Už delší dobu mnoho lačných hrdel pokukovalo po slibované náhradě za turné Marduk, Pantheon I, Melechesh a dalších. Tenkrát kapely ošidila společnost, která zařizovala cestovné, ubytování a samotné vystoupení. Nyní, když se dostala na povrch informace o chystané akci Marduk a spol., pookřálo mnoho srdcí, avšak pochybnosti byly na místě. Ono očekávané datum 12.12. připadlo na středu, všední den, ale ani tento fakt neodradil mě a spoustu ostatních od toho, aby si dopřáli další „kulturní“ zážitek. Vyvoleným klubem se stala Fléda, nacházející se jen pár zastávek tramvají od vlakového nádraží Brna.

Příjemné bylo zjištění, že pořadatelé zajistili vše potřebné a akce mohla začít včas.

Insania

Člověk by se mohl dost dobře splést a přijít na koncert s domněním, že dnes večer vystupují našinci. Naštěstí (i když to vlastně vyšlo nastejno) šlo jen o pouhou shodu jmen a chlapci z Insanie dorazila ze Švédska, společně jako hlavní hvězdy večera. Insania byla dle mého názoru úplně zbytečnou kapelou tohoto turné. Jednak šlo o absolutní stylový odskok, a tak Insanii sledovalo jen pár osob holdujících heavy metalu. Co k tomu říct, absolutně nic nového, typicky „hevikářsky“ vyhlížející muzikanti s kvílejícím vokalistou a klávesami. Popravdě řečeno, bylo mi jich trošku líto, evidentně se snažili, ale ani zpěvákovo srdceryvné rozhazování rukama nepomohlo a tak Insania odešla bez jakýchkoliv ovací a myslím si, že byli rádi za to, že mohli odejít, hrát ve velkém sále pro 10 lidí asi nebude příjemné.

Chthonic

Tak o téhle kapele je v poslední době hodně slyšet… Po nudné Insanii se dostavili na pódium velmi podivně vyhlížející lidé… Po rozsvícení světel bylo zřejmé, že pokud bude hudba Chthonic natolik vypracovaná jako samotné malování (warpaint) kapely, máme se na co těšit. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo viděl poprvé v životě Taiwance s warpaintem. Jednu chvíli jsem se zaměřil na velmi půvabnou basistku a v tom kytarista hrábnul do strun. Do sálu se v tu chvíli nahrnula masa lidí a hudba konečně začínala připomínat black metal. Už po krátké chvilce bylo zřetelné, že hudba Chthonic se bude pohybovat v podobných mezích jako tvorba Cradle of Filth v roce 98. Naštěstí nešlo o kopírování, ale o odlišný způsob hry a jednotlivých kompozic. Zajímavý byl i hudebník stojící většinu času na levé straně pódia, už jsem si myslel, že jde o kulisu. Ale náhle vytasil zvláštní nástroj a začal hrát (později jsem se dozvěděl, že šlo o tradiční taiwanský nástroj). Líbilo se mi, že Chthonic si pohrávali s jednotlivými melodiemi, tempem a dokonce si myslím, že i rozhýbali publikum. Taiwanci předváděli především delší skladby (okolo 5 minut), v kterých vynikal vokalista. Perfektní vokál, extrémní kvílení ala Dani Filth ve svých nejlepších letech střídající se s ukázkovým murmurem. Čas od času se vokálně ukázala i drobná basistka. Dvacetiminutovka Chthonic uběhla opravdu rychle, výborný výkon kapely a zlepšující se zvuk předpovídaly zajímavý slet přibližujícího se večera.

Vreid

Po Taiwanu přichází Norsko. Vreid nedávno vydali novou desku s názve „I Krig“ a tak jsem byl poměrně zvědavý, kolik nových skladeb zahrají. Vreid pro mě vždycky byli a budou páni muzikanti. Ani dnes neměli zapotřebí na sebe strhovat pozornost pomocí divoké show a agresivních warpaintů. Hlavní předností Vreid je snad jejich progresivita, i když black metal je určitě hlavním převládajícím stylem. Příjemným překvapením pro mě byl fakt, že zahráli mé dvě nejoblíbenější skladby z poslední desky „Jarnbyrd“, „Svart“. A tak jsme zažili ohromující vály, kytarová sólíčka a v neposlední řadě taky mnoho melodií. Na Vreid bylo vidět, že si vystoupení užívají a jsou plni energie i za skutečnosti, že jedou turné 15-tý den v kuse.

