Popravdě je fascinující, kam dokázali tihle nadšenci dovést svůj sen. Byl jsem osobně u toho, kdy vše začínalo jako jednodenní akcička o čtyřech spolcích a hotovo. Nechci být nostalgický, ale první ročníky měly své kouzlo, včetně přespávání na lavičkách před plzeňským „hlavákem“ s příhodami veselými i neveselými v souvislosti s bezdomoveckým undergroundem města Plzně. Dnes je vše jinak, festival je třídenní a jeho jméno skloňuje celý metalový svět. Klobouk dolů před všemi, kdo do toho strčili své pařáty, aniž věděli, kam až to dojde. A jméno PHANTOMS OF PILSEN bude skloňováno i nadále, protože devátá session tentokrát neměla chybu.

I když… špatné zprávy chodí jak policie za úsvitu. Tou první je hned skutečnost, že jsem letos málem na festu nebyl. Kvůli vleklým problémům nespecifikovaného charakteru jsem vynechal celou letní sezónu a do pracovní schopnosti jsem vstoupil pouhopouhý měsíc před konáním festivalu. O to větší byla má natěšenost na kapely a všechny ty lidi kolem, přestože jsem před akcí dumal nad tím, co že tam budu dělat, když většinu vystupujících neznám, a ty, co znám, jsem vesměs viděl z rychlíku. No když už nic, lákala především vystoupení obou headlinerů, jak NIFELHEIM, tak DESTROYER666 a ještě pár dalších. Ostatní kapely mohly jen překvapit a nakonec jich nebylo málo. Další špatnou zprávou bylo, že jsem se musel nastěhovat jinam, než jsem byl zvyklý. Což ovšem i hodně mých známých, kteří měli problémy s ubytováním, zřejmě v důsledku toho, že Plzeň je evropským městem kultury 2015 a souběžně se toho o víkendu 23. - 24. 10. 2015 konalo víc. Nakonec jsem byl ale nadmíru spokojený, tedy aspoň do doby, než přišla další krutá zpráva. Spíše než jí je ale potřeba se věnovat především muzice, takže směle do toho.

Klišé! Zase se začíná přesně na čas a úloha otevřít hudební seanci připadla skoro domácím MALLEPHYR. Parta kolem Marka Opatrného sklízí poměrně kladné ohlasy na svá vystoupení a musím říct, že právem. Tentokrát rozhodně nehráli před narvaným sálem, ale pro takových deset, patnáct nadšenců včetně mé maličkosti, což je vůbec nevykolejilo. Důvěrně znám jen dvě skladby z dema, „Inescapability“ a „Seven Hells Below“, které zazněly obě. Musím říct, že mě nadchly i skladby nové. Opat předvedl skvělou technickou hru a byl skvěle doplňován rytmickou sekcí, a přestože se pořád omlouval za to, že odehrají koncert jen s jednou kytarou a asi to nebude úplně ono, bylo to ono. Dostala se mi porce technického death-blacku, aniž bych ocítil absenci druhé šestistrunky. Pokud bych měl něco kritizovat, asi by došlo na zvuk, kdy se mi občas slévalo vše do jedné nadupané zvukové koule, ale tak stačilo změnit pozici v ještě poloprázdném sále a dojem byl pryč. MALLEPHYR zanechali celkem příjemnou a nikoli poslední českou stopu na cestě jménem Phantoms of Pilsen vol. IX.

Hned po nich nastoupili na pódium děčínští SEKHMET, kapela všem důvěrně známá, pro mě přesto trochu jiná. Za mikrofonem se totiž objevil Agares, na jehož výkon jsem byl zvlášť zvědavý, a pak samozřejmě na to, jak své vpravdě honosné pódiové vystoupení, mně známé z venkovních akcí, převedou do prostor malého „klubu“. S Agarem jsem to lehké neměl a na jeho projev si notnou chvíli zvykal, časem však vystoupení nabralo velmi profi nádech, jako by k SEKHMET patřil odjakživa. Všichni vědí, že v současnosti kapela velmi výrazně využívá prvků heavy metalu a ty mi neuvěřitelně seděly, skoro se chce říct jak prdel na hrnci. Takže jsem si v klídku užíval třeba vypalovačku „Daath“ z aktuální fošny „Words of the Master“ a neskutečně pařil na starší věci. Při písni z „Opus Zrůdy“ se mi vše tak nějak zase slilo, ale nutno říct, že zvukaři vše napravili a zbytek setu už se mi nic takového nestalo. V závěru došlo i na trnovou korunu a nějaké to množství prasečí krve „prýštící“ z vokalistovy lebky, to když SEKHMET roztočili „Kolotoč Smrti“, na kterou se tak strašně těšilo první překvapení pátečního programu - dlouho neviděný kamarád Saatan von Horna. Zpět k SEKHMET. Předvedli opravdu peklo a na závěr i něco ze své ořezané show. Další česká stopa, s níž jsem byl na 100 % spokojen.

