Existence původně novozélandské smečky BARSHASKETH nebude širšímu posluchačstvu známá, a přitom kapela funguje dobrých šest let a má se čile k světu. Novinka „Ophidian Henosis“ je v pořadí třetí řadovkou, a to nepočítám splitka či celkem slušná dema z počátků kariéry. Byť má kořeny kdesi na druhé straně planety, v současnosti se BARSHASKETH přemístili do Skotska, kde to má k centru scény přece jen blíž. Říkám si, jestli v mlžném světě Skotska není klukům zima, ale ze směřování inklinujícímu k švédskému modelu, je evidentní, že právě zde se bude kapela cítit jako ryba ve vodě (pod ledem). Ano, jejich sound je vpravdě mrazivý, byť notně atmosférický. Navíc z Nového Zélandu se přestěhoval (asi za prací) jen frontman Krigeist. Ten se pak zde obklopil místními borci, z nichž zřejmě nejznámější bude BB (Falloch).

Při pozorném poslechu odvalíte skandinávskou masu ledu a uslyšíte melancholickou auru zelených lesů, skotské vysočiny… a majestátního triumfu, jak se zpívá v závěru desky. Album je rozděleno do sedmi písní pojmenovaných stejně jako celé album, odlišených jenom číslicemi. Vychází pod hlavičkou německého undergroundového labelu Blut & Eisen Productions. Nahrávalo se na vícero frontách s tím, že kytary, zpěv, mix a mastering vyprodukoval všudezdejší Tore Stjerna ve svém Necromorbus Studio. Ani Chamber Studio, kde se natáčely bicí s basou, nestojí ve stínu populárnějšího studia. Zvuková stránka je tedy vymazlená, je znát, kolik práce za celým procesem stojí. Vždyť mrkněte na úchvatný obal, který pracuje jak s klasickými symboly (drakem, hady a vesmírem), tak surrealistickým hraním si s podněty nahlížejícího zvědavce, ve kterém pak díky jeho představivosti rozehraje výtvarník hru s fantazií vlastní i přihlížejícího, podvědomím obou, hraním si i promyšleným tahem do jeho mysli. Kdo slyšel předchozí počiny kapely, může si říkat, co z toho, že si s albem všichni takto pohráli, jestli výsledek zní pořád tak demoidně. Právě že už ne. A nejen výběrem studií či zvukaře. Kapela na sobě hodně zapracovala i na pozici skladatelské. Stavba písní je nyní členitější, více se pracuje s aranžemi, rovněž je znát větší vyhranost díky koncertům a možná i cvičení. Možná by se mohlo i říct, že je BARSHASKETH více agresivnější. Tam, kde hodně hraje na poutavou melodii, tam se i přitlačí na blast beatu, kytary jsou dosti heavy a nebojí se ani thrashových sekaček. Ty jsou ovšem občasné. Hodně prostoru dostaly vyhrávky s nejrůznějšími sóly.

Vše je satanžel ve stínu vzorů švédské scény. Chtělo by se říct, že jsou BARSHASKETH klony Dissection či raných Necrophobic, a možná bychom nebyli daleko od pravdy - jen o pár tříd níže, ale podotýkám, že hanbou tento fakt není. Deska se skvěle poslouchá, má šmrnc a glanc. Kde se jí nedostává originálnosti, tam do výsledku dává auru naléhavosti, ryzosti. Netvrdím, že je „Ophidian Henosis“ zásadní nahrávkou black metalové scény, nebo naopak díky okatému opisování od starších a zkušenějších odsouzeníhodná. Ne, myslím si, že jestli BARSHASKETH neusne na vavřínech, ještě o ní uslyšíme.

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. Ophidian Henosis I
2. Ophidian Henosis II
3. Ophidian Henosis II
4. Ophidian Henosis IV
5. Ophidian Henosis V
6. Ophidian Henosis VI
7. Ophidian Henosis VII

Oficiální stránky:
Barshasketh @ facebook

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Blut & Eisen Productions

Země původu:
Nový Zéland/Velká Británie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
6.5/10

I am tempted to say that BARSHASKETH are mere clones of Dissection or early Necrophobic, which wouldn´t be far from truth, however the album listens prety well and has zest and shine. What it lacks in originality is compensated by an aura of purity and urgency. I can´t say that "Ophidian Henosis" is an essential record or that it deserves such status but I think it shows a great promise.