Do prvního zimního úplňku, jenž je synonymem staroanglického výrazu WINTERFYLLETH, bylo v době vzniku rozhovoru ještě poměrně daleko. Najednou je ale na dosah a vypadá to, že příznivější doba pro obdržení odpovědí už ani nemůže být. WINTERFYLLETH jsou patrioti opěvující své staroanglické tradice a hlavně kapela, které se podařilo překročit svůj vlastní stín a vyrazit rázně vpřed. Časy debutu "The Ghost of Heritage" mohou být s klidem zapomenuty. Brány staroanglických usedlostí se naopak otevírají, zvou nás do svých dvorů, za prací i odpočinkem. Právě teď, sice se zpožděním (ne zrovna malým), ale přece…

1. Zdarte hoši do letní Anglie. Než společně přivítáme zimu, ještě uběhne nějaký ten čas a proč ho netrávit například poslechem vaší čerstvé novinky "The Mercian Sphere"? K albu vám musím pogratulovat, myslím, že se opravdu povedlo, a ten, kdo k němu přičichne, nemůže odcházet zklamán. Jak trávíte tyto chvíle těsně po vydání? Už se naplno rozběhla podpora alba, nebo zbyl ještě čas na krátkou dovolenou?

Měli jsme teď šílený shon kolem kapely a neměli jsme příliš času si v klidu sednout a vyřídit všechny záležitosti okolo zinů atd. Teď, krátce po vydání, se zabýváme odpověďmi pro ziny, domácí i zahraniční a také hraním na několika festivalech atd.

Momentálně organizujeme turné po Evropě na začátek příštího roku, abychom mohli svou hudbu představit i evropským fandům a snad se nám podaří vyrazit s několika dobrými kapelami, abychom to celé umocnili.

Kromě toho jedeme v prosinci turné po VB s našimi dobrými přáteli Cnoc An Tursa ze Skotska. Doporučuji všem tuto kapelu omrknout, pokud možno.

2. Pokud jsem správně pochopil, tak jméno WINTERFYLLETH má ve staroangličtině značit zimní úplněk a zároveň má být tento termín vysvětlován jako předzvěst zimy, jakési její uvítání. Mohli byste to zpřesnit a poodhalit celé tajemství významu tohoto názvu a legend s ním spjatých?

Slovo „Winterfylleth“ pochází ze staré anglo-saské angličtiny a představuje měsíc, kterému dnes říkáme říjen. Jednoduše se to dá přeložit, jak správně říkáš, jako „Zimní úplněk“. Lidé toho času mívali v té době svátek, kdy vítali příchod zimy a konec sklizně. Svátek zimního úplňku, úplněk v říjnu je prvním úplňkem zimy. Tehdejší lidé používali měsíc, hvězdy a slunce jako skutečný, živý kalendář. Pozice měsíce na obloze byla pro naše předky v určitých dobách roku důležitá.

3. Musím s radostí uznat, že v "The Mercian Sphere" spatřuji velký posun oproti vašemu debutovému albu. A to bych nerad naházel na "The Ghost of Heritage" jen špínu. Myslím ovšem, že mu leccos chybělo. Nové album je o dost agresivnější, drží více pohromadě, zdá se více, než kdy jindy black metalové, ostřejší. Jakou roli v kapele hrálo právě směrování "The Mercian Sphere" touto cestou a vzdálení se debutu i přes zřejmé zachování identity? Z mého pohledu se tato finální volba jeví jako velmi povedená a oživující.

Cítím, že „The Mercian Sphere“ představuje WINTERFYLLETH tím nejzhoubnějším a nejlepším způsobem. Na této nahrávce jsme se skutečně pokusili soustředit na esenci toho, co bylo na prvním albu nejlepší a vydestilovat to na nové nahrávce. Strávili jsme mnohem více času s před-produkcí, týdny a měsíce přehrabování se ve skladbách a strukturách, než jsme se dostali do bodu, kdybychom mohli jít do studia nahrávat.