První problémy jsem očekával s příchodem Rakouských SELBSTENTLEIBUNG. Tedy ne že by neuměli hrát. Jen jsem si nebyl jist, jestli se dokážu na jejich hudbu po propařeném začátku přeladit. Každopádně jsem polovinu jejich vystoupení proklábosil v dobře zásobeném Phantom’s baru s kámošem, protože na shledání jsme si museli dát alespoň jednoho speciálně uvařeného „Chariota“. No po příchodu do sálu jsme trochu zalitovali, protože Rakušanům to velmi pěkně šlapalo a měli krásně vyvážený, poněkud měkčí zvuk, který jejich hudbě seděl. Výhodou pravidelných návštěv Phantoms of Pilsen je možnost srovnání, protože některé kapely se rády vrací, v tomto případě po dvou letech. Musím uznat, že se chlapi hodně posunuli. Líbili se mi tedy už před dvěma roky, kdy předváděli hlavně show, ale tentokrát mi sedli ještě o něco víc. Popsat to mohu jednoduše. Jejich letošní vystoupení bylo civilnější, ale hudebně mnohem dokonalejší než před lety. Myslel jsem, že tentokrát hlavou nezaházím, no neodolal jsem, a když to vezmu kolem a kolem, prakticky jsem se nezastavil a jen tak se asi nezastavím, a to právě skončilo teprve třetí vystoupení. Aaaargh!

Nevím proč, ale sám sebe jsem přesvědčoval, že čtvrtá banda v pořadí s sebou přinese něco výjimečného. Mám na tyhle věci asi nějaký šestý smysl, ale výsledek předčil očekávání. První mezinárodní projekt, který se v Plzni ukáže, jsou THE COMMITTEE. Byl jsem nadmíru zvědavý, jak to klape uvnitř národnostně „nesourodého“ celku. Vždyť si to vezměte, za bicí soupravou Maďar, basu obsluhuje Holanďan, kytaru Francouz a tu druhou společně s vokály má na starosti Rus. A to by mohlo být všechno, jenomže koncertní sestavu doplňuje ještě člověk s tajemnou přezdívkou Navigator, zřejmě shodou okolností také Rus. No dohromady to funguje naprosto skvěle, dokonalá jednota, přesně tak, jak charakterizuje i název jediné desky, jíž mají tihle borci na kontě - „Power Through Unity“; ta dnes odezní celá. Viděl jsem, slyšel jsem a nechce se mi věřit, co se odehrálo. Přesně v duchu tradice tajemnosti se objevili na pódiu čtyři uniformovaní maniaci v kuklách, plus jeden v kabátu s obří kosou (ano, Navigator) a spustili svou nekompromisní show s presentací jejich pojetí války. No a byl to neuvěřitelný zážitek. Začnu tím, že tohle těleso vytáhlo první trumfy rytmikou. Zatím naprosto nejlepší bicí artilerie na festivalu, kterou měl na svědomí The Charter, mě drtila od samého začátku, perfektně na ni navazoval The Mediator se svou šestistrunnou pomocnicí, a to, co s ní předváděl, z toho přecházel zrak. Připomínám, že je to ten Holanďan. Že nemá význam hrát sóla na basu?! Ale jděte! Do středního a velmi ponurého tempa skvěle zapadaly i výkony obou kytaristů, kteří kouzlili melodické linky běžící napříč celým vystoupením, jež největší gradace dosáhli v závěru „The Catharine’s Chant“. Padám na prdel… že uslyším Катюшу naživo a ještě s takovou grácií, o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Zároveň padám na prdel před zvukaři, protože to byla naprostá dokonalost. Všechno tak úžasně čitelné, přestože jsem byl neustále v pohybu. Nemohl jsem jinak, vystoupení THE COMMITTEE mě úplně sežralo. Podotknout se sluší, že vokály nezaostávaly za hudbou ani v nejmenším, lepším oplývá zřejmě zpívající kytarista The Conspirator, který se po každé hymně uctivě uklonil publiku a náramně si užíval jeho zpětnou reakci. Navigator se připojoval hlasem jen občas, ale stíhal při tom „děsit“ publikum máváním kosy nad hlavami pařmenů okupujících první lajnu. Chce se mi říct, že tohle vystoupení si zasloužilo přídavek, který si vytleskávalo publikum. Poté, co se v závěru postupně hudebníci vytratili, se ještě jednou vrátili, leč jen sbalit kabely. The Conspirator cítil, že by přídavek zaznít měl, ale jeho gesto ukazovákem na hodinky, bylo více než výmluvné. Je konec. Konec velkolepého představení. Sice chovám v úctě již zmíněné kultovky, ale… kdybych přijel do Plzně jen na THE COMMITTEE, vyplatilo by se, jejich vystoupení mi bude hučet v palici ještě pěkně dlouho.

