Letos vám už podruhé nabízíme reportáž ze zahraničního festivalu, kam se ne každý z vás má chuť nebo možnost vypravit. Po jarním Inferno festivalu v norském Oslu jsme tentokrát zavítali k Baltu, přesněji do německého městečka jménem Barth. Zde se tento rok konal již jedenáctý ročník místní dvoudenní metalové akce s příznačným názvem Barther Metal Open Air (dále jen BMOA). Hlavním lákadlem pro nás bylo vystoupení norských kapel Urgehal, Koldbrann a Svarttjern, důvodem k cestování pak společnost českých Trollech, kteří patřili k hlavním hvězdám celého BMOA.

DEN 1.

Po skutečně vyčerpávající cestě, jež byla započata v půl deváté ráno u stanice zličínského metra, jsme kolem páté odpolední konečně dorazili na místo festivalu – do zmiňovaného severoněmeckého městečka Barth. Problémy s hledáním areálu byly zažehnány v samotném zárodku, a to díky četnosti skutečně zle vyhlížejících vozidel v místním parku. Zaparkovat (z důvodů ne úplně dobře vyřešené informovanosti o vyznačených parkovacích místech bylo později třeba ještě dvakrát vůz přemístit), prohlédnout areál a hned na vystoupení první námi očekávané kapely – to byl stěžejní plán prvního festivalového odpoledne. Tím, že jsme dorazili až kolem páté odpolední, nebyli jsme přítomni na první čtveřici kapel STRYDEGOR, BALNASAR, VERGELTUNG a MOLOCH.

BMOA pro nás tedy začíná až vystoupením norských SVARTTJERN. Relativně mladá kapela, která se do světového podvědomí dostala de facto až loni debutem „Mysanthropic Path Of Madness“, předvedla vystoupení ne rozdílné od Krypt na jarním Inferno festivalu. Set plný nenávisti a pravého black metalu, který ale více než cokoli jiného trpěl na přebytek odpoledního světla. SVARTTJERN sice působili suverénním dojmem, avšak jejich setu chybělo ono kouzlo, které umí vytvořit pouze seveřané. Díky působení obou těchto věcí jsme měli možnost sledovat jen lehce nadprůměrné vystoupení studiově velmi zdařilého black metalu. Tím však nezastírám, že jsem se na HansFyrste-ho a spol. rád podíval.

Švédi ISTAPP pro mě byli před jejich vystoupením velkou neznámou, po vystoupení se ale naopak stali největším a nejpříjemnějším překvapení celého víkendu. S kapelou jsem do této doby neměl pražádnou zkušenost a téměř nic neříkající škatule black/pagan metal na očekáváních také nepřidala. Avšak kluci rozjeli velice svěží a energickou show, přeplněnou nenávistí ke slunečnímu záření podpořenou futuristickou image. Kombinace osobitého black metalu s dejme tomu pagan metalovými prvky (čisté vokály a textová náplň) se v rukou ISTAPP ukázala jako zdaleka nevyčerpaná studnice. Produkce Švédů nás bavila na první poslech, na druhou stranu nepůsobí ze studiové nahrávky „Köldens Union“ nijak prvoplánovitě, za což ISTAPP zpětně oceňuji ještě více.

První a jedinou změnu hracího plánu obstarala dvojice kapel Nidhogg a DRACONIS INFERNUM, které si prohodily své časy. Singapurci tedy vystoupili o dvě hodinky dříve. Jaksi exotické vystoupení v podání asiatů celkově splnilo má očekávání, avšak hudebně se jednalo o výsostnou nudu. Stále stejné riffy bez pořádného nápadu a na pódiu také žádný zázrak (pokud tedy neberu v potaz, že sledování malých nalíčených Asiatů bylo zážitkem samo o sobě), tudíž jsme ani celý set sledovat nevydrželi.


