Již po čtvrté na nás, prvního srpna, vyvrhli naši západní sousedé Endstille dlouhohrající album. Navigator, jak se nazývá, obsahuje deset skladeb inspirovaných hlavně válkou a antikřesťanstvím, zahalených v mlžném oparu zatuchlosti, nemohoucnosti a nenávisti, nádechem švédské školy, tvořeny riffy a postupy symbolizující dnešní underground. Primitivismem a monotónností nasáklý raw black metal s agresivním, velmi syrovým, ale přesto dokonale čitelným zvukem se prolíná celým albem od začátku až do konce. Opravdu velmi agresivní až učebnicový vokál mne vskutku potěšil, hlavně proto, že je mu i přes to všechno dobře rozumět. Kvalita skladeb samotných mírně kolísá, ale většinou se jedná o velmi zdařilý nadprůměr. Monotónní bicí, téměř stále stejné tempo, syrový zvuk a ten učebnicový vokál jsou hlavními znaky Navigator.
Pod stěnou kytar se čas od času, aniž by jste to čekali, vytvoří nějaká ta melodie. Zdárným příkladem jsou skladby Nameless nebo Monotonus II. Absolutní piadestal obsadila titulní skladba Navigator. Neskutečně našláplá skladba plná agresivity a energie nemá na desce konkurenci. Jen je trochu škoda, že za vcelku silné momenty občas kapela nasadí jen pouhou vycpávku a skladba tím ztratí na síle a kvalitě.
Mírně depresivní atmosféra není tak silná jako například u norů Gehenna, kteří se od Endstille až tolik hudebně neliší, snad jen tou deathovou ohavností, kterou na Navigator nepocítíte. Na druhou stranu má Endstille mnohem silnější skladatelskou základnu, a tak na mne působí tato deska přibližně stejným, možná trochu lepším dojmem. Je to asi z toho důvodu, že silnější skladby u mne nahradí tu porci atmosféry.
Po nějaké době se mi do rukou dostalo opět čistě black metalové album, jež nikoho nevykrádá a jde si tak trochu svojí, ač ne nijak originální cestou. I přes to je nové album Endstille kvalitním nadprůměrem, jehož poslechem si rozhodně neublížíte.