O novince se mluvilo již dlouho před jejím vydáním, leč nešlo o žádné klasické velkohubé kecy. O to víc potěší, čeho se nakonec dočkáte. Nerad bych předbíhal, ale recenzi stejně každý čte s tím, že dopředu zná výsledné hodnocení. Proto se již zde mohu podělit o to, že jde o masterpiece, a můj výsledný dojem je opravdu úžasný. Seznamte se tedy s opusem, který byl pokřtěn jako „E x | I s t“.
A nyní pěkně popořadě od základu, kterým je velmi variabilní a prakticky dokonale promyšlená i zkomponovaná hudební složka. Její tvář se mění s každou minutou stejně nevypočitatelně jako počasí. Od pomalejších podzimně pochmurných pasáží, přes mrazivé okamžiky, z kterých vám proběhne husí kůže po zádech, až po urputné vichřice, zanechávající za sebou trosky a zkázu. Z každé skladby dýchá odlišný příběh, který je plný zvratů a překvapení. Nápadité kompozice výtečně gradují a stagnují (v dobrém slova smyslu) po celou hrací dobu. Deska nemá prakticky žádná slabá místa, žádné vycpávky a vatu, a to i přesto, že většina skladeb dosahuje devítiminutové stopáže. V tomto směru naprosto dokonale a precizně odvedená práce.
Kapitola sama o sobě je pak atmosféra nahrávky. Ta se podobně jako hudební obsah dá jen těžko definovat či stanovit. Obě jdou ruku v ruce a hrají si vzájemně do karet. Na výslednou atmosféru má vliv mnoho faktorů. Tím nejpodstatnějším je variabilita kompozic a jejich posloupnost, který vás velice silně vtahuje do děje, jenž působí velkolepě a neopakovatelně. Žádná bezduchá a levná prázdnota, schovávající se za roušku temnoty, zla a přetvářky.
Dalším faktorem, který dělá „E x | I s t“ tím, čím je, je logicky zvuk. Bez něj by jistě nebyl „E x | I s t“ takovým. Je přímo nutné vyzdvihnout, jak si Andras poradil s nazvučením všech nástrojů, aby docílil co nejlepšího výsledku. Ačkoliv nevyužívá desítky nástrojů jako různé pagan/folkové spolky, umí skloubit své nástroje do všech možných temp tak, aby vždy zněly co nejpřesvědčivěji a precizně. Mnoho pasáží je akustických, velmi pomalých, z kterých lze cítit obrovský cit pro hudební vyjádření. Během okamžiku však skladba vygraduje do zběsilého tempa, v kterém nechybí blastbeaty a razantní riffování. Ve výsledku se posluchač nestačí divit, jak mohou tyto různorodé pasáže znít precizně. Bez problémů zachytíte sebemenší tón. Neunikne vám žádné brnknutí či lehký klávesový podklad. Andras si dal šíleně záležet. Takto si sám pohrát se všemi nástroji a zvukem, to chce opravdu talent.
Poslední neméně důležitou složkou, která má zásluhu na celkovém dojmu, je totiž Andrasův vokál. I ten se nese v podobném duchu jako skladba kompozic. Mám na mysli cit, s kterým je volen a využíván. Andras si se svým hrdlem pohrává velice umně. Přizpůsobuje se jednotlivým pasážím. Vyznění odpovídá příběhu a procítěně i zároveň agresivně dotváří poslední „rozměr“ tohoto hudebního veledíla. Jeho hlas vás provází deskou a jejími příběhy. Provede vás všemi zákoutími této ponuré pohádky pro otrlé posluchače.
Vypichovat úžasné momenty, či dokonce celé skladby, nemá smysl. Nejde určit, která z nich je lepší či horší. Každá má svoje a všechny jsou neoddělitelnou součástí alba. Nenajdete mezi nimi žádnou „hitovku“ či cokoliv podobného. Tady jde o black metalové umění v pravém slova smyslu. Hudba tvořená srdcem i mozkem zároveň, plná odhodlání, dřiny a umu. A to jsem se ještě nedostal ani ke grafické podobě alba, textové stránce a dalším velmi podstatným záležitostem. Každý, koho však tento text zaujal, si jistě rád dojde na zbytek sám.
Konečný verdikt je tedy z mé strany jasný. Rok 2011 nám začal teprve nedávno a už se mi do rukou dostalo mnoho skvělých alb. „E x | I s t“ je však prozatím vysoce nad většinou z nich. Podobných desek totiž během roku moc nevznikne, a proto by vám určitě neměla tato skvostná záležitost uniknout. To by mělo jistě stačit na to, abyste pochopili, proč se stydím za to, že jsem se s INFESTUS seznámil až nyní. Neváhejte tedy, litovat nebudete.
K recenzi poskytl: Debemur Morti