„History is written by the Victors. We are the Voice of the Dead!“

Když se posedlost hudbou zkříží s nákupní horečkou a připojíte k tomu fakt, že jste celý promočený a ulepený vlastním potem, protože první fantomní triko ze šestého ročníku podlehlo tlaku vlastní šťávy, je čas navštívit distro a obnovit zbroj. Co se týká dister, jejich obsah byl více než dostatečný a vybrat si mohl každý. Ovlivněn Zážitkem z předchozí hodinky jsem zamířil k oficiálnímu zastoupení The Committee a přes drobné zádrhele při směnném obchodu mi slečna div nelíbala ruce; no divte se, když jsem jen do téhle kapely investoval přes €30. No a pak jako každý rok (když už mám tu akreditaci) podpořím Phantoms of Pilsen zakoupením festivalového trička, tentokrát mimořádně vydařeného, a rázem jsem v suchu. Nákupní horečka značně poznamenala mou přítomnost na DEN SAAKALDTE. Je téměř nemožné obsáhnout v jednom člověku celý program festivalu. Trochu mě mrzí, že to odskákali právě tihle Norové, ale Phantoms of Pilsen. Asi takhle, čekal jsem od nich víc, a tak až moc nelituji. Stihl jsem poslední tři písně a znělo to příjemně, po předchozí záležitosti snad až moc. Pochválit musím zvukaře, protože tentokrát byl zvuk snad zatím nejvymazlenější z celého dnešního dne, a tak jsem mohl obdivovat překvapivě dobrý čistý zpěv frontmana Eldura i hudbu samotnou. DEN SAAKALDTE jsou redakčně poměrně provařenou záležitostí, mně se však úspěšně vyhýbali, a tak jejich vystoupení pro mě bylo překvapením, ačkoliv nemůžu jmenovat jedinou píseň, kterou bych znal. Snad mnohem více potěšili Saatana, který prozradil, že sem přijel hlavně na ně, a také si všiml, že kytarista Tjalve vypadá jak moje dvojče. Každý máme dvojníka, ale že ho uvidím tady, jsem nečekal. Škoda že jsem nepožádal o společnou fotku.

A jdeme na dvě největší hvězdy večera. Jako první se objevují OCTOBER TIDE, pro mnohé vlastně hlavní banda celého programu. Určitě jsem se ke švédské formaci choval dost odměřeně. Představení Švédů si to ale zřejmě vůbec nezasloužilo a poskytlo mi alespoň hodinu klidu a poněkud jiný pohled na kapelu, když jsem sledoval jejich vystoupení z bezpečí židle na levé straně sálu. Jak řekli, tak učinili a na rozdíl od čtvrtečního warm-upu hráli snad na jedinou výjimku z posledních dvou desek „A Thin Shell“ a především „Tunnel of no Light“. Musím uznat, že kapela má určité specifické charisma, nehledě na to, že zabírá hlavně na něžnější část publika, což se projevilo vyšší koncentrací dívek a žen v prvních řadách pod pódiem. Během jejich vystoupení úžasně fungovala magie mezi kapelou a návštěvníky, již výrazně přiživoval Alexander Högbom, který komunikoval jak slovně, tak tělesně. Jejda, to jsou ale hezcí pánové. Dokonce mi vykouzlil úsměv na líci, když vtipně poznamenal, že jsou nejspíš nejpomalejší kapelou celého Phantoms of Pilsen. To skutečně byli, ale hodnota jejich vystoupení tím nijak netrpěla, a tak jsem si jejich set docela užil a hlavně ten klid na židli. Při pohledu do publika jsem viděl mnoho spokojených fans, a jak tak fungovala ta magie, vůbec si nedovedu představit, jak skvěle muselo vypadat jejich včerejší vystoupení v malém prostoru Parlamentu, kde to mohlo jiskřit ještě daleko víc.

NIFELHEIM jsou legendou na poli thrash/black metalu a na legendy se čeká. A čekání to bylo opravdu dlouhé, sál byl nacpaný k prasknutí a začal skandovat jejich jméno. Legendy také nikoho nepřekvapí, všichni návštěvníci vědí, na co sem přišli. Když pánové nastoupili, rozpoutalo se neskutečné peklo, v němž tuhla krev v žilách, a přesto všechny končetiny létaly vzduchem. Mám pocit, že dvojčata Gustavