S VELVET CACOON se však do těchto končin dostanete a můžete se bránit, jak chcete. Album otevírá ponor zvaný „2“, exkurz do lůna indsutriálně-ambietních močálů, ve kterých se kroutí zapíchnutá kytara. V následující kompozici „Claverie“vystávají další komponenty v podobě klavíru, blackového skřípotu a v neposlední řade psychotické recitace. Z pohledu instrumentální ekvilibristiky se sice nejedná o žádný zázračný poklad, ovšem i přesto přicházejí s mašinerií neokoukaných zvuků, což je tedy skutečně neuvěřitelné. Ve skladbě „Grevona“ pak na dno vod sestupují predátoři, aby ještě intenzivněji obloudili posluchačovu mysl. Kytara vyluzuje ještě dekadentnější hromobití, přičemž nádech rozzuřených gotických klavíristů zůstal zachován. Album tak postupně odhaluje vyšablonovanou tajenku či spíše omalovánku, jež se každou minutou sama vybarvuje. Proto je hned následující „Marylux“ mnohem „přístupnější“, a dokonce se objevuje i jakási vykroucená melodie, přičemž zvuk kytary je opět naprosto neobyčejný. VELVET CACOON však ve svých závratných experimentech nezapomněli ani na staré black metalové kořeny. Důkazem budiž „severem“ laděná „Oviamore“ a v podstatě i navazující „Sovarine“, ovšem s tím rozdílem, že ji „pizdí“ výbrus noisových kouřových clon (o těch industriálních ani nemluvě), a dokonce se v nich objevují stopy z lidského světa (hlasy předčítající zprávy či co?). Nicméně je to impozantní kousek, i když hodný MAXIMÁLNÍHO šílenství!!!
Delikatesním finále je pak skladba „Flouvonne“, která podtrhuje troufale podařené dílo. „P aa Opal Poere Pr. 33“ je pikantní procházka po neobyčejných končinách. Do těchto krajů však nelze vstupovat každodenně. Lépe řečeno, i když vím, že tento opus je delikatesní, rozhodně ho nemůžu poslouchat každý den. To zkrátka nelze. Je to obdobné jak s oskarovými filmy. Někdy je zkrátka důležité dát prostor i „limonádám“. To však nic nemění na velkoleposti v podání VELVET CACOON. Poslouchám a poslouchám a vždy se těším na rozuzlení celého příběhu. Úchylná nestoudnost, ale půvabná...
Poznámka: v letošním roce vydali VELVET CACOON ještě jednu řadovku (dokonce 2CD), ovšem jedná se pouze o pochmurný a prakticky i nezajímavý ambient... Že by ještě silnější tripy?
