečně nesmrtelní. [Dufaq]
Opět je na mě, abych trochu kritizoval. Zvuk nebyl zrovna dokonalý. I docela daleko od pódia basa úspěšně přebuřila valnou část hudby a tak jsem téměř nepoznal ani začátek své oblíbené „Withstand the Fall of Time“. I když set IMMORTAL byl skutečně mistrovský, epický a nesmrtelný, vůbec mi nevadilo vyklidit před začátkem fláků z „Battles…“ své místo a stavit se na pivo. Nutno podotknout, že jsem nebyl zdaleka jediný motherfucker, který se rozhodl podobně.
Wall of Jericho:
WALLS OF JERICHO však už byli jiná káva. Kapela, v čele s malou, pokérovanou zpěvačkou, která by si, co se slovníčku týče, nezadala s jakýmkoliv dlaždičem, rozjela klasickou pogo show. Opět ani tak nejde o samotnou muziku, která je pro většinu posluchačů stejně primitivní, nudná a nezajímavá. To nejdůležitější byl opět Circle Pit a podobné pogovací zhovadilosti. A ty patřily rozhodně k tomu nejšílenějšímu, co se letos dělo. O tom není pochyb. Nic víc, nic míň. [Dufaq]
Marduk:
Po roce mám zas možnost vidět MARDUK. Jelikož naposled byl jejich set otřesný, nic jsem pro jistotu neočekával. A dopadlo to podobně. Bubeník sice už nehrál nesmysly, ale zvuk byl jedním slovem hovadský. V rychlých pasážích nebylo možné ani identifikovat riff, natož samotnou skladbu. To se dařilo jen v pomalejších pasážích. Mortuus měl na mikrofonu šílenou ozvěnu, která mě od počátku děsně srala. Sice to znělo hrozně strašidelně, ale absolutně to narušovalo frázování textů. Hlavně u skladeb, které původně nazpíval Legion. Tam to byla naprostá katastrofa. Ačkoli se to může zdát nemožné, při jejich vystoupení jsem téměř usnul. [Dufaq]
Nesouhlasím! Pravda, zvuk byl ze startu děsný a víceméně tak zůstal. S jediným menším detailem. Od děsně nevyrovnané hrůzy se přetransformoval v parádní cirkulárku! Zvukař si asi nevěděl rady a tak všechna kolečka na pultu vytočil do červena, haha. Mortuus zásadně přetransformoval svůj projev. „Ječel“ jako pominutý a šlo mu to! Žel, však téměř úplně opomněl i svůj hluboký vokál. MARDUK do mě nalili ještě trochu energie, která mi pomohla vydržet až do úplného konce festivalu. Zvláště díky „Of Hells Fire!!!“
Skepticism:
Posledním bodem mého zájmu, byli finští SKEPTICISM. Sice nejsem fanouškem funeral doomu a podobných šíleností, ale živou prezentaci jsem si nechtěl nechat ujít. Říkal jsem si, že mi to třeba více pomůže s pochopením tohoto monotónního a pomalého stylu. Jako tečka za festivalem to byl skvělý výběr. Ultra pomalé, depresí nasáklé a v agónii smrti naložené skladby uspávaly a zároveň terorizovaly psychiku posluchače. Vystoupení mě natolik zaujalo, že se asi podívám i po jejich studiové tvorbě. [Dufaq]
Eternal Deformity:
Na ETERNAL DEFORMITY jsem se rozhodl podívat jen z důvodu, že jsem je na Blacklights prošvihnul. Ze začátku jsem poslední kapelou festivalu nebyl příliš nadšen. Abych nechcípl nudou, přehrával jsem si vzpomínky z famózních RED HARVEST, jenž tak neskutečně ukončili předminulý ročník. S nástupem coveru Little 15 od Depešáků se na pódiu něco změnilo a konečně mě začali ED trochu bavit. Poslední skladby už zněly velice dobře a tak jsem nakonec ani nemusel litovat promarněný čas.
Když s menším odstupem zhodnotím letošní Brutal Assault, dojdu nakonec ke slovům chvály. Nedostatky posledních dvou let byly skoro ty tam a kupodivu se neobjevil ani žádný silný déšť, jenž by vše kazil. Se špatně natočeným pivem toho Shindy asi moc neudělá a s tím, že jsou lidi prasata, nezmůže nic už vůbec nikdo. Snad jen to avizované kropení by mohlo být pro příště častější, neboť prach poměrně solidně kazil zážitek a jedno pokropení hasičským vozem prostě nestačí. Za hodinu se prášilo opět. Stále jsou tedy věci, jež je třeba organizačně zlepšit, avšak není to nic akutního.
A co se sestavy týče … jsem HODNĚ zvědavý, jak chce Shindy tento ročník trumfnout. Za poslední 2 - 3 roky se na Brutalu objevila skutečná extrémně-metalová špička. Docela pochybuji, že bude možné neustále zvedat laťku výš a výš. Ani bych se nedivil, kdyby 14. ročník Brutal Assaultu zůstal v paměti jako ten nejlepší a nepřekonaný.
Top 10
Dalihrob:
1. Anaal Nathrakh
2. Biohazard
3. Ulver
4. FDK
5. Marduk
6. Mithras
7. Vreid
8. Immortal
9. Black Bomb A
10. Suffocation
Dufaq (bez pořadí):
Anaal Nathrakh, Brujeria, Biohazard, Beneath The Massacre, Cripple Bastards, Dark Funeral, Immortal, Madball, Skepticism, Ulver.
Epizeuxis:
1. Ulver
2. Anaal Nathrakh
3. Brujeria
4. Ghost Brigade
5. Pain
Fotografie do sekce Zachycení poskytnul MMX (photomusic.cz).