Byl jsem tedy zvědavý, jestli propastný kvalitativní rozdíl mezi booklety bude znamenat i posun v hudbě, která, ač byla místy zajímavá a v nejlepších momentech zněla dokonce jako nepoužité skladby Solefald, stála zcela ve stínu známého jména.
Ke změně, pravda, došlo, ale žádné velké hudební hody to bohužel nepřináší, pokud uvážíme, jaký talent za kapelou stojí. Prosakující feeling Solefald nebo jakýchsi blackových Rammstein je ten tam, přízviska experimentální nebo avantgardní jsou zcela mimo mísu. Úvodní skladba "Monolith" sice docela slibuje – tři naléhavé tóny opakující se stále dokola střídané pasáží jak vypůjčenou z "Volcana" od Satyricon (i vokál jakoby v těchto částech připomínal Satyra) zní docela atraktivně, nicméně dál pokračuje už jen sešup dolů. Ve druhé skladbě je ještě cítit nápad a energie, nicméně třetí je až překvapivě omšelá thrashová prázdnota a od "Skyggestrykerne" se album propadá do prachobyčejného kolovrátkového blacku, kde ani místy nejde najít nápady, jen poněkud nudný šmrdlec, který působí, jako by ho nahráli bezejmenní garážoví debutanti.
I při největší snaze vyždímat z "Manifesta" silnější dojem mě nechávají chladným i pomalejší skladby, které snad měly působit zádumčivě, já však slyším pouze prázdnotu. Takto zahraný, nikoli špatný ale zcela standardní black hraje milión a jedna kapela, slyšet jej od Jackhellna pak znamená negativní překvapení a rozčarování.
Alba "Meister Mephisto" a "Über" nenabízela kdovíco, nicméně z nich po několika Jägermeisterech vylezlo alespoň něco chytlavého, což se bohužel nedá říct o "Manifesto Futurista". Při druhém poslechu už myslím jen na to, jaká je škoda vydařené první skladby a stylového bookletu, který bohužel kvůli zbytku alba díru do světa pravděpodobně neudělá. I když není neobvyklé, že vata od známých lidí automaticky znamená známou vatu, pročež si to možná někdo koupí...