NEFARIUM jsem netrpělivě očekával již od loňského Dunkelheitu, který mě bohužel minul. Poslední studiovka „Haeretichristus“ je velice vydařené dílo a mě zajímalo, zdali dokáží Italové zahrát podobně i na živo. A skutečně… Červené stylové oblečky, ďábel v očích a black metalová smršť švédského stylu – to byli NEFARIUM. Místy mi přišlo, že zdejší, jinak bezproblémový, zvuk občas úplně nepobíral všechno to, co by mu slušelo. Ale většinu setu byl v normě, a tak jsme si mohli dopřát průřez diskografií a dokonce i něco z připravované novinky (viz. Živé záznamy). Nefarium v žádném případě nezklamali, zařadili se mezi ty jednoznačně vydařenější kapely celého festivalu, a i když jim na samotný vrchol ještě trochu chybělo, užil jsem si je dosyta.

Mírné zklidnění po „černých hodech“ přinesla domovská kapela NIDHOGG. Chlapíci přímo z Barthu servírovali hutný viking metal nabitý chorály a majestátně znějícími kytarami. Ze studiových nahrávek mě jejich tvorba příliš neoslovuje, nicméně na živo se jednalo o skutečně zajímavý a přínosný zážitek. A pochopili to i diváci, kterých pod pódiem znatelně přibylo. Co naplat, Němce podobná hudba skutečně baví (ukázali to do konce festivalu ještě několikrát) a NIDHOGG je všechny do jednoho dokázali naladit na stejnou, chladně severskou vlnu.

Těsně před půlnocí konečně nastal čas na jediného českého zástupce - TROLLECH. V Česku hojně frekventované jméno není v Německu až tak známé, takže herní čas v nejzajímavějších hodinách celkem překvapil. Vystoupení zprvu trápily technické problémy, kdy se nejdříve Trollmasovi přetrhla struna, aby vzápětí bubeník vůbec neslyšel své spoluhráče. Druhá skladba „Řeka smete, co jí patří“ se tak musela začínat na dvakrát a v tu chvíli to vypadalo na pěkný průšvih. Nicméně následně již bylo všechno v pořádku a TROLLECH předvedli svojí nejlepší klasiku, proti které již léta nemám žádných výhrad. Stejně tak i fanoušci, kteří si vystoupení nad má očekávání užili.

THRUDVANGAR zastávali pozici hlavní hvězdy prvního dne. Německá pagan metalová stálice navštívila v rámci Winter Ride Tour na začátku loňského roku i naší republiku a to rovnou při třech zastávkách. Tehdy neznámá kapela se v mžiku stala mým oblíbeným zástupcem sousední pohanské scény, a to především díky středověkým klávesovým motivům v jinak celkem konzervativním metalovém základu. Na BMOA svému jménu THRUDVANGAR dostáli a přítomné publikum i v pozdních dobách výborně bavili. Matze a spol. střídali jednu osvědčenou klasiku za druhou – však také mají ze všech třech kvalitních studiovek co vybírat. Vrcholem pak byla zřejmě „Zwei Raben“, která nám hrála na dobrou noc po skutečně náročném dni.


Po prvním dni byly mé postřehy vesměs pozitivní. Členitý areál ve stylu Open Hell Festivalu či svojšického Brutal Assaultu s prostorem před pódiem a následnými lavičkami v kopci se ukázal jako naprosto dostačující a vyhovující. I polojasné, nepříliš teplé počasí nám přálo. Nabídka stánků s občerstvením a distribucemi byla na návštěvnost necelé tisícovky (velice hrubý odhad – pozn. AG) velice pestrá. Mrzelo mě snad jen hodně nízké pódium, které bylo pouze o tři malé schůdky vyšší než hlediště, jež navíc po několika metrech o další schod klesalo. Také mobilní záchodky, kterých bylo celých 5, už první odpoledne nevábně zaváněly. Nakonec snad slovo o stanování. Místo pro ně bylo vyhrazeno v přilehlém parčíku, tudíž jsme velice rádi přišli o nepříjemně teplé dopolední paprsky.