S tím, jak jsme se dostali ke spolupráci s Candlelight, jsme získali dostatečnou podporu, abychom mohli strávit více času tvorbou alba a stvořit desku, se kterou jsme skutečně spokojeni, což si myslím, že je na konečném výsledku slyšet. Práce s Chrisem Fieldingem z Foel studios nám také velice pomohla. Je osvěžující pracovat s někým, kdo instinktivně ví, čeho chcete dosáhnout a kdo má také za sebou také práci na některých klasických albech od kapel jako třeba Primordial (naše velká inspirace), Napalm Death a Electric Wizard.

Tak jako u „The Ghost of Heritage“ byl náš cíl stejný i u „The Mercian Sphere“ v tom, že jsme chtěli představit spojení s inspirujícími a zajímavými aspekty naší národní historie a zažehnout zájem v dalších lidech. Doufám, že jsme v tomto uspěli a také to je v našich srdcích něco, čemu jsme v kapele silně oddáni.

4. WINTERFYLLETH jsou naplno ponořeni do staroanglických tradic a bohaté historie. Jak moc se liší staro-angličtina od té dnes používané? Například slovo WINTERFYLLETH se od "winter fullmoon" liší docela dost. Jistě se najdou výrazy, které dnešní anglická generace bude jen těžko chápat a znát... Je to tak ostatně i v jiných zemích.

Pokud tě tyto témata zajímají, měl by sis prohlédnout stránky, jako je tato: http://www.bl.uk/learning/langlit/sounds/

Můžeš si tam poslechnout 76 zvukových nahrávek a přes 600 krátkých audio klipů vybraných ze tří sbírek British Library Sound Archive, the Survey of English Dialects a the Survey of Anglo-Welsh Dialects and the Millenium Memory Band. Poslechneš si Londýňany, jak se baví o svatbě a pracovním životě, Velšské teenagery hrdě mluvící o své dvoujazyčnosti a Aristokraty bavící se o venkovských sídlech. Můžeš si prozkoumat spojení mezi novodobým Georgie přízvukem a naší Anglo-saskou, Vikingskou minulostí, nebo objevit je akcent Severního Irska bohatou směsí Angličtiny a Skotštiny sedmnáctého století.

5. Osobně mám rád různá nářečí spojená s naší zemí, rád jim naslouchám a sám se tak testuji, odkud dotyčný může být. A také rád objevuji staročeská slova a zkouším je používat. Ne vždy však s pochopením. :) Vy tvoříte své texty přímo ve svém starém jazyce? Používáte například útržky již sepsaných legend v původním znění? Nebo vzniká lyrika pouze vlastní v závislosti na starých legendách? Dbáte vedle zdůraznění anglických zvyků a hrdosti také na přímý popis zásadních míst, jako hradů či starých osad nebo rovnou krajiny staré Anglie jako takové?

Hlavním zdrojem textařské inspirace pro „The Mercian Sphere“ byla kniha nazvaná „The Codex Exoniensis“ (The Book of Exeter – pozn. Dalihrob), která je celým svým obsahem historií Anglo-Saské veršované poezie a je jedním z mála spojení s naší starobylou historií a která ti do ní může poskytnout detailní náhled. Na této desce jsme se soustředili na několik zajímavých a nádherných příběhů, které mají skutečné spojení k tomu, co bychom si přáli v naší hudbě oslavovat.

5. Celou linií alba se táhne trojdílné pokračování skladby "The Wayfarer". Podle názvů se dá vytušit, že se jedná o dlouhé navazující vyprávění, které se prostě do jedné skladby nemohlo vejít. Bylo při vzniku tohoto songu počítáno s tím, že bude vícedílný a byl v souladu s touto myšlenkou i složen, nebo k jeho rozdělení došlo až tehdy, když se zdál pouze pro jednu píseň příliš dlouhý? Kdo je onen "Wayfarer"? Při poslechu se zdá, že by jím mohl být téměř každý z nás. Navození atmosféry je přímo ukázkové.

Trilogie „The Wayfarer“ je ve skutečnosti založena na příběhu zvaném „The Wanderer“ z The Codex Exoniensis, který vypráví příběh o ztracené duši, která přepočítává své dřívější dny ve světle úmrtí jeho vůdců a přátel v boji a jak se učí vyrovnat se se svou osobní samotou a smutkem tím, že najde útěchu ve své domovině a místě, které si s nimi vybral chránit. Také jsme použili pár dalších básní z knihy pro několik dalších skladeb, např. „The Ruin“, „The Honour of Good Men on the Path to Eternal Glory“ a „The Fields of Reckoning“.


