Francouzská black/death metalová sebranka SVART CROWN vyrazila k příležitosti vydání novinkové desky “Witnessing the Fall” na východoevropské turné. Však se také jmenuje příznačně “Fall From The East”. Jednou z nejvíce zastoupených zemí se stala Česká republika, ve které Francouzi navštívili rovnou čtveřici zastávek. Kromě Plzně a Karviné, mezi kterými dnes proběhne dvojreport, také Strakonice a Most. V západočeské metropoli se kromě hlavního představitele ze země galského kohouta představila ještě trojice českých zástupců, v Karviné pak jen kapela TORTURA.
Večer odstartovala místní záležitost jménem KILL! KILL! KILL!. Pravdou je, že jsem se po této partičce před koncertem nijak nepídil, a to i přesto, že mě její nezvyklý název zaujal. Kluci jsou jaksepatří světoví, dle vtipných průpovídek zpěváka je každý z členů kapely z jiného koutu světa, které dohromady tvoří město piva. K hudební prezentaci se však postavili s vervou a do početného publika se jali vrhnout zběsilou kombinaci staroškolského thrash metalu v kombinaci s core prvky. Výsledek byl po celou dobu pestrý a zajímavý. Podobné kapely téměř nesleduji, avšak výjimka tvořící pravidlo je Brutal Assault, který je každoročně na kapely podobného ražení bohatý. A tak jsem si v Plzni nečekaně připomněl atmosféru tohoto letního festivalu, která mě přepadala velice intenzivně. To, že mě jejich thrashcoreové vystoupení zaujalo a bavilo po celou dobu, mně tentokráte ke štěstí stačilo, parádně jsem se vžil do role pouhého konzumenta a více se rozebíráním produkce KILL! KILL! KILL! nezabýval.
Důvod vystoupení druhé akvizice PANYCHIDA byl nad slunce jasný. Fakt, že pořadateli byli členové této pagan metalové stálice, byl dostačujícím důvodem. Chuť si zahrát před domácím publikem a dlouhodobý hlad místních fanoušků už jen nadstavbou a jakousi vodou na mlýn. Personální rošády kolem postu frontmana a druhá dlouhohrající deska jsou pro mě jasným plusem. Důvod je prostý. PANYCHIDA se na místních koncertech pohybuje relativně často, a tak psát o nich neustále to samé není žádný med. Pro mě je to ale po těchto dvou událostech premiéra. Pravdou je, že mi Appiin vokální projev byl po chuti více, znát je Vlčákovo mládí a jistá nevyzpívanost. Komunikace s publikem a celkové vystopování však zvládá lépe tento neochvějný a energií nabitý mladík. PANYCHIDA se prezentovala průřezem obou nahrávek, zazněly skladby z hitovějšího debutu i temnějšího a hutnějšího nástupce. Výsledek hodnotím jako vysoce kvalitní, je evidentní, že jsou kluci za dobu působení už parádně sehraní.
Třetí do party českých předskokanů byli BELLIGERENCE, black/death metal z Prahy. I v tomto případě nemám výraznějších výhrad, melodické i přímočaré skladby zněly v „Lampě“ solidně. Appiia vtipně poučila publikum o strastech s obsahem ženského močového měchýře a již tradičně zaujala kvalitou svého vokálního projevu. Zbytek kapely jí zdatně sekundoval, jejich kombinace black a death metalové hudby měla spád a tah na branku, a to bylo pro většinu přítomných rozhodující. Já se v době jejich setu již psychicky připravoval na francouzskou hlavní hvězdu večera, a i přes tento můj nedostatek jsem se výborně bavil.
V Karvinském klubu Hard-Cafe se dlouhé předcvičování nekonalo. Sotva dozvučili SVART CROWN, hned je nahradila Frýdecká kapela TORTURA. Zpočátku zkoušky se odehrála poměrně zábavná událost, neboť skvostný bubeník SC Gael Barthelemy užívá na svých kopácích trigerry, jenž mu po celý koncert dobře sloužily. Bubeníkovi TORTURA již tak dobře ne, neboť jeho hra z úvodu připomínala spíše pověstné sypání brambor. Naštěstí pro něj a pro publikum svou hru po chvíli zlepšil. Po krátké zvukové zkoušce mohla TORTURA začít hrát pro hrstku lidí pod pódiem. Nebudu kapele lichotit, zpočátku pro mě byla jejich hudba takřka neposlouchatelná, tento fakt pominul až po konzumaci několika panáků rumu. Teprve pak se již dalo hovořit o poslouchatelném zážitku. Na hudebnících bylo vidět, že nejsou úplně marní, jejich hudba nebylo vůbec hloupá, avšak chyběl tomu zápal, kouzlo a nápad. Můj pocit z vystoupení TORTURA by se dal srovnat s vystoupení Naurrakar, jenž se odehrálo několik měsíců zpět na stejném místě. Mohlo by být dobré, avšak chybělo tomu příliš moc.
SVART CROWN do České republiky zavítali zhruba po roce. Loni jsem se s jejich plzeňskou zastávkou nedopatřením minul, a tak jsem se to letos rozhodl napravit. A jistě jsem neprohloupil. Většina francouzských kapel je pověstná svojí extrémností v rámci extrémního hudebního stylu. Extrém na druhou? V případě SVART CROWN ne tak úplně, kapelu neprovázejí žádné výjimečné vedlejší eskapády s drogami, pouze extremismus hudební. A jaký! Zběsilá jízda těchto pánů rozpálila publikum do běla. Kytarové vichřice i smyčky, nelítostný vokál a energie odrážející se kolem všech přítomných, to jsou hlavní poznávací znaky Francouzů. Hlavním důvodem jejich evropského turné je především novinková deska „Witnessing the Fall“. Popravdě jsme se jí nabažili více než dost. SVART CROWN nové skladby zdatně prokládali staršími zářezy z „Ages of Decay“ a „Bloody Crown“. Výsledkem bylo nelítostné peklo. Here comes Satan se zde hodí tak, jako málokde. Popravdě jsem nečekal, že mě black/death v podání této čtveřice tak sestřelí. Ale stalo se a já jsem jedině rád.
Myslím, že SVART CROWN zadupali Karvinou do země stejně hluboko jako Plzeň, ne-li hlouběji. Zpočátku se mne jímaly obavy, zda publikum pouhých třiceti lidí nebude zklamáním. Pokud snad bylo, kapela to nedala znát a předvedla naprosto elitní střelbu a těch několik maniaků pod pódiem se mohlo pozabíjet. Došlo i na krev (po dlouhé době mojí) a vystoupení SVART CROWN bylo skutečným náporem na tělesnou kondici a krční svaly. Od úvodního komba skladeb „Where the Light Ends/Colloseum“ po přídavek „Caligula“ se non-stop mlátilo hlavami, hrozilo pěstmi a naráželo se do sebe těly. Byl jsem zvědavý, zda i naživo vyzní skladby jako „Into the Demential Sea“, „An Eternal Descent“ či „Nahash the Temptator“ stejně intenzivně jako na desce. Spletl jsem se, byly ještě intenzivnější, a kdyby byly podmínky o něco výhodnější, jistě bych zařadil SVART CROWN po bok Anaal Nathrakh a Arkhon Infaustus, kteří v mém žebříčku „koncertních masakrů a zážitků“ zaujímají vrchní příčky. Škoda jen, že kotel o 5 lidech není tak intenzivní jako ten, jehož se zúčastní lidí pětkrát více. Avšak nemohu si stěžovat.
Fotky do reportu poskytl: www.photomusic.cz
Normální text: Aedd.Gynvael
Text kurzívou: Dalihrob
