Od konce září hostí pražská galerie Rudolfinum velice zajímavou výstavu, kterou jsem před nedávnem navštívil. Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou vám tuto výstavu představit i na Mortemu, ačkoliv neobsahuje nic z black metalové subkultury ani ze spřízněných stylů. Témata a díla uveřejněná v galerii Rudolfinum a Uměleckoprůmyslovém muzeu však dle mého názoru dokáži zaujmout téměř každého z našich čtenářů. Berte proto tento „report“ spíše jako pozvánku, než nějaké mé zhodnocení akce. Rozhodně se nemohu pokládat za odborníka na podobné umění. Výstava je však určena široké veřejnosti, proto vám ji představím pohledem prostého člověka.
Jak už jsem zmínil v předchozím odstavci, hlavní část výstavy je rozložena do celkem pěti místností pražského Rudolfina, přičemž jedna z nich je rozšířena o instalaci s názvem „Pokoj č. 13“, která se nachází v UPM hned naproti.
Výstava v Rudolfinu je rozřazena do pěti tématických celků, které na sebe navazují a vytváří jakýsi kruh, který se na závěr uzavírá. Máte-li zájem bloudit donekonečna upadlým uměním, máte se nač těšit. :)
První místnost nazvaná I. Krajnost sebe: Bolest znázorňuje první z „hříchů“ – autoportrét jako ústřední téma první kapitoly. Hned po vstupu jako by na vás skutečně dýchl úpadek společnosti a umění samotného. Vystavovaná díla se sice liší kus od kusu, ale cosi je spojuje. U každého z obrazů se člověk pozastaví na rozdílnou dobu. Něco vás zaujme svou „krásou“, něco se vám líbit nebude, něco vás přímo odradí. V tomto duchu se nese celá výstava, nikoliv jen první kapitola. Osobně si myslím, že právě tato místnost je nejvíce vhodná pro návštěvníky znající práci autorů jako jsou Gottfried Helnwein, Pierre et Gilles, Damien Hirst, David Wojnarowicz a další.
Říkáte-li si po odchodu z první místnosti, že to nebylo zas tak nic hrozného, připravte se na další kapitolu - II. Krajnost těla: Sex. Očekáváte-li čuňačinky a různé chlípnosti, rozhodně si přijdete na své. Vystavovaná díla se netočí jen okolo pornografie obecně, ale spíše se zaměřují na různá tabu, úchylky, fetišismus a sexualitu naší civilizace. Příkladem jsou díla japonského fotografa Nobuyoshi Arakiho s bondage tématikou. Krom fotografií se dočkáte i různých plastik, maleb a dalších ujetostí. Mužskou část návštěvníků jistě bude do očí být několik homosexuálních děl, které vám vpálí pravdu ohledně tohoto tématu do obličeje. U vstupu vás hnedle očumují dvě plastiky v latexu od italské sochařky Niby. Do očí nejvíce bijící je však exponát umístěný uprostřed místnosti. Jde o lavičku Jakea a Dinose Chapmanových, na které se „houpou“ vycpaná zvířátka, které společně kopulují dle řádu potravinového řetězce. Rozhodně si nenechte ujít blažený výraz lišky. Při odchodu z této místnosti se s vámi loučí obrovský 3D nápis PORN.
Třetí a nejrozsáhlejší expozicí je kapitola III. Krajnost krásy: Pop, která je, jak už jsem naznačil, jednou z těch nejvíce přístupných z celé výstavy. I laik se zde neztrácí mezi neznámými jmény. Z historických zdí Rudolfina na vás křičí fotografie populárních postav, jako třeba fotografie Marilyna Mansona od Gottfrieda Helnweina nebo Niny Hagen od dvojice Pierre et Gilles. Mé oko například zaujala „zvířecí“ předložka ke krbu vytvořená z Adolfa Hitlera. Perverzním očkem na vás pokukuje plastika papeže Benedikta XVI., nacpaného v tangách a podvazcích. Vedle něj si své prsa hněte královna Alžběta II. atd.
To byl jen malý výčet toho, co vás v třetí místnosti čeká. Malým bonusem je ještě místnost, kde je promítán asi šesti minutový videoklip doprovázený jakýmsi breakcorem/noisem, který však neobsahuje žádné informace, takže vám ho více nepřiblížím. Spíše ještě zmíním dodatečnou instalaci - „Pokoj č. 13“, který se nachází v UPM. Tato expozice se soustřeďuje na dekadenci současné módy a designu. Někoho možná zaujmou dva výstřední latexové modely od Pretty Pervy. Prakticky jde o „nejvtipnější“ část výstavy. Mezi vystavenými díly se nachází kupříkladu skládačka ukřižovaného Ježíše či znásilněné ženy v měřítku 1:1, sada Lego s motivem koncentračních táborů, panenky z různých hororových snímků či filmů Tima Burtona a několik nevinně vypadajících nápisů módních značek vytvořených ze směsi kokainu s cukrem a zalitých do polyesterové pryskyřice.
Vraťme se však zpět do Rudolfina, respektive k čtvrté části expozice - IV. Krajnost mysli: Šílenství. Tato kapitola je zaměřena na šílenství, hrůzu a strach v různých podobách. Nejčastějším motivem je křesťanství, které hlavně příznivce našeho zinu jistě zaujme. „Pozdravy z Vatikánu“, „Ježíš umřel na kříži“ a další díla stojí opravu za to. Nemohou zde samozřejmě chybět fotografie Sopor Aeturnus od Joachima Luetke, které bez pochyb zcela dokonale vystihují název kapitoly. Různých reinterpretací se dočkala kupříkladu díla Francisca de Goyi či Egona Schieleho. Pokud i v této místnosti máte stále zdravý rozum a chladnou hlavu, čeká vás poslední zastávka.
Kruh dekadence je náležitě uzavřen poslední kapitolou V. Krajnost života: Smrt. Místnosti vévodí kulatá skulptura složená z lidských ostatků, která někoho zaujme, jiného pohorší. Autorem je Steven Gregory. Zde narazíte i na české autory, např. Ivana Pinkavu či Josefa Bolfa. Doteď mi v mysli utkvěl obraz s názvem „Smrt klauna“ (do cirkusu už nikdy nepůjdu, hehe) a olejomalba zachycující pitevní stůl v opravdu depresivním duchu.
Projdete-li posledními dveřmi, ocitnete se na samotném začátku. Zde jsou k dispozici publikace vystavovaných autorů, které si můžete prohlédnout či zakoupit. K dispozici je mnoho dalších věcí. Věřím, že každý si najde, co mu vyhovuje.
Abych tedy nějak zakončil tento slohový výlev; Dekadence Now! Za hranicí krajnosti rozhodně stojí za těch „pár“ stovek. Já sám jsem v Rudolfinu a UPM strávil téměř půlku odpoledne. Kdo si chce trošičku rozšířit „kulturní“ obzory, ať neváhá. Výstava potrvá až do 2. 1. 2011, takže máte ještě dostatek času ji navštívit. Ale pozor, dětem do 15 let není přístupná bez doprovodu rodičů a není vhodná pro slabé nátury! :) Své názory na ni rád uvítám v komentářích pod článkem, podobně jako jiné postřehy k samotné ideji stvořit článek na tuto výstavu.
