Počítáte sekundy a okamžiky? A cítíte a slyšíte ten hnus a utrpení na vlastní oči, nebo pouze posloucháte novou nahrávku SKITLIV? Pokud máte "štěstí" a vše tohle Vás obklopuje, mějte slitování s mou duší a okamžitě přestaňte číst tuhle recenzi, přičemž si nezapomeňte loknout nějakého dobrého alkoholu pro uklidnění (popřípadě si i zapalte!). Jestliže však patříte k cynickým poloobludám a toužili byste se prohrabat lidským peklem - a to i bez gumových rukavic - poměrně ochotně a za minimální poplatek vás provedu hudebním ekvivalentem této přímo edenské špíny. Hold praxe je pořád praxe a jelikož vím, že Maniac na hudebním poli není jistojistě neznámým pojmem, bude to pro mne zadostiučiněním trochu patolízalským. Že jsem nechutný? To jste si hold měli rozmyslet dříve, než jste začali číst...
Kdo SKITLIV nezná, možná by se rád dozvěděl, co je všechno toto dekadentní hemžení zač. Experimentálně black-doomový projekt Sven-Erika Kristiansena udeřil do očí krátkohrajícími nahrávkami "Kristiansem and Kvarforth swim in the sea of equilibrium while waiting" (recenzi na demo si zde můžete přečíst), nebo "Amfetamin" s ukázkou živých provedení skladeb. Obě nahrávky sklidily buďto velké nadšení, nebo nepochopení a punc nudnosti, které pro mnoho lidí byly zajímavé pouze sestavou. Krom samotného Maniaca zde můžeme vypozorovat velké zásluhy Kvarfortha a na "Amfetamine" hudebně přispělo i legendární uskupení "Current93", což samo o sobě nemůže skutečně nepřitahovat zájem a překvapení. Alespoň tedy v informovanějších kruzích. Tento rok byl skutečně štědrý a po dlouhém čekání se dočkáváme debutní nahrávky, kterou autoři opatřili tísnivým, rudě máchlým bookletem a výstižným jménem "Skandinavisk Misantropi".
Pokud stále není čtenář v obraze, oč se bude jednat, nechť následující řádky bere jako morální políček z odvrácené strany vkusu. Pomalá, táhlá a nemocná hudba využívá různých možností a úskoků k přímému zásahu. Doomová tíživost, fatálnost, ospalé bicí, téměř snad "zombie" tempo - v protikladu šílená ostrost a extrém veškerého hlasového projevu (krom Maniaca a Kvarfortha se k mikrofonu postavil i pan Attila Csihar nebo Dave Tibet!), jenž si nebere servítky a bravurně využívá polohy, odstíny a šílenství širokého a kvalitního autorského spektra. Tento prazvláštní "sňatek" vybrané společnosti skutečně dokáže ze svého chaotického kotlíku vyloudit dosti odporné náladové kreace a pohyby - kupříkladu závěrečná skladba "ScumDrug" je jimi naprosto posedlá a svázaná! Další aspekty nabroušenosti však nestojí v pozadí jako chudí svatebčané, ale podrazí posluchači nohy svými dary. Naprosto skelná, bodavá a rockově psychedelická sólová kytara, plující pomalou ropnou skvrnou korpusu či hlukového běsnění, působí neuvěřitelně slizce a odporně, ale především je úžasná. Jako by vám někdo omlátil uhynulou a naftou nasáklou chobotnicí přes Váš alkoholem zalepený obličej... Když už tu hledáme krásu v ošklivosti a smetí, dovolil bych si poukázat na předešlé hlukaření. Některé pasáže, kupříkladu většina části "Luciferon", se téměř až noise korytem brodí po svém a upřímně řečeno - patří k těm dynamičtějším a jaksi útočnějším částem. Nechci tím říci, že by to nějak vynikalo oproti doomovosti některých partů, ale minimálně s nimi drží dech, alespoň co se týče toho nezdravého. Pomalá baladičnost zkreslených kytar místy oblažuje i je a celkový zážitek jak z pasáží, tak z celku je, jednoduše řečeno, alkoholový. S tak neskutečně tíživou a experimentální nahrávkou, vyvolávající i za střízliva naprosto bizarní a fantaskní pseudoobrázky, jsem tento rok neměl čest - a že by se konkurent našel. Celá kompozice je navíc místy absolutně bezchybná, avšak už za pět sekund cítíte, že je postavená na hlavu. Album je vyváženým a průběžně utvářeným celkem, o čemž se můžeme přesvědčit při pohledu na playlist. Dotažení některých skladeb z předchozích nahrávek, "Slow Pain Coming" či "Hollow Devotion", jsou zajímavým smírčím křížem na posluchačské cestě skrze tvorbu Skitliv. Vy prostě nedokážete přehlédnout ty symboly prohřešků, které svým atypickým tvarem čouhají z roští či plevele. Přes hodinu dlouhé putování po dně sklenice alkoholu, na jehož kluzkém povrchu naleznete stopy drog, krve, násilí, střepů a utopené nenávisti a zoufalství, je skutečně iritující, avšak nesmírně originální a osobitou expedicí do duší a uměleckého potenciálu. Když pouhým pohledem projdeme potenciál a osobnosti tímto dílem spřízněné, není problém udělat si obrázek. Ono to ostatně ani jiné být nemůže, protože pak by to bylo dílo jiných autorů. Chorobnost, utrpení, hrůza, odcizení a přesto duchovno a filosofický náboj, to je to, čím dýchá tento výjimečný CD nosič. Vypíchnout jednu skladbu, jeden moment, se mi zdá zhola nemožné...
...šest... šestiletý chlapeček trpitelsky pohlíží na osvobozující světlo na stropě zubařské ordinace, přičemž proud jeho slz přikrášluje jeho zdevastovaná ústa... sedm... třes uhání zběsile celým tělem padesátileté vdovy, když při pohřební ceremonii upadne zřízenci rakev a mdlá mrtvola manžela oživí mrtvou dekoraci štěrkové hřbitovní cestičky... osm... mladý a naivní básník, který osud svého krku a bytí svěřil do rukou konopného lana, je teď semknut smíchem malých dětí, okupujících jeho hubertus kameny a drny trávy a houpajících se na jeho noze... devět... soustruh právě zachytil kousek rukávu, jenž ještě včera večer láskyplně žehlila soustružníkova žena; teď z něho nezbylo nic, stejně jako z rozemleté ruky nebohého mučedníka... deset... na kapotě staré jižanské dodávky se uvelebil nic netušící mladý fotbalista, přičemž jeho oběhová soustava si podala ruku s nárazníkem a předním sklem auta za melancholických partů Johnnyho Cashe...
Počítejte sekundy a inhalujte tuto zvrácenou nahrávku vším, čím dokážete. Přestože "Skandinavisk Misantropi" není na první poslech, pro mne svým mučivým duševním podtextem a neskutečným hudebním zpracováním suverénně vpochodoval na "desku roku". Dílo unikátní jako duše a tvůrčí talent jeho autorů, a stejně tak silné a těžko stravitelné. Takhle drogový a klaustrofobický materiál, podložený však nečekanou upřímností a osobitými výlevy duše, je skutečně jedním z nejsvéráznějších a nejlepších trumfů, které dokázal pro mnohé odepsaný Maniac vytáhnout ze svého rukávu. Osobnost - hudba - skvost.