Rozhovor pro mě byl po poslechu "Irreversible Decay" naprostou povinností, a to nejen díky nesporné kvalitě nahrávky, ale i proto, že podporovat mladé kapely, je ta nejdůležitější věc, kterou se snažíme v Mortem zinu dělat. Album oficiálně vychází dnes, není tedy lepší čas, kdy si ho představit poněkud obšírněji. Užijte si tedy příjemné povídání s Reinierem a Driesem. O SAILLE totiž ještě hodně uslyšíme, jsem si jistý.

1. Pozdravy do Belgie! SAILLE jsou relativně novým stvořením na světové metalové scéně. Proto by tedy, alespoň dle mě, nebylo od věci, kdybyste pověděli něco více o historii kapely, její podstatě, hlavní filozofii, myšlence, poslání...

Reinier: Čau, díky za příležitost, kterou jste nám poskytli. No, před pár lety s tím vším začal Dries (klávesy / The Archest). Hrál v kapele zvané Mortifer (společně s Jonathanem, který je teď také v SAILLE). Pracoval na nějakém materiálu a napadlo ho nahrát ho s kytarami a vokály. Asi před dvěma lety mne kontaktoval ohledně rezervace studia, takže jsme se setkali. Nahrávání se mělo týkat projektu stejného jména, SAILLE. Páteří celého alba byla skladba „The Beauty of Destruction“ (Krása destrukce - pozn. překl.), což chtěl Dries zachytit po hudební i textové stránce; nakonec se tahle idea odráží i v grafické stránce, kterou pro nás udělal polský umělec Michal Karcz.

2. Četl jsem rovněž, že jste dříve byli pouze studiovou kapelou. Bylo vás méně? Kdy přišel ten zlom, že jste se rozhodli stát plnohodnotným spolkem, který bude vystupovat živě?

Dries: Původně pro mne SAILLE byl čistě jednorázový projekt, nic víc, ale během nahrávání má doma zaznamenávaná dema ožila, stala se plnohodnotnými skladbami... Se skutečnými bicími, kytarami a tak. Nejprve byli do SAILLE zapojeni kromě mne jen Gert (bicí / In-Quest) a Jonathan (kytara a vokály / The Archest). V průběhu nahrávacího procesu ve studiu mě začali Jonathan a Reinier zpracovávat, že by byla škoda, kdyby to vše prostě skončilo dokončením alba. Takže, vlastně celá idea toho přinést SAILLE na pódia vyrostla během nahrávání skladeb. Atmosféra mezi námi byla skvělá, takže se to nakonec vše tak nějak pospojovalo. Nakonec jsem s nimi tedy souhlasil ohledně ok-tak-tedy-budeme-hrát-živě. Ve skutečnosti nebylo až tak těžké mne přemluvit, sám jsem si totiž s tím nápadem pohrával. Začali jsme tedy hledat další členy kapely. Nakonec byli do zbraně povoláni Reinier (kytara / Fleshmould), Didier (baskytara / Fractured Insanity) a Yves (kytara / Ycon). Teď jsme skutečnou kapelou, každý přispívá svým dílem, takže o projektu už se nedá hovořit.

3. Pokud jsem se správně dočetl, trvalo vám téměř rok, než jste nahráli, zmixovali a kompletně dokončili „Irreversible Decay“. Co bylo důvodem pro tak dlouhý proces?

Reinier: No, tak takhle to úplně nebylo, ale tolik času nám to zabralo hlavě proto, že jsme potřebovali dostat všechny zúčastněné muzikanty do studia a poté zapracovat na detailech. Nejdříve se nahrály bicí a krátce po nahrání kytar začali muzikanti ze všech koutů naší země dělat své akustické party. Bylo to vše záležitostí rozpisů, rozvrhů, trpělivosti a spousty práce.

4. Napadá mě, jestli se během onoho dlouhého procesu nějak hudba měnila, nebo jste již po dokončení skládání skladeb v roce 2009 nic neměnili v průběhu nahrávání?

Reinier: Muzika jako taková se nijak nezměnila, kompozice také ne. Vesměs všechno bylo naplánováno a naaranžováno předem. Rozhodnutí, zda daný part zahrát na skutečný nástroj nebo na klávesy, dělal Dries v průběhu nahrávání a vždy jednou za čas mě srazil do kolen. Opravovaly se detaily nebo malé přehmaty, celkově se jednalo o proces, kdy jsme se snažili udělat nahrávku absolutně dokonalou, ale někdy zkrátka musíš přestat. Taková chvíle nastala téměř o rok později. Rozhodně jsme však netrávili ve studiu sedm dní v týdnu, pracovali jsme po kratších úsecích, o víkendech a tak.