DEN 2.

Během druhého dne jsme kromě festivalu vyrazili i na obhlídku města a nákup nezbytných potravin, tudíž jsme cíleně vynechali trojici kapel, která nám neříkala nic ani podle názvu ani podle přiřazené škatulky. Jmenovitě se jednalo o ENDLESS DISTRUST , BLISS OF FLESH a REQUIEM .

Druhý den pro nás tedy začal o první hodině odpolední za společnosti německých black metalistů GRABAK. Příjemné překvapení ve stylu soukmenovců Endstille, řízný a hutný raw black metal bez znatelnějších vlivů severské scény. Vystoupení GRABAK mělo hlavu i patu, skladby řádně šlapaly a i zvuk byl na vysoké úrovni. Výhrady by snad opět sneslo pouze sluneční záření, které ubíralo kapele na atmosféře.

Když jsem v programu četl opět sousloví viking metal, napjatě jsem čekal pokračování kvalitní produkce z předchozího dne. Avšak OBSCURITY nebyli tím, co jsem očekával. Značně vycpávkovitá hudba, bez známky nápaditosti. Kluci se sice snažili, leč téměř všechny skladby pod jedním tempem, které navíc zněly téměř shodně, mě nebavily a do konce jsem nevydržel.

To jejich následovníci XIV DARK CENTURIES byli jiná káva. Hudba ve stylu včerejších Thrudvangar na první poslech bavila. Množství melodických motivů výborně kontextovalo se zbytkem hudební produkce. Slova proti mohu vznést snad pouze ke stylovému zařazení, jelikož téměř totožných kapel se na festivalu objevilo snad 5. Tudíž u XIV Dark Centuries stačí být velice stručný...

Po pohanských blýskanicích přichází na řadu změna nálady a stylu. KOLDBRANN - první vrchol druhého dne je tu. Oproti jarnímu Norsku se nezměnilo nic podstatného, tedy kromě toho, že kluci hráli za světla a neplnili roli jedné z hlavních hvězd. Tak či onak zahráli minimálně stejně dobře a všem black metalistům muselo srdce zaplesat. Pravé black metalové peklo v rukou Mannevonda a jeho kolegů. Kluci tradičně protáhli posluchače celou diskografií, včetně dvojice skladeb „Kaosmanifest“ a „Opuim Fields Forever“, které můžete shlédnout v přiložených živých záznamech. Proti KOLDBRANN tedy opět nemám sebemenších námitek, i když… ta tma být nakonec mohla.


Poslední pagan metalová kapela festivalu - BLACK MESSIAH. Popravdě už jsem byl tímto stylem přesycen. V Německu jej mají hodně rádi a bylo to vidět i pod pódiem. Já jsem kapelu ohodnotil slovy „další německý pagan metal“, čímž pro mě BLACK MESSIAH mohli klidně bez většího zájmu skončit. Ne, že by hráli špatně, to určitě ne. Nicméně mně se po těchto dvou dnech už pomalu slévaly všechny pagan metalové kapely v jednu. BM naštěstí zakončili svůj čas coverem „Moskau“, čímž si alespoň na chvíli zajistili moji pozornost. Aspoň to se cení.

Kolem půl desáté čekalo BMOA největší lákadlo letošního ročníku. Rakouští experimentátoři DORNENREICH mají za sebou veskrze zajímavý počin „In Luft Geritz“ a zde chtěli své kvality minimálně potvrdit. Kapela vystoupila ve třech s hostujícím bubeníkem a je nutno podotknout, že dalších členů ani nebylo potřeba. Celé publikum se ponořilo do zasněné atmosféry rakouské kapely, která nám nedala vydechnout až do poslední minuty. Veškeré skladby byly zahrány téměř dokonale – srovnatelně s deskou. A to jak po technické stránce, tak i po té atmosférické. Živé vystoupení kvalitativně srovnatelné se studiovou nahrávkou, ba možná i lepší, se nevidí a neslyší každý den, ale DORNENREICH se přesně tohle povedlo. Není třeba přílišných připodobnění, pokud máte tuhle kapelu rádi, smutněte, že jste nebyli přítomni.