Unleashed

Další kapela ze zástupu švédských rytířů. Unleashed snad zná a ctí každý pořádný death metalista. Kapela také hraje už pěknou řádku let ten svůj vybroušený old school death. Jejich vystoupení muselo rozhoupat snad každého, silné a hutné melodie, které se jen občas vystřídaly s extrémními sypačkami jsou hlavním poznávacím znamením. Charismatický Johnny Hedlund drásal své hlasivky a dokonce přiměl většinu publika zpívat s ním, jen si vzpomeňte na jeho 4 doby a „Death metal victory!!!“. Osobně jsem předpokládal, že Unleashed přijeli jako druhé hvězdy večera (což 100% potvrdili) a tak bylo na místě prodloužit i jejich čas strávený na pódiu. Po základní porci kvalitního old schoulu všichni přítomní zapomněli, že přišli na Marduk a zatoužili po přídavku. Johnny se svou družinou se vrátili, zahráli další dvě skladby a publikum bylo spokojené. Na Unleashed byla radost pohledět, slyšet a vzpomínat…

Ensiferum

Ensiferum, druhá zbytečná kapela v pořadí. Nezlobte se na mě, ale tahle hudba pokud měla kdysi náboj a dynamiku, je dnes absolutně vyšumělou vodičkou. Jde o 100x převařenou vodu. Nevím, jak bych to nazval, snad viking/folk metalem? Už když se podíváte na vyhublé borce s pytlem kolem pasu a čárou pod očima, nejde zabránit pousmání. Představuje se někdo z Vás vikinga zrovna takhle? No… ale dost toho hanobení. Pokud jde o formu a nadšení, s jakou Ensiferum koncert odehráli, nejde než tasit pozitiva. Jen mě zaráží, kolik lidí dokázali zaujmout, osobně mi připadá, že jsou Ensiferum dobrou finskou napodobeninou Amon Amarth. Je však docela patrné, že folk metal je v dnešní době v módě a tak i Ensiferum byli pořadatelům po chuti. No nevím, snad je mé hodnocení příliš chladné, ale proč vyzdvihovat 100x stejnou hrušku?

Marduk

Konečně přišla ta tolik očekávaná chvíle. Před našimi zraky se rozprostřela černá plachta rakve s lebkami poražených. Na jeviště postupně došli všichni účinkující, Mortuus se svými mokrými vlasy jako vždy poslední. Válečné intro a první skladba „The Levelling Dust“, takhle Marduk odstartovali show. V prvních chvilkách působil zvuk více než nejistě. Vcelku potichý a s Ariochovým vokálem v popředí, společně s bicími. Postupem času se zvuk vylepšil, ale bicí zůstaly bohužel až dokonce nazvučeny chybně. Mrzelo mě, že se ozýval spíše jednotvárný zvuk kopáků a činely naopak skoro vůbec. Zvláštní situace, když porovnám zvuk všech předchozích kapel, Marduk jsou na tom nejhůř.
Myslím, že není potřeba zdlouhavě popisovat, v jakém stylu se Marduk pohybují. Mezi každou skladbou byly použity válečná intra, tak jak se objevovala na různých deskách. Změnou byl set list, který někoho potěšil, někoho zarmoutil. Marduk odehráli skladby v rozmezí od svého prvopočátku až po dnešek. Samozřejmě nezapomněli na významné skladby jako „Panzer Division Marduk, Still Fucking Dead, Slay The Nazarene, Heaven Shall Burn, Wolves…“. Možná je škoda, že si Marduk nestřihli více pomalých skladeb, ve kterých Mortuus exceluje. Na druhou stranu… Mortuus exceloval i tak a je vidět, že ten se na pódiu neztratí. Jeho vokál byl extrémní a bezchybný, jeho styl frázování je prostě obdivuhodný.
Všechno krásné jednou končí a Mortuus uvádí poslední skladbu večera. Sypačka končí a Marduk odchází. Za mohutného vyvolávání kapely a potlesku se Arioch se svou družinou vracejí a hrají dál…skvost. Nakonec přidali dvě-tři skladby a nyní již opravdu odcházejí. Šílený výkon kapely v čele s Mortuusem… Věřím tomu, že kdyby byl zvuk bicích o chlup lepší, rozpoutali by Marduk brutální peklo.

Dá se říct, že takovou masu lidí jsem na podobném koncertě ještě neviděl. Bylo vidět, že lidé mají zájem, což je důležité. Z tohoto večera si každý odnesl spoustu, řekl bych pozitivních okamžiků. I když by tato akce mohla být o čtyřech, pěti kapelách, nevadí. Pro mě samotného měla euforizující účinky natolik, že jsem následující den po 3 hodinách spánku úspěšně vykonal zkoušku z literární teorie, a tak to mám být :-).

