Musíme ale začít na samotném počátku všeho dění. V roce 2007 vznikl nápad založit kapelu, která bude tvořit minimalisticky působící black metal se specifickou atmosférou. Mezi nejsilnější inspirace patřili právě zmínění DarkSpace a dále kupříkladu Emperor či Nocternity. Od mladého hudebníka, který nikde jinde nepůsobil, nemůžeme čekat nějaký zázrak. „Volume I“, tedy první demo nahrávka tohoto šílence, se nese přesně ve stopách první jmenované kapely, jež se stala jeho inspirací. Po pravdě, kupříkladu Emperor jsem nějak zásadně na nahrávce nezachytil.
Proč tedy poslouchat něco, co zní jako DarkSpace, když si můžete pustit právě DarkSpace? Tuto otázku jsem si dlouho kladl a doteď na ni nemůžu najít odpověď. Moje posedlost jejich hudbou je asi tak silná, že cokoliv, co je vzdáleně připomíná, mě okamžitě chytne a baví. Podobně tomu bylo i u DE SILENCE ET D´OMBRE, na které mě upozornil kolega Under.
Odpověď je však více než jednoduchá, i přes to, že se to na první pohled nemusí zdát. F. totiž svou vizi poměrně dobře ovládá a výsledek působí přesvědčivě a poutavě. Opět se tak mohu vydat na průlet hvězdokupou a vydat se vstříc nekonečnu kosmu. Říkejte si, co chcete, ale já jsem prostě ztracený v mlhovinách neznámých galaxií a jen tak někdo mě z nich nedostane.
Zásadní zvrat přichází až s druhou nahrávkou, která vznikla o rok později. Druhý počin totiž nabízí více strukturované skladby, více pomalých pasáží, zvratů a experimentů. I zvuk se mírně odlišuje od předchozí nahrávky a autor se vrhá spíše na hudbu, která vychází z tvrdší a temnější scény, avšak je prošpikována melodikou a melancholií. Proto nikoho nemůže překvapit použití čistého hlasu či absence repetičních riffů. F. se tentokrát orientoval na kapely jako Neurosis, Opet, Celtic Frost a podobně. A je to znát.
Dalo by se říct, že na „Ascension Manifests“ se začíná rýsovat vlastní tvář projektu. Odlišný zvuk, jedinečné postupy a náladotvornost. F. se častěji pouští do velice pomalých pasáží, ve kterých se snaží prohloubit děj skladeb i samotné desky. Hudba je i více provázána s lyrikou, která tvoří ucelený koncept. Taktéž by se dalo říct, že hudba se pomalu začíná vzdalovat od black metalu a spíše koketuje s down-tempem a psychedelií. Ze skladeb dýchá jistá narušenost a zoufalství. F. využívá více samplerů a kytaru staví až do pozice druhého nástroje. Některé pasáže tak zavánějí až doomovou náladou. Jsou smutné a tíživé. Už žádné sypačky a ryk nekonečna. F. hudebně dospívá a transformuje tak i své ideály a názory.
Nějak stručně shrnout tyto dvě demo nahrávky není lehký úkol. Obě jsou natolik odlišné, ale přesto je spojuje cosi uvnitř, co poukazuje na jedno místo. Jelikož obě nahrávky byly limitované na malý náklad (první na 100ks a druhá na pouhých 66) a byly téměř okamžitě vyprodány, F. se rozhodl vytvořit kompilaci s upraveným zvukem, šoupnout ji do digipacku a ručně očíslovat všech 500 kopií. Od jara tak máte možnost mít obě desky v jednom balení (avšak bez skladby „Lonely Star“ z Volume I).
Čekáte-li na konečný verdikt, zklamu vás. Už jen kvůli dvěma zcela odlišným deskám na této kompilaci to není možné. Recenze má sloužit tentokrát jen jako upozornění na tuto kapelu, protože věřím, že většina z vás čtenářů o ní nemá potuchy, tak jako jsem o ní neměl potuchy já před nějakým časem. Tím nejstěžejnějším důvodem recenze je fakt, že F. slibuje, že již pracuje na dalším materiálu, který by mohl konečně přinést řadovou desku. A to nejzajímavější? Prý bude vzdálená od black metalu, jak jen to půjde. Já se těším. A co vy?