Nutno podotknout, že se pořadatelům skutečně povedlo časové rozdělení jednotlivých kapel tak, aby Barther Metal Open Air gradoval až do samotného konce. A to nejen z hlediska takzvaných „papírových předpokladů“, ale i co se týče kvality samotných setů v reálu. Přítomní se pozvolna probírali ze zasněného a dechberoucího koncertu Dornenreich, když na ně s plnou parádou vlétla domácí německá bestie s názvem DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT. Onielar společně se svými kumpány rozjela svůj hrací čas tak nekompromisně, jak jen to bylo možné. Neskutečně mrazivý zvuk kytar provázel set DNS od začátku až do konce. Onielar kromě vokálu, jež místy zdatně evokoval kupříkladu Silencer, pohostila nejbližší fanoušky i notnou dávkou krve – a to téměř mezi každou skladbou. Bez zbytečných průtahů nám servírovali Němci skladbu po skladbě takovým způsobem, že nebyl čas ani pořádně vydechnout. Ocenili jsme to všichni, jen zarytý odpůrce pravého black metalu by řekl, že na pódiu řádila hodinu banda zmalovaných šašků. Jinými slovy – totální inferno a nejlepší kapela celého festivalu!


Headlinerem a poslední kapelou BMOA byli kultovní norští raraši URGEHAL. Mannevond s Nefasem zřejmě slušně popíjeli již od brzkých odpoledních hodin, a zatímco na basákovi (Urgehal) a zpěvákovi (Koldbrann) v jedné osobě to bylo poznat až po koncertu v backstage, frontman Nefas byl rád, že stál a nohou. A ač to v první polovině času jim určeného (kromě alkoholických řečí) poznat téměř nebylo, poslední skladbu již musel uvést Enzifer sám a také jí notnou část odzpívat. Ale aby to nevypadalo tak, že set Ugehal byl jeden velký průser… Víceméně jsme se až do samotného konce výborně bavili. A to buď nečekaně kvalitně odehranými skladbami, včetně hodně, hodně povedeného zvuku, nebo vcelku vtipnými průpovídkami o chlastu a Satanovi mezi nimi. Samozřejmě se nejednalo o výrazně kvalitní vystoupení, avšak ve výsledku mě i s negativy bavilo mnohem více, než loni na Kaltenbach Open Air v Rakousku. A to nechtějte vědět, co se dělo v zákulisí...

Ve chvíli nedělního odjezdu jsem si celý výlet na sever Německa sám pro sebe rekapituloval. Pokud pominu šílenou vzdálenost, kterou jsem navíc musel absolvovat po probděné noci, jednalo se o vcelku vydařený festival. Lehké mínus bych přiřadil hygieně, která byla kvantitou nedostatečná, pódiu, které mohli pořadatelé uměle zvýšit a zřejmě také množství téměř totožných pagan metalových kapel z Německa. Závažné nedostatky jsem víceméně neshledal. Na druhou stranu, jasné plus sklízí zbytek areálu (skutečně útulné místo), dávka stánků s jídlem i merchandnisem, dostupnost města, celkově příjemná atmosféra a několik dalších drobností. Pokud vás příští rok zaujme sestava, budete mít schopný vůz a minimálně dva řidiče, mohu Barther Metal Open Air jednoznačně doporučit.

Nejlepší kapely BMOA:
Darkened Nocturn Slaughtercult
Dornenreich
Istapp
Koldbrann
Urgehal

Nejhorší kapely BMOA:
Draconis Infernum
Obscurity