V září tohoto roku se na pulty obchodů již tradičně díky Moribund Records dostala zcela nová práce těchto finských rarachů. Na rozdíl od jejich druhého dítěte „Wyrd“ skrze svou hudbu rozsévají nesvatou válkou po všech kontinentech.
Pokud jste se již setkali s dřívější tvorbou, či alespoň s předchozí nahrávkou „Omega“, nebude pro Vás již nynější podoba kapely tak razantním přechodem mezi tou starou a dnešní tvorbou. Nelze hovořit o nějakých extra razantních změnách, ale určitou cestu vývoje lze v jejich materiálech velmi dobře pozorovat. Základním stavebním kamenem AZAGHAL je nyní melodie. Jednoduché slovo, avšak s velmi obrovským významem. Teraphim obsahuje celkem 12 zářezů, mezi kterými si vybere snad každý fanoušek extrémní muziky. Ani dnes nemusíte myslet na to, odkud tato skupina pochází, nemusíte se po tom ani pídit, jelikož po dvou skladbách budete mít určitě jasno. Ukázkové a v tomto případě i skoro povinné a zásadní hudební postupy, které nesmí chybět v žádné místní black metalové kapele pocházející z Finska, jak jsem již v úvodu zmínil.
Chlapi si i v tomto dobře zaběhlém řádu vytvářejí svůj dobře čitelný rukopis. Jejich tvorba je velmi dobře rozeznatelná od ostatních hudebních těles tohoto žánru. Celá jejich muzikantská živnost je založena na vynikajících melodiích, kterými je Teraphim doslova prošpikovaná. Ve většině případů se dočkáte střídání středního a rychlého tempa.
Na rovinu řečeno, AZAGHAL jsou kapelou, která se pyšní líbeznými kytarami s náladotvornými linkami. Pouze občasná rychlopalebná bicí s typicky black metalovým vokálem tuto skupinu povyšují na black metal. V jiném případě bychom se mohli přít prakticky skladbu od skladby a donekonečna se hádat, zda-li je právě toto extrémní muzika, či není. Poměrně příjemný pocit z alba může ale velmi rychle zkazit poněkud umělý zvuk nahrávky. Z mého pohledu je spíše průměrný, ale kapela ho chce mít právě takto. Je pravdou, že s jiným zvukem by jmenovaný opus postrádal jakousi atmosféru a feeling, ale za to by vynikly určité technické party. Nevím tedy, Teraphim je nyní prakticky spíše výborně odvedenou prací s hlubokými odkazy k předchozí desce. Každý, kdo od hudby čeká trošku více, než jen neustálé a dalekosáhlé melodie musí být touto prací zklamán. Nyní záleží, co od Teraphim čekáte právě Vy, pokud si vystačíte s úžasnou Varjoherrovou finštinou a líbivými kytarami, je toto dílko určeno právě Vám. Pokud však čekáte zběsilou jízdu, zůstaňte raději stát před branami.
Ano pánové a dámy, apokalypsa se dnes nekoná, ano skutečně je v pekle pro dnešek zavřeno.
PS: Pokud jste se pročetli až zde a patříte mezi pravověrné fanoušky AZAGHAL, budete chrochtat blahem, až narazíte na poslední skladbu v pořadí, která není ničím jiným, než znovu nahranou kultovní záležitostí „Kyy“!! Neexistuje vystoupení bez Kyy a nyní si ji můžete dopřát i s živým bubeníkem a aktuálním zvukem. Užívejte tedy…
