…věnoval jsem albu skutečně mnoho poslechů a cítil se často jako na houpačce. Řekněme si to upřímně; co je základem pro kapelu takovéhoto stylového řazení? Obstojný zvuk, kvalitní growling, mnoho ženských vokálů, melodických linek a cukrování. Ne, nikoho nechci záměrně urážet, nebojte. Jde mi pouze o to, že když člověk přistupuje k podobnému albu, prakticky necítí žádné očekávání, nechvěje se, netěší se na další pasáže. Protože ví, že ho máloco překvapí. K mému potěšení ale musím říci, že právě NOX AUREA je tou krví, která dokázala ke standardu přidat i něco navíc. Ale o tom později.
Kdybych měl jmenovat kapely, které z „Via Gnosis“ slyším, budou to bezpochyby Draconian, možná i místy Doom:Vs a určitě i známější a větší klasici melo-doomového nebe, bližší představy nechám na každém. Záměrně přirovnávám NOX AUREA k zaběhlejším jménům, ptáte se, proč? Když si nahrávku pustíte poprvé, vše vám přijde dospělé a jisté, nic nepoukazuje na to, že bychom měli co dočinění s kapelou, která vydává své první album v historii.
Když se podíváme na strukturu skladeb, ta ničím zásadním nepřekvapí, je povětšinou táhlá, linky se vrství, skladby gradují, čas od času lze zaslechnout refrén, který dokáže zachránit i marné chvilky. Pokud bych měl ale na chvíli zvážnět, musím narovinu říci, že kdyby NOX AUREA z některých pasáží vypustili kýčovitou melodiku a nesnažili se všude cpát ženský vokál, měli bychom tu ve své podstatě temné a silně atmosférické album, které by oslovilo nečekaně mnoho posluchačů. Možná se zde projevuje syndrom kapely, která se sebou ještě nemá zkušenosti a nedokáže oddělit zrno od plev, ale i tak si zcela upřímně myslím, že NOX AUREA = potenciál. Pojďme si vytyčit pro příklad „Suffer“. Ta obsahuje kytarově velice zdařilé pasáže, dokonce bych řekl až velice příjemně se plížící, nikoli však vtírající se. Nabízí zajímavý refrén s dobře zvládnutým growlingem, většina pasáží ženského zpěvu je také v pořádku, jeho četnost už méně, ale to je zřejmě o posluchači.
Je mi jasné, a nebudu zřejmě sám, že natočit zrovna v tomto stylu něco inovativního je jako chtít, aby v black metalu někdo natočil něco převratného bez vybočení z definic stylu. NOX AUREA nicméně dokázali, že i gothic/doom se dá zahrát s patřičnou dávkou důstojnosti, cílevědomosti a vztyčeným ukazováčkem konkurenci. Bez debat se najdou náctileté paničky, které budou slintat nad deskou a v agónii křičet, jak je to nejlepší doom metal roku, desetiletí a století. Určitě se najdou i ti, kteří po první skladbě (možná i dříve) ohrnou nos a s bookletem si vytřou zadek. I tak si ale myslím, že již dnes má NOX AUREA své objektivní posluchače, kteří vidí její naděje do budoucna velmi kladně.