což tak se přiklonit k luciferianismu?“
Komu by se po tolika letech snilo, že tihle nadkultovní chlapíci v roce 2009 nahrají novou desku MASTER´S HAMMER. A přece, sen mnohých hromad lidí takový skutečně byl, s vědomím, že je to jen silná utopie. Před pár lety František Štorm nahrál projekt Airbrusher, bočně elektronický, s čistým zpěvem a recitacemi, sem tam nějaká ta kytara. Něco bylo ve vzduchu, však výše zmíněné sny byly stále utopické. Letos na podzim se však začaly dít věci, tou zásadní byla oficiální zpráva o nahrávání nového alba v sestavě F. Štorm, Necrocock, Vlasta Voral, Monster a Silenthell, prakticky kompletní původní sestava krom bubeníka Valenty. Šílený šok pro black metalové maniaky, pro spoustu z nich samozřejmě šok pozitivní, pro jiné negativní, ať už z jakéhokoli důvodu. Tak už to u těchto lidí chodí. Vysněná chvíle se stala skutečností během několika měsíců, a dnes můžeme vzít do ruky novou desku s názvem „Mantras“, s podtitulem „Venkovská operetta“. Nikdo jistě nečekal, že album bude znít jako nejprofláklejší album „Ritual!“, otázka spíš směřovala, zda tam prostě budou alespoň trochu vazby na tu starou black metalovou tvorbu.
Hned první skladba ukazuje, že MASTER´S HAMMER jsou zpět mezi námi, celá skladba jede v dost rychlém tempu, se spoustou kytarových sól, rytmických i bzučivých kytar, sem tam varhany, a hlavně Frantův vokál. Tento vokál Jeho, prakticky nejdůležitější atribut kapely, vyznívá zpočátku trochu jinak než v minulosti, nic mu to však neubírá, brutální je dost a jedinečného způsobu frázování si užijeme také plnými doušky, včetně charakteristického štormovského „m“ na konci řádku a dalších excesů. Sem tam dojde na čistý zpěv, a také Necrocock tam nějaké zpěvy nahrál. Jak již podtitul alba napovídá, lyrické pozadí díla je krásnou básnickou výpovědí o Františkově životě v Domaníně, o všedním dění tam kolem rybníků, večer po hospodách s kamarády, i o některých členech vlastní bandy. Jsou to tedy lidové texty. Jedna z brutálních skladeb je o Martinu Vranovi, nekompromisním barvoslepém malíři, mimo jiné talentovaném kanibalovi. Tento slovutný pán namaloval titulního obraz alba. V některých textech jsou také vazby na Indii. O těch všech verších by se dalo dlouho mluvit, František má velký dar zdánlivě obyčejnému dění kolem sebe vtisknout umělecký rozměr, a za přispění bohaté obrazotvorné slovní zásoby dát na papír básně, u kterých pomalu člověku ukápne slza dojetím. Je to způsobem podání blízké textům Jilemnického okultisty, obsahem jsme samozřejmě v jiném kraji.
ukážem, jak známe píti, rýnské, české, malvazír!“
Nepochybně spousta také velmi vtipných formulací provází skoro celé album, i spousta drsných, mnoho alkoholu a lidí, co ho poctivě pijí, je to zkrátka blízké člověku. Líbí se mi, že to pojednává o konkrétním místě a lidech, a člověk se tam při poslechu tak trochu vidí a chtěl by být u toho. Překrásný jest Domanín. Povrchnější jednici nejspíš stejně řeknou něco jako: „To už není ono, to je akorát nějaká prdel.“, ale to je chybná a nepochopivší interpretace. Ono je to opravdu o tom skutečném životě, který ta prdel rozhodně provází, anebo by měla provázet, jinak bychom se mohli jít zahrabat. On je tam, vážení čtenáři, v textech ale i sám Satan, a ne jednou! A dokonce na CD verzi alba je poupravená a nově nahraná „Jáma Pekel“ z kultovního „Ritualu“, k ukojení ďáblachtivých uší by tedy následkem alba dojít také mělo. A satanisti zpozorněte, je tam i ubližování papežovi!
Abych také přiblížil něco více z té složky hudební, bicí František nahrál částečně na elektronické bicí, částečně upravil nebo doprogramoval počítačově. Ale nebojte se, zvuk bicích není žádná elektronika, je to jako klasická akustická souprava. Má to své mouchy, sneslo by to víc nahlas kopák a činely, ale pořád to zní dobře a není to poškozené kompresemi. Většina skladeb se nese v metalovém duchu, něco je rychlé, něco pochodové, kytarové motivy jsou většinou docela klasičtí MASTER´S HAMMER z doby Jilemnického okultisty, množství různých kudrlinek, sólíček, varhan a kláves to někde posiluje, někde trochu nabořuje. Tympány, které nahrál Silenthell, jsou typickým prvkem kapely, tady je akorát trochu škoda, že jich tam není více, ale hlavně, že jsou. Najde se i pár písní jemnějších či inspirovaných Indií, však veršů mohutný proud nepolevuje. Hudby je tam spousta. Zvuk mi dohromady přijde příjemně syrový a prostorný, sóla patřičně nahlas.
Když se pokusím to všechno shrnout, očekávané dílo potěší nebo nadchne všechny, co tolik let o něčem takovém snili a jsou otevřeni opravdovému poselství MASTER´S HAMMER. Kdo pořád potřebuje žít v iluzích o neotřesitelné smrtelné vážnosti "Ritualu" a strašného true black metalu, asi to poslouchat nebude. (O "Ritualu" však v žádném případě nepochybuji ani v nejmenším, dal bych za to láhev do ohně.) Já tvrdím, máme v Čechách něco nadčasového, svobodného, jedinečného vokálem, jedinečného hudebním pojetím a atmosférou, kdy při poslechu jako by člověk byl na těch konkrétních místech po Čechách. Tohle dělají pro radost a pro kravál pánové v čele s Františkem Štormem, a to je moc dobře, je to blízké lidu, lihu, ďáblu...