6. Překvapením pro mě jistě bylo znovunahrání závěrečné "Defending the Realm", která se objevila už na prvním albu. Nebyli jste spokojeni s její původní podobou? Myslím, že nová verze je jen jemně rozšířena, jinak zůstala zachována. Co vás hnalo k jejímu obnovení?

Myslím, že poté, co jsme dokončili „The Ghost of Heritage“, jsme všichni měli pocit, že jsme skladbu nedotáhli do svého maxima, a tak poté, co jsme více než rok zdokonalovali a hráli živě, jsme se rozhodli ji opět nahrát a dostat z ní napodruhé to nejlepší. Doufám, že většina bude souhlasit, že na „The Mercian Sphere“ došlo k jejímu masivnímu zlepšení a ukazuje se ve své nejzhoubnější a nejagresivnější podobě.

7. Mou nejoblíbenější skladbou na novince je pátá v pořadí "Ruin". Ať už je to díky velice silné nevtíravé ústřední melodii, nebo stavbě skladby jako takové. Je to takový můj osobní symbol pro zagresivnění soundu WINTERFYLLETH. I rámci té vyšeptávané mezihry. Jaký je příběh "Ruin", o čem pojednává tento krátký, úderný název? Úvodem k "Ruin" je folková instrumentálka "Children of the Stones", kde lze zaslechnout, jestli se nepletu, violu. Pletu -li, tak sorry, nejsem odborník a v práci se smyčcem bych byl dobrý možná jen v bití nepřátel. :) Kdo tento nástroj nahrál? Nenašel jsem nikde jeho jméno.

Jak jsem zmínil výše, „The Ruin“ je založena na básni z „The Codex Exoniensis“. Je o tom, jak duše lidí pokračují ve svém bytí v kamenech a výtvorech lidstva navzdory válkám a bojům, které kolem nich probíhaly a také o Saském dobytí Římského města, kdyby bylo obsazení „Ruiny“ (symbolický, rekreační střed města) srovnatelné s triumfem nad nepřítelem a znovudobytím země.

Co se týče „Children of Stones“, je viola nahraná přes skladbu. Osoba, která na ni hraje, se jmenuje Caroline Lucas (sestra bubeníka Simona), která je v bookletu napsána hned pod jmény členů kapely. „Children of Stones“ je vlastně pocta staré, klasické britské televizní sérii ze sedmdesátých let o stejném názvu. Je to o současné rodině žijící ve vesnici, která je obklopena obrovským kamenným kruhem, starým přibližně pět tisíc let. Seriál ukazuje, jak se zaplétají se zvláštními spirituálními praktikami místních obyvatel, když objeví duchovní spojení s kameny a územím, na kterém žijí. Vesnice je založena na skutečném místě zvaném Avebury. To je plné archaického, starobylého kouzla. Proto tedy tradičně anglický folkový přístup k hudbě.

8. Jedinou výtku, kterou bych vyslal směrem k vám, je poněkud stálý extrémní "black" vokál, který mě už ke koci alba dost unavuje, právě proto, že zní pořád identicky. V takové "A Valley Thick With Oaks" už mi docela vadí, což by se nestalo, kdyby byla skladba na začátku, protože jinak není špatná. Chápu, že díky tvrdšímu materiálu bylo potřeba dát větší prostor i typickému krákoru. Nemáte ale pocit, že mohlo v jistých pasážích dojít k jeho, obměnám, byť mírným?

Nejsem si jistý, zda zcela souhlasím. Není příliš black metalových kapel, které obměňují vokály tak jako my. Na naší desce uslyšíš mluvené slovo, extrémní blackové vokály, šeptané vokály, zpívané části i vokály chorálního charakteru. Co bys od nás chtěl více? Možná sis toho nevšiml, neboť to je dlouhá nahrávka, ale myslím si, že se v hudbě děje toho hodně a je v ní obsaženo tolik dynamiky a struktury, že je zajímavá po celou dobu.