Dries: Důvodem, proč jsme chtěli skutečné klasické nástroje, bylo mé určité zklamání pramenící z toho, že zvuk, který jsem měl v hlavě, dost neodpovídal výsledku. Žádný syntetizátor neobstojí proti skutečným houslím nebo cellu. Takže jsme prostě seděli a znovu nahrávali party, tentokrát s živými muzikanty.


5. Hudba na „Irreversible Decay“ je něčím, co bych nazval svěžím melodickým/atmosférickým black metalem. Nerad bych uváděl určitá přirovnání, neboť ta často svádí ke spekulacím, nicméně jak na vaši hudbu nahlížíte vy? Když jste album tvořili, měli jste nějaký záměr, kde by mělo na konci stylově být? Limitujete se v tomto směru nějak žánrově?

Dries: Rozhodně si žádné hranice nestanovím, navíc dělám jen takovou hudbu, kterou bych si sám koupil. Žánry jako takové mne netrápí, jediné kritérium je, zda se mi daná věc líbí nebo ne. Osobně mám black metal nejraději, obzvlášť, pokud je atmosférický a obsahuje symfonické prvky. No, vlastně, klasickou hudbu mám rád do stejné míry jako black metal a již roky je kombinuji. Mám celkem značné zkušenosti s hraním klasické hudby, takže tohle vše je pro mne velmi přirozené.

6. Album ve světě zatím získává samé velmi pozitivní ohlasy. Myslíte tedy, že když je melodická hudba podána inteligentně a nápaditě, může lidi zaujmout, aniž by ji předem zavrhli díky symfonickým plochám (například)?

Dries: Těžká otázka... Jsem přesvědčen, že většina metalových fanoušků je do daného žánru opravdu zažraná a nevezou se s tím, co zrovna podle médií či jinak dané módy frčí. Všechno je to o muzice. Samozřejmě, metal má spoustu podžánrů, ale myslím si, že je zábavnější objevovat malé detaily pokaždé, když album posloucháš. Naše deska nebude pro každého, ale ze všech sil jsem se snažil vytvořit black metalové album a vyhnout se tomu, že by symfonické kudrlinky v celkovém zvuku převládly. Tak jako tak, stále je to symfonický black metal.

7. Teď to doufám nebude znít jako rýpání, ale mysleli jste během psaní hudby i na určitou „líbivost“? Myslím tím, jestli jste některé skladby dělali tak, aby se líbily nejen vám, ale i lidem? Je vaše hudba cílená spíše na vás samotné nebo myslíte i na posluchače? Spousta kapel se mi v rozhovorech svěřuje, že hudbu tvoří hlavně pro sebe, i když tomu ne vždy věřím. To by pak nevystupovali živě, že? Hehe…

Dries: Protože nikdy nebylo účelem hrát živě, nebo udělat kolem kapely velké haló, tebou zmiňovaná první možnost nikdy nebyla naším případem. Tak nějak se to tak seběhlo. Psal jsem tuhle muziku tak, aby mě bavilo její samotné psaní, chápeš? Když jdu kapele na koncert, rád poznávám části skladeb a házím si hlavou. Také mě ale baví, když mě kapela při domácím poslechu alba překvapí, když objevuji detaily, kterých jsem si předtím nevšiml. Kromě toho, je dost těžké psát hudbu pro nějaké konkrétní obecenstvo, když jsi obecenstvo ještě nikdy neměl, a SAILLE je zbrusu nová a nablýskaná kapela, na to nezapomínej. :-)

8. Když ty sám album nyní zpětně posloucháš, jaké pocity tebou prochází?

Reinier: Pokud bych měl mluvit za nás, a myslím si, že Dries bude souhlasit, už jsme za tu chvíli náš materiál slyšeli celkem dostkrát. Je těžké poslouchat vlastní muziku znovu, znovu a znovu a snažit se ji poslouchat objektivně. Ale samozřejmě, máme ji hodně rádi, jinak bychom to všechno nedělali.

Dries: Vzhledem k tomu, že jsem se materiálu věnoval celá ta léta, už jí mám až po krk. Hrát ji živě je ale pořád zábava. Jsme rádi, že všechno vyšlo celkem dobře, což je ta chvíle, kdy vše začneš znovu oceňovat. Znovu jsem objevil, proč jsem původně začal muziku psát.

9. Co bys dokázal říci o lyrické stránce „Irreversible Decay“? Je na albu nějaký příběh, nebo jednoduše spojujete myšlenky a skladby na sebe nijak nenavazují konceptuálně? Jsou texty velmi důležitou částí kapely?

