„… vždyť je to jako dítě - má svoje chyby, ale ty jej stejně nekriticky miluješ.“, říká o debutovém albu jeden z jeho tvůrců - Sir. O prvotině „2 Years of Emptiness“ a nejen o ní jsme si povídali tentokrát on-line. Pro mě určitě cenná zkušenost. A zde předkládám výsledek.

1. Ahoj Jakube, jak se daří tobě a celým LLYR?

Díky za optání, daří se nám, myslím, celkem dobře, konečně to vypadá, že budeme mít opět zkušebnu, sestava se zdá stabilizovaná, máme nové skladby a taky nás čeká pár zajímavých koncertů.

2. Jsem rád, že se máte dobře. Ke koncertům a plánům do budoucna se určitě v průběhu rozhovoru dostaneme, ale pokud by to nevadilo, začal bych albem "Two Years of Emptiness", které jste vydali v říjnu loňského roku. Určitě první věc, která mne zajímá, je, proč vlastně deska vychází až po šesti letech od vzniku kapely? Je za tím nějaký zvláštní důvod?

Nic bych za tím nehledal, prostě se tak stalo, deska vyšla po 6 letech existence LLYR, jistě za to může taky fakt, že album se nahrávalo 2 roky. To bylo způsobeno jednak vytížeností Lorda Morbivoda, u kterého jsme nahrávali kytary a vokál, potom také vytížeností jednotlivých členů a v neposlední řadě také personálními problémy v kapele. Však také na "2 Years of Emptiness" jsou 2 vokalisté - "drobný detail", který často posluchači ani nepostřehnou.

3. Máš pravdu, nepostřehnou, a ani já nejsem výjimkou. Vzal jsi mi trochu vítr z plachet, protože jsi vysvětlil význam titulu alba. Ale když už jsi zmínil Lorda Morbivoda, jak se ti s ním spolupracovalo a jsi spokojený s výslednou produkcí alba i jeho vyzněním? Předpokládám, že asi budeš, po tom dvouletém martyriu.

Název má i jiné významy. Morbivod je můj kamarád, bydlí kousek ode mě a ačkoliv nejsem velkým fanouškem jeho projektů (s výjimkou Umbrtky), obdivuji jeho práci a zápal do hudby. S výsledkem jsem spokojen, hlavně právě s podílem Lorda Morbivoda, ale abych se ti přiznal, na "2 Years of Emptiness" se nedívám s nějakou velkou kritikou. Poučili jsme se, to je fakt, ale pro mě to je zaznamenaná určitá životní etapa; beru to tak, jak to je, a z debutového CD mám velkou radost, vždyť je to jako dítě - má svoje chyby, ale ty jej stejně nekriticky miluješ. Dvouleté nahrávání mi nepřišlo jako nějaké martyrium, zkrátka se to trochu protáhlo.

4. Mohl bys trochu rozvést ty další významy názvu desky? Ale asi bych nezůstával jen u toho, protože jsi autorem všech textů. Chci se zeptat na to, jaká témata zpracováváš a kam chodíš pro inspiraci. Jistě pozorným poslechem bych to vypozoroval, nicméně trošku mě mrzí, že nemám možnost si jimi procházet v bookletu, který mi obecně přijde velmi strohý, i když celkem koncipuje s názvem desky a je vydařený. Ale abych neodbíhal, vždycky je zajímavé, když autor pohovoří svými slovy o významech lyrické složky.

Tak k názvu; krom jiného je to parafráze na "2 roky prázdnin" - mé oblíbené knížky od J. Verna a přišel s ním náš zpěvák Kaťas. Texty obecně; nechci je zveřejňovat, jsou pro mě dost osobní. Pozorný posluchač něco zachytí, nepozorného asi stejně nezajímají... Lyrika je přímým odrazem mého života, inspirovaná každodenními situacemi okolo, událostmi, které mi připadaly zajímavé. Obecně se dá říci, že album se zaobírá (krom jiného) převážně osamělostí. Tak, víc neřeknu nic... :)


5. No koukám, že z tebe moc nevypáčím a budu se tím muset probrat sám, ale ty "Dva roky prázdnin" od Vernea mě napadly, takže jsem se až tak moc nemýlil. :) Nechceš hovořit o lyrice, třeba to půjde o hudbě. Styl, který s kapelou LLYR tvoříte, řekněme death/doom (i když škatule nejsou podstatné), je přesně to, co jsi chtěl vždycky hrát? Nebo ses nějakou dobu hledal? A nemíváš občas tendenci si zkusit něco jiného?

