Tento podzim, který projevuje natolik drzosti, aby probouzel k životu skryté koncertomilství, oplýval další drobností či čertí hlavou na svém pevném a zlověstně působícím kmeni. Další událost, která mě, lenocha, opět vyhnala z pelechu od příprav zimního spánku, se uskutečnila 4. listopadu ve zdech klubu Favál v Brně. Moravská metropole hostila tento večer vcelku zajímavou a nápaditou sestavu, jmenovitě pak Svart Crown, Enthroned a švédské Shining. A hudbychtivému človíčku tak nezbývá nic jiného, než vyklepat z měšce nějaké ty zlaťáky a vypravit se do víru dění.

Když jsem stanul na prahu klubu a rozkoukal se po osazenstvu prostor, které se pomalu plnily (není žádným tajemstvím prásknout již nyní, že se nenaplnily dle očekávání), stačilo si najít vhodné místo k sezení. Neboť úvodní part francouzských death/blackařů nastal skutečně co nevidět. Potenciální čtveřice, která se před dvěma lety představila debutovou deskou, měla možnost přinést na podium i skladby z desky nové, která vyšla přibližně týden před jejich brněnským vystoupením. V očekávání svižného a temperamentního pekla jsem tedy ke SVART CROWN obrátil své zraky a zůstalo tomu tak i po celou hrací dobu. Koncertní sestava ustrojená v ucházejícím zvuku s nadmíru skvělým bubeníkem se tedy pustila do presence svých skladeb, starších i těch novějších (například „Colosseum“) s klasickou francouzskou elegancí. Sumarizovaně mohu pak říci, že se jednalo o velmi příjemný poslech s dobře znatelnou prací jednotlivých nástrojů, které se ve zvuku překvapivě neutopily. Doufal jsem ovšem v lepší a dravější vyznění studiového materiálu, což se dle mého názoru přes snahu kapely zcela nepodařilo. Takto působila kapela poněkud obyčejným a všedním dojmem a záživnost rtuti v mém pomyslném náladoměru se proto zvedla jenom lehce na nějakých třicet šest a půl.

Poněkud lepší vyznění přinesla belgická sestava ENTHRONED, doplněná i o výtečného živého kytaristu. Vždy jsem považoval Enthroned za obyčejný black metal, který mne ničím moc nepřitahoval, nicméně na koncertu jsem mohl poznat, zač je tomu loket. I přes nezměrné množství warpaintu na obličejích, kapela nic neztratila ze své koncertní šťávy, a jestli někdo tvrdí, že se pánové během koncertu nudili, nechť visím na té nejvyšší větvi. Skvělá zábavnost a nadhled nebyl jediný faktor, jenž oživoval toto belgické divadélko. Hlavně to bylo velmi dobře zahrané a zábavné vystoupení. Inu, tedy alespoň z mé strany, jakožto black metalového „laika“. Z frontmana pak čišela výsostně přátelská a uvolněná atmosféra, která v kombinaci s přitažlivou agresí a kvalitní klouzavostí přinášela to pravé ořechové s notnou dávkou nadhledu. Nevím, zda se jednalo jen o můj subjektivní dojem, ale zvukovou stránku celé věci se podařilo vyladit vcelku rychle. A nejen to, nazvučení mi přišlo citlivější než v případě prvního setu.


Byl jsem velmi potěšen, že se Kvarforth postavil k vystoupení velmi příkladně a profesionálně, bez nějakých manýrů, a tak zanedlouho poté, co Enthroned opustili podium, objevila se na něm aktuální sestava SHINING. Už na první pohled bylo znát, že Niklas kapelu "omladil", což možná mohlo vyvolávat rozpaky, nicméně podobné rozporuplné pocity už nemohl vyvolávat její výkon. V průběhu večera pak sestava mé snad nejoblíbenější metalové formace předvedla profesionalitu každým coulem. Počáteční problémy se zvukem se dokázalo vcelku příjemně vyladit, a když se Kvarforth definitivně chopil mikrofonu, aby po úvodu zahájil celý part introdukcí z úvodu „Halmstad“, člověk si již nemohl příliš stěžovat. Hudebně i vokálně přijatelně odvedené vystoupení, které až na drobné výstupy ala okusování členů kapely či zhasínání cigarety o hruď a o stehno proběhlo vcelku klidu, vehnalo do hlediště široké spektrum skladeb - ať se již jednalo o cover na norské Seigmen, „Submit to Self-Destruction“ či „Claws of Periditon“. Hlavní náplní večera však jednoznačně byl playlist sestavený převážně ze skladeb „Halmstad“ a „Klagopsalmer“. V tom záchvěvu dynamických a uměleckých pasáží dovolil Kvarforth vhodit posluchačstvu i jednu ze skladeb z připravovaného alba. I on sám se činil a předváděl kvalitní výkony, ovšem je více než jasné, že rebel stárne. Samozřejmě, těžko očekávat staré skandály a koncertní výtržnosti z let minulých, nicméně z jistého úhlu pohledu působila tato ikona misantropické scény poněkud smutným dojmem, přestože nic takového nedával znát a evidentně si i své řádění užil. Při závěrečné skladbě "Laat Oss Ta Alt Fraan Darandra" se víceméně kapela neoficiálně rozloučila a než utichl ryk v sále, odebírala se již s lehkým poděkováním do hlubin zákulisí. Po řadě stránek velmi uchvacující part, který jenom dokázal, že nejen alba zní dobře a precizně.

Průběh večera hodnotím velmi kladně. Pomáhal tomu nejen přístup hudebníků i organizátorů, který amatérismem nezaváněl, alespoň při povrchním zkoumání, ale i fakt, že jsem si vychutnal Shining naživo měrou vrchovatou. Fakt, že jsem si odeřval snad každou z písní a znal jsem prakticky celý program jejich setu, dojem jenom umocnil a já si tak i přes různé rozpačité smutky odnesl domů to nejlepší. To ovšem neplatí jenom o Shining, kterým zde, podle některých posluchačů, snad dávám příliš mnoho prostoru. Nemohu totiž říci, že by čas prožitý při Svart Crown či Enthroned byl zabitý nebo snad nadobro ztracený. Spíše právě naopak. Co však již tradičně stepuje pod stupni vítězů, je návštěvnost, jenž se vyšplhala asi na nějakých padesát šedesát platících. Škoda. Ale osobně jsem se mohl zúčastnit tohoto příjemného večera, stráveného spolu s kolegy, a na stesk či další pochybnosti skutečně nebylo místo. Co říci závěrem? Snad jen, že díky za milý večer...