Když už jsem nasliboval hory doly, bylo by taky od mne hezké je alespoň z okna či balkónu ukázat. Co se tak mohlo za více jak dvacet let změnit? Inu, příliš toho není - na druhou stranu, nejde ani o něco zanedbatelné. V první řadě se nové vydání "Brown Book" může pochlubit precizní vazbou, rozuměj zvukem. Osobně mohu potvrdit, že zvuková stopa oproti staré versi je řádně vyčištěná, jasná jako sklo a to se velmi kvalitativně projevilo na vnímání nahrávky. Jsou dobře slyšet různé detaily a to i zajímavá vylepšení a nové ozdoby. U některých momentů a písní jsem měl jasný dojem i hudebních zásahů, přestože korpus zůstal u drtivé většiny skladeb stejný - avšak jedná se spíše o nějaké drobné kosmetické úpravy na tak už zvukem vyhlazené pokožce. Krom úpravy některých skladeb co se týče délky ( např. Hail! The White Grain čítá nyní o nějakou tu sekundu více a má regulérní zakončení - v původní versi odezněla do ztracena), někde skutečně zabodoval zvuk a jeho hlasitost (Fog of The World) či existuje i změna několika drobností a mírná obměna stopy (jedná se o pilotní skladbu Brown Book - chcete znát rozdíl? Posuďte sami). Aby však staronová nahrávka přinesla opět něco nového a zároveň zachovala komplexnost svého staršího dvojčete, dočkali jsme se i několika bonusů, jenž na původní versi neměly své místo. Deska i přes tyto zásahy má stále svou přitažlivou, experimentálně nedokonalou a charakteristickou skořápku, jenž ji činila tolik poslouchatelnou. Jednotlivé dílce tohoto alba jsou stále kouzelné jako z původní verse, kupříkladu "Hail! The White Grain", jenž je v mých očích pokračovatelkou a duchovním rozšířením k "Leper Lord", skóruje stále vysoko, co se týče velmi prazvláštní rymtiky i téměř očistného rázu celé skladby. V protikladu tomuto malému monumentu stojí smiřující a pohlazující "Fog of The World" nebo téměř resignovaná "Runes and Men". Přes veškeré klady jak staré, tak i nové verse může však tato deska působit jako menší šok a nečekaný záhlavec, který může pro někoho být i zklamáním. "Braun Buch Zwei" totiž mixuje aspekty různých žánrů zde snoubených velmi neohrabaně, či spíše lépe řečeno lajdácky a ve stylu pokus-omyl. A tak se dočkáme téměř pubertálního pojetí akustických pasáží, industriálních disko bubnů, zvuků a výlevů, jenž ovšem ve své době měly svůj smysl a pevné místo, rovněž jako poměrně vkusně využité vojenské pochody a další military prvky. Rok 1987 byl stejně jako ty předešlé i následující důležitým krokem a mezníkem v historii tohoto významného britského projektu. Kdo se s chutí zahrabal do těchto pozorování, jistě ví, o čem mluvím. Dokonalost kloubená nedokonalostí - možná i proto má tato deska pro mne svůj smysl, stejně jako obecně celá raná tvorba Death In June - pokus, hledání, snaha a výsledná virtuosita.
Vynášet v tuhle chvíli nad téměř klasickou nahrávkou nějaké hodnocení se mi zdá zbytečné, avšak na závěr bych měl alespoň na svou obhajobu něco říci. Zřejmě něco ve stylu "Pokud jste příznivci tvorby Douglase P., pak určitě nebudete zklamání", každopádně nepřijde mi to příliš šťastné. Staronová novinka totiž měla totiž ve své době mnoho k nabídnutí a pro mnohé posluchače přinese i toto vzkříšení své ovoce. Na druhou stranu i přes nestárnoucí kvalitu mám nepříjemný a ne zrovna kladný pocit, že tohle VŠECHNO je možná docela MÁLO na nějaké velké slova chvály, protože ta měla být už dávno sklizena. Možná je to chabé i pro tuto recenzi, ale to už prosím posuďte sami. Nesliboval jsem přeci zlaté tele.