9. Vaše loga prošla vývojem, což lze pěkně vystopovat srovnáním toho, co je užito na demu "Rising of the Winter Full Moon" a potom s tím se sovou, které se objevuje v souvislosti s WINTERFYLLETH nyní. To je opravdu skvostné. Je to vaše nové logo, vzniklé současně s "The Mercian Sphere"? Kdo je jeho autorem a proč není zobrazeno přímo na coveru, alespoň na jeho přední straně?

Za dobu naší kariéry jsme měli pouze dvě loga, první navrhnul náš bubeník Simon pro první demo, ale poté jsme měli jen jedno další logo, které existuje ve více formách. Těmi novými jsou sova, měsíc a kořeny stromu, či pouze kořeny. To bylo navrženo Alexandrem Mogou z Kogaion Art, který nakreslil již spoustu skvělých log; najděte si ho na internetu.

Ve folklóru jsou sovy symboly moudrosti, trpělivosti a učení. Idea sovy, která dohlíží na věci, sedí k tomu, o čem kapela je - a že máme za cíl učit lidi o naší národní historii a o její spojitosti s moderním světem. Kořeny jsou založeny na textu titulní skladby našeho prvního alba „The Ghost of Heritage“, které představují, jak kořeny „žil naší zasvěcené země“ s sebou nesou duše všech ,kteří žijí a žili v naší milované zemi.

10. Otázku coverů bych si chtěl ještě ujasnit v jednom bodu. Zaznamenal jsem totiž dohromady tři jeho verze. Jeden modrý s jezerem, druhý se stejnou fotografií, ale v béžovém provedení a potom jsem ještě zachytil verzi bez jezera, ale s erbem, také v béžové barvě. Tak které je to pravé? :) Jak se skutečně mají věci ohledně těchto obalů?

Distributoři a internetové obchody jsou vždy tak trochu hrr, co se desek týče, a tak když zažádají o obal alba, musíme jim zaslat to, co momentálně máme k dispozici. Správný artwork je samozřejmě dokončený produkt a ten je možno nalézt na určených stránkách a koncertních plakátech. Chápu, že tomu pak chybí určitá kontinuita, ale netrpělivost prodejců nám nutí určitý kompromis, a tak je venku pár rozpracovaných verzí.


11. V dřívějších dobách jsme se mohli na mnoha místech dočíst, kterak jsou WINTERFYLLETH přirovnáváni jednou ke starší tvorbě Enslaved, jindy zase k Ulver nebo Drudkh. Jistě to slouží jako dobré vodítko a základní info posluchačům. Tohle bývá většinou prací firem. Myslím, že společně s vydáním "The Mercian Sphere" není už tak jednoznačné házet WINTERFYLLETH do jedné hromádky se zmiňovanými kapelami, souhlasíte? Ostatně i v minulosti bych spatřoval jistou podobnost jen v užití, dejme tomu "bojových" chorálů...

Myslím, že to je dobré ve smyslu, že máme pocit jako bychom tvořili něco unikátně anglického z black metalového základu, se kterým je spousta lidí seznámena. A tak to, že nemůžeš najít mnoho spojitostí s tradičním black metalem, je nejspíše dobrá věc.

WINTERFYLLETH je ve svém jádru black metalová kapela oslavující Anglickou/Britskou historii, kulturu, folklór a dědictví, ale také kapelou, která má zdravou úctu k hudbě a stylům naší historie, proto vkládáme do hudby více tradičně folklórních skladeb a jakoby Gregoriánských vokálů. Děláme to, abychom se jasně anglicky odlišili od severského či amerického black metalu, který se stává přehlceným a často za poslední roky kopírovaný. A doufáme, že se nám podaří přenést black metal v jiný směr, který nám bude blízký.

12. Díky moc za povídání a budu, společně s dalšími, doufat, že nám v České republice jednou předvedete, jak vypadá pravá stará Anglie naživo.

Momentálně vychází z VB spousta kvalitních black metalových kapel, podívejte se po nich:
1. Wodensthrone (Candlelight)
2. Fen (Code666)
3. Altar of Plagues (Candlelight / Profound Lore)
4. Fyrdsman (Mynydd Du)
5. Scaldic Curse
6. Askival (Darker Than Black)
7. Cnoc An Tursa (Lone Vigil)
8. Iceni