Dufaq:

Můj názor se od Underového moc neliší. Insania byla naprosto zbytečnou kapelou. Pro mě je power škatule naprostou hrůzou, a tak sem jejich vystoupení radši strávil u baru. Chthonic už bylo jiné kafe. Když mi bylo řečeno, že mám očekávat něco jako COF, byl sem zvědav. Rozhodně mě překvapili (obzvláště výkon zpěváka Freddyho) a konečně i trochu nažhavili na další kapely. Vreid pro mě byli pomyslnou třešničkou na dortu za celý večer. Vystoupení nemělo jedinou chybičku (jistě mělo, ale vůbec to po jejich výkonu neřeším), zahráli vše co jsem chtěl a nasazení bylo znát i na videu, které jsem pořídil. Po nich nastoupili death metalisté Unleashed, kteří pro mě byli druhým příjemný překvapením. Ačkoliv není DM mým oblíbeným ani vyhledávaným stylem, jejich muzika mě bavila a neubránil sem se podupávání po celou tu dobu co hráli. Další partička Ensiferum mě již od začátku výrazně nebavila. Ačkoliv si tyhle folkový záležitosti rád poslechnu, po Perunica festu mě jen tak něco do kolen nedostane. A to se Ensiferum nepovedlo. Sice se objevilo pár zajímavých momentů, ale pohled na odhalená těla hráčů i jejich výkon mně celé vystoupení celkem zašlapalo do země. Na řadě byli Marduk a jejich naprosto zmrvenej zvuk. Nechápu zvukaře, který musel být buď nahluchlý nebo mu to prostě bylo jedno. Kopáky byly naprosto přehulený a občas i basa byla výš než ostatní nástroje. Takže všechny výrazné melodie i vokál byly většinu doby potlačeny kamsi dozadu a tak celé vystoupení mírně zklamalo nejen mě, ale nejspíš všechny přihlížející. I přesto však borci odvedli slušný výkon a jistě si zasloužili potlesk. Snad budou mít při chystaném vystoupení v Plzni zvuk lepší. Podtrženo sečteno to však byla příjemná akce, která i když byla v prostředku týdne, přitáhla spoustu lidí a zpříjemnila tak nudné a šedé období bez BM koncertů.

Fastred:

Snad jen krátce… Vyjádřím se jen ke třem kapelám večera. Vreid pro mě byli jasným vrcholem večera, snad i proto, že od „Pitch Black Brigade“ se nemůžu odpoutat už dlouho a i „I Krig“ se řadí k mým osobním favoritům. Když k tomu navíc přičteme přátelské vystupování v zákulisí, je to kapela plná profesionálů s potenciálem tvořit jedinečnou hudbu. A o tom to je.

Ensiferum mě neskutečně zklamali. Zatímco na Brutal Assaultu jsem se i bavil, zde jsem usínal. Hudba byla plochá, výkony matné, i když se zdálo, že si kapela koncert užívala. Mám rád řadovky, ale koncert… Ne, díky, nebudu si už kazit iluze. Možná jsem čekal až moc.

Marduk… Mé první živé setkání… A ne, jak by někdo čekal rozporuplné… Já melodie slyšel vcelku dobře, protože jsem si vybral kvalitní místo, takže hrozně nazvučené bicí mi sice vadily, ale dokázal jsem je přežít. Co bylo ale největším lákadlem (pro mě), byl vokál. Charismatický, okultní, nelidský, bolestný. Pro mě je Mortuus přijatelnějším vokalistou než Legion. Doposud tomu tak bylo na albech, naživo mě v tom jen utvrdil… I když nemám kompletní pohled. Každopádně, až Marduk dojedou zase, neváhám.

Informace o článku

Účinkující: Marduk Unleashed Ensiferum Vreid Chthonic Insania Datum a místo konání: 12.12.2007 - Brno, Fléda Galerie: Zachycení

Informace o článku: Přidáno: 20.12.2007 Přečteno: 584x Napsal: Under

Související članky

• 30.04.2007 |  Marduk - ROM 5:12  (Recenze)
• 05.09.2006 |  Marduk – Warschau  (Recenze)
• 08.10.2006 |  Ensiferum - Dragonheads   (Recenze)

• Zachycení : rduk tour  (97)
  duk, Ensiferum, Unleashed, Vreid, Chtonic, Insania
  .12.2007, Brno - Fléda

Komentáře