Dries: Hledal jsem nějaké téma a rozhodl jsem se pro „The Beauty of Destruction“, jak už jsem říkal. Všechny texty se zabývají destrukcí naší planety, a to přímo silami přírody. Nezáleží na tom, jak strašlivá katastrofa je, vždy je na ní něco nádherného. Její nádhera, její síla... I to, jak končí. Samozřejmě, že i to je v naší hudbě slyšet; například v její intenzitě a rozdílech mezi rychlými a melancholickými pasážemi.


10. Rozhodli jste se natočit videoklip ke skladbě „Plaigh Allais“. Jak tento tah chápat? Berete natočení videoklipu jako jistou propagaci, která je v dnešní době nezbytná?

Dries: Tak, jako všechno ostatní. Prostě se to stalo. Přemýšleli jsme o tom, že bychom natočili video, a pak se naskytla příležitost. Říkali jsme si, že by mohla být docela zábava udělat s našimi kamarády video a dát ho na internet, abychom ke kapele přitáhli trochu pozornosti. No, byla to rozhodně legrace, ale taky to byla spousta tvrdé práce! Teď už je video online a jsme rádi, že jsme to udělali, protože dnes, v době YouTubu a Facebooku, to kapele hodně pomůže s propagací.

11. Když už jsme u té propagace, jak ta probíhá v SAILLE? Staráte se o hodně věcí sami nebo je label tím hlavním článkem, který vás dostává do podvědomí světa? Myslíte, že v dnešní době je o hodně těžší se prosadit, než tomu bylo dříve? Kolem je tuna sraček, kapel, které se honosí velkohubými kecy a nudnou hudbou… Dle mě to lehké vůbec není… Tedy alespoň v takovém směru, abyste nebyli pouze obyčejnou středovou kapelou, o kterou je průměrný zájem. Nemám pravdu? Kam v tomhle směru míříte?

Reinier: Časy se změnily, kapela toho musí ohledně propagace udělat stejně jako label. Všechno je o penězích, o tom, kolik jich lze utratit, a to jak pro kapelu, tak pro vydavatele. SAILLE svůj díl odvedli a vydavatelství svou část také dělá. Samo sebou, není to lehké, protože každý měsíc vychází obrovské množství nahrávek. Jakmile se okolo kapely točí moc peněz, můžeš se snadno stát částí vší té mašiny na peníze, jak říkáš - velká huba a nudná hudba. Ale řeknu ti novinku, to rozhodně není náš případ. Myslím si, že jsme prokleti k tomu, abychom si vše dělali sami, tak jako teď. A protože vše vychází vcelku dobře, nestěžujeme si. A budeme pokračovat, dokud nás bude kapela bavit a budeme mít možnost se jí věnovat. Dej nám trochu času a zeptej se nás znovu.

12. Jste v reálném životě posluchači podobné hudby, kterou tvoříte, nebo si vychutnáváte něco zcela odlišného?

Dries: Mám rád hlavně black metal, ale třeba i My Dying Bride a podobné melancholické věci. Také mám rád klasickou hudbu a něco jazzu.

Reinier: Mě se týká jen metal na pomezí blacku a deathu. Občas si poslechnu i nějakou těžkou klasiku a líbí se mi, ale tím to hasne. Kdykoliv slyším rádio, mám chuť ho rozmlátit.

13. Jak ty vidíš black metalové zázemí v Belgii? Abych mluvil za sebe, alespoň s jakými kapelami jsem byl za poslední léta ve styku, tak se mi zdá, že vaše země kvete… Osobně třeba zbožňuju Gorath!

Reinier: Belgická scéna za poslední dekádu ožívá. Bývala opravdu strašná, ale díky internetu a některým jednotlivcům se hodně změnila. Máme spousty přátel v ostatních kapelách a Gorath jsou rozhodně jednou z nich (Filip dokonce přispěl nějakými texty a vokálními party na naše album!). Skvělá kapela, rozhodně.

14. Jsme na konci. Otázky se mi psaly velmi snadno, za což děkuji skvělému albu, které jste vyprodukovali a jež mi u tvoření otázek hrálo. Snad někdy na viděnou v České republice!

Dries: Ano, rozhodně bychom moc chtěli! Pozvěte nás na festival a jsme tam. Mnohokrát děkujeme za rozhovor, je jedním z našich prvních.

Reinier: Ano, dostaňte nás do Prahy nebo tak! Byl jsem tam loni a strašně rád bych si zase dal plzeňské a trdelník!