Je to naprosto přesně to, co jsem chtěl hrát, nebyla jiná cesta. Ačkoliv nejsem vyhraněný posluchač doom metalu, je pro mě doom přesně tím pravým prostředkem, jak něco tvořit a tím způsobem se očistit od toho špatného uvnitř - o čem jiném by taky hudba měla být? Nevím, ale tak to cítím já. Jinak jsem prošel i jinými styly. Začínal jsem, stejně jako kytarista Olav, v black metalové kapele, ale když přišel čas začít tvořit, bylo brzy jisté, že LLYR bude hrát doom metal. Jinak mydlím na basu taky v death/thrashové(?) kapele, Neurotic Machinery. Tam je zase úplně jiná možnost se hudebně vyřádit. Takže nejsem ortodoxní vyznavač jednoho stylu, stejně jako ostatní spoluhráči, ale co se týká naší tvorby - leze z toho ten zmiňovaný, řekněme doom/death.

6. Jestli to chápu dobře, bereš vlastní tvorbu jako prostředek k očištění sebe sama, a to určitě dává smysl. Když tedy nejsi ortodoxním posluchačem doom metalu, co tedy posloucháš za hudbu, když si najdeš trochu času? A když už jsem zaběhl k tématu „volný čas“; co ty a literatura? Tedy kromě Verneovek. :)

Poslouchám hudbu během pracovní doby, takže čas si hledat nemusím, v současnosti hodně poslouchám kromě mých stálic (Katatonia, Morbid Angel, Pink Floyd, Depeche Mode, Asphyx, Septic Flesh, My Dying Bride, Slayer aj.) Negura Bunget, Shakiru, Katty Perry, staré Kabáty, post blackovky Alcest a Averse z Francie, General Surgery, FDK, italské Amia Verera Landscape … Je toho spousty, však je pro mě poslech hudby naprosto regulérní droga. Ke knížkám - v současnosti mám rozečtenou Verneovku „Ze Země na Měsíc“ :), ale na Verneovky ses neptal, no já čtu, co mi padne pod ruku. Předtím to byl „Pes Baskervillský“ od A.C.Doyla. Nedávno jsem dostal „Encyklopedii Pink Floyd“ a knížku o chovu koček „Svět Koček“, takže jak vidíš, jsem otevřený i v literatuře… :)

7. Přestože tedy nejsi posluchačem výhradně doom metalu, dost by mě zajímal tvůj názor na tenhle druh hudby obecně. Mně osobně přijde hodně vyčerpaný, skoro bych řekl, že „zanikající kov“ skutečně zaniká, zmírá… Co si o tom myslíš ty?

To je věc názoru, já s tebou nesouhlasím, kapely jako KYPCK, The Prophecy, My Dying Bride, Ahab, Saturnus, Novembers Doom, Virgin Black nebo třeba nováčci na scéně A Wine from Tears, no a z českých luhů a hájů můžeme vzpomenout Et Moriemur a SSOGE, přece nijak nezmírají, na jejich koncerty lidi chodí, mají posluchači co nabídnout. Ohledně „vyčerpanosti“ - určitě je těžké v rámci tohoto žánru přijít s něčím novým, ale hudba by neměla být institut, kde se objevuje neznámé, ale měla by přece být o pocitech, měla by posluchače bavit, nemusí vždy překvapovat.

8. Ještě bych to trošičku rozvedl. Já jsem přesvědčen, že doom metal v jednu chvíli absorboval řadu prvků jiných stylů, pak přišel zlom a doom metal zpětně obohacoval jiné styly hudby (někde výrazně) a jakoby se rozdal. Samostatnému stylu se ale moc nedaří. Myslíš, že se mýlím? Nejspíš budeš mít trochu odlišný názor na věc.

Těžko říct, dařit/nedařit, to je otázka. „Dařit se“ je relativní pojem, myslím, že by mohlo být lépe, ale taky klidně i hůř. Tohle asi každý cítí jinak…


9. Děkuji za odpověď. V úvodu našeho rozhovoru jsi uvedl, že jsou před vámi nějaké koncerty. Co jste si pro fanoušky na rok 2011 nachystali, prozradíš?

Na jaře máme naplánované dva koncerty v Plzni, z toho jeden se SSOGE. V jednání je koncert v Havířově, v Aši, taky doufám, že se letos dostaneme na velmi kvalitní doomový večer „Patior Ergo Sum“, který každoročně pořádají Et Moriemur. Jinak na všech koncertech bude polovinu setu tvořit nový materiál, který je podle mě zase o kousíček dál, takže lidi se mají na co těšit.

10. Sám jsem taky na nový materiál zvědav, tak doufám, že se mi podaří vás někde zastihnout. Díky za tvou vstřícnost i sympatické odpovědi a přeji, ať se LLYR daří. Poslední slova patří zásadně zpovídanému a mohou být jakákoliv, zde je tvůj prostor.

Darku, my ti děkujeme za otázky a prostor, který jsi nám věnoval na vašem Mortem zinu a přeji, ať se vám i nadále daří. Další velký díky patří všem, kteří nás jakkoliv podpořili - ať už koupí CD, návštěvou koncertu, nebo přečtením tohoto rozhovoru.