1. Paule, když se podíváme do historie kapely, NOVEMBERS DOOM vznikli již v roce 1989, ale první demo vyšlo až v 1995. Jak má toto nezávislý posluchač pochopit?
Album s názvem "Amid It's Hallowed Mirth" jsme vydali v roce 1995, ale už předtím jsme měli několik demo nahrávek: například "Her Tears Drop" a ještě bylo pár dalších. Nikdy jsme se ale naše dema nesnažili prodat, vždy byly jen pro potřebu labelu, když jsme hledali studio, co by s námi podepsalo smlouvu. V průběhu všech těch let jsme byli aktivní kapelou, ale nebylo lehké najít vydavatelství, které by nás chtělo, jelikož „doom“ scéna tehdy nebyla vůbec populární. Nakonec si nás našel evropský label Avantgarde, který poznal náš potenciál, a díky nim jsme vydali první CD. Pro kapelu to byl obrovský krok kupředu.
2 Je vcelku přirozené, že jste se jako kapela, která prošla mnoha personálními změnami, vyvinuli a v lecčem pozměnili styl hudebního vyjadřování. Ale kdybys měl mluvit ty za sebe, jaká podoba NOVEMBERS DOOM ti seděla nejvíce? Ta z období prvních alb nebo ta dnešní, řekněme, tvrdší?
Zlepšila se jak kapela celkově, tak i já sám. Jsem docela spokojený s nynějším stavem kapely a myslím si, že se momentálně nacházíme na vrcholu. Nedokážu si ani představit, že bych nyní hrál to samé jako před dvaceti lety a stále by mě to těšilo. Kdybychom se nepodněcovali k tomu být lepší a nerozvíjeli naši hudbu, tak by naše tvorba vyčpěla. Ale s dlouhověkostí naší kapely mi připadá, že se tak nestalo. Momentálně dostáváme nabídky, o kterých bychom si před deseti lety nemohli nechat ani zdát, a je to jen díky tomu, že kvalita naší hudby je lepší a lepší.
3. Letos vám vychází již sedmé dlouhohrající album. Jaký je to pro tebe, jako hudebníka, pocit? Pevně totiž věřím, že se ke každému období, ve kterém alba vznikala, vážou nějaké vzpomínky, které ti vždycky dané období spolehlivě evokují… Byla nějaká perioda kapely, na kterou vzpomínáš skutečně rád, protože byla něčím výjimečná?
Je to docela úspěch, vydat CD s řadovým číslem 7. Trvalo to dlouho a každé album má vlastní podíl vzpomínek. Nemohu říct, že jedno je lepší než ostatní. Každé je jiné. Inspiraci čerpáme z vlastního života v určitých časových úsecích a také od kluků, kteří píšou hudbu až po mě, když napíšu text. Naše hudba je obecně dost temná a depresivní, takže je asi těžké mít nějaké album oblíbené, když se inspirujeme smutnými časy. Tragédie je velké umění a my ji využíváme v náš prospěch. S těmito emocemi hrajeme a snažíme se vytvořit to nejlepší, co vůbec jde.
4. Pojďme se nyní věnovat nejaktuálnější věci čili „Into Night's Requiem Infernal“. Kdybys měl album představit natěšenému posluchači, který na něj čeká, co bys o něm dokázal říci? První a zásadní věci, co tě napadnou?
"Into Night's Requiem Infernal" je kombinací temnoty z "The Pale Haunt Departure“, progresivity "The Novella Reservoir“ a melodičnosti a harmonie z "To Welcome the Fade“. Vydali jsme se za tímto cílem a mám pocit, že jsme ho i dosáhli. Nové album posluchačům nabídne kousek od všeho, co nás tvoří. A podle mého upřímného názoru bych řekl, že jde o to nejlepší, co jsme za dobu naší dvacetileté existence vůbec nahráli.
5. Dalo by se mluvit o tom, že je na albu nějaká koncepční myšlenka?
"Into Night's Requiem Infernal" je tematické album. Není to tak zřetelné jako téma vody, ale nová nahrávka je silně zaměřena na náboženství a souboj mezi vírou, skutečností a fikcí. Je to velmi temně laděná nahrávka a vskutku reprezentuje, kudy se ubíraly moje myšlenky v uplynulém roce. Chtěl jsem napsat něco, co by provokovalo myšlení a donutilo posluchače přemítat nad vlastní vírou. Nic není černobílé a lidé by se měli ptát a zpochybňovat to, co jsou učeni. Otázky jim totiž pomohou lépe se v životě rozhodovat. 6. CD bylo natočeno v Belle City Sound ve Wisconsinu, zatímco mixováno v Unisound Studio ve Švédsku. V dnešní době není podobný tah ničím neobvyklým, ale přesto, jaký byl důvod?
Ve skutečnosti je tohle už třetí album ve spolupráci s Danem Swano. Mixoval už totiž "The Pale Haunt Departure" a "The Novella Reservoir" a s jeho prací jsme byli nesmírně spokojeni. Náš baskytarista Chris vlastní a provozuje Belle City Sound a nahrávací studio ve Wisconsinu, takže všechno nahrávání se odehrává tam, kde Chris zastává funkci inženýra. Jeho práci jsme použili už na "The Knowing“, když ještě nebyl členem kapely.
Jde o kombinaci Chrisovo nahrávání a mixování Dana Swano, které tvoří tak impozantní zvuk. Myslím, že tuto kombinaci budeme používat při tvorbě každého dalšího alba; na další nahrávce je zvuk vždy lepší než na té předchozí. Doufejme, že tenhle vzorec budeme moci používat i v následujících letech, je totiž těžké upírat na kvalitě. A proto se držíme tohoto týmu.
7. Zvuk je pro podobnou hudbu zcela zásadní. Měli jste jasné vize o tom, jak by mělo nové album znít, nebo jste nad tím začali přemýšlet až během finální fáze komponování hudby a samotného nahrávání? Jste spokojeni s výsledkem?
Vždy máme vizi toho, jak chceme, aby výsledek zněl, což se ale v průběhu nahrávání mění. Vybíráním příhodného kytarového tónu pro album, zkoušením mnoha různých zesilovačů a hromadou kombinací se konečně dopracujeme k tomu správnému zvuku, který hledáme. Chceme, aby naše alba zněla klasicky, masivně a zároveň se snažíme zachovat moderní produkci. Pokus a omyl… Obklopujeme se vědomostmi a lidmi, kteří nám výsledku pomohli dosáhnout skrze všechna ta léta. A jsme vysoce spokojeni.
8. Ovlivňuje poslední roky nějak vaši skladatelskou činnost to, že se snažíte, aby zkomponované skladby byly i dobře prezentovatelné naživo, nebo o tomto nikdy nepřemýšlíte předem?
Ano, na živá vystoupení jsme prvně začali brát ohled u alba "The Pale Haunt Departure". Chceme si být jistí, že většina materiálu se bude správně a přesně předkládat i na vystoupení. Když hrajeme naživo, snažíme se co nejvíc znít jako na CD a je to samozřejmě něco, co zohledňujeme i při psaní. V dnešní době je to o to lehčí, že máme možnost používat na jevišti laptopy pro doplnění atmosféry, jako jsou třeba zvukové efekty nebo klávesy v pozadí. To dává živým vystoupením ten osobitý pocit a upřímnou reprezentaci toho, co posluchači znají z CD.
9. Vím, že kromě hudby máš i postranní zálibu v dělání designů layoutů pro různé kapely. Je toto minulostí nebo stále na něčem pracuješ? Nepracuješ nějak i na obalech NOVEMBERS DOOM?
Dříve jsem dělal design pro Novembers Doom. Tvořil jsem mnoho starších obalů kapely, ale přestal jsem. Jsem totiž svůj nejhorší kritik a kdykoli jsem něco dokončil, vždy jsem si pak uvědomil, co víc jsem na tom mohl udělat. Takže jsem si nemohl nikdy užít práce, kterou jsem pro vlastní kapelu vytvořil, v takové míře jako zbytek kapely. Díky tomu jsem začal využívat cizí umělce, takže při pohledu na cover už kritický nejsem a konečně si ho můžu i vychutnat. Artwork je pro mě totiž stejně důležitý jako hudba samotná, jelikož jedním obrázkem znázorňuje celé album. Proto s tím, kdo cover tvoří, úzce spolupracuji, aby byl obraz takový, jaký má být.
10. To je vše, Paule, díky moc za ochotu a čas. Nelze než přát to nejlepší a ještě dlouhou budoucnost.
Děkuji za rozhovor! A na závěr, mnou napsaná kniha vysvětlení lyriky "The Wayfaring Chronicles" je ve verzi aplikace pro iPhone a iPod Touch. V obchodech s aplikacemi by to mělo být na přelomu sprna a října. Obsahuje více fotografií a nejnovější kapitolu "Into Night's Requiem Infernal." Doufám, že se fanouškům bude líbit. A jestli vše půjde jak má, bude rozšířena i do dalších formátů.
Vždy vyhledávám nejrůznější cesty jak podpořit kapelu a společně s mou milovanou technologií pokaždé přijdu na nový způsob, jak to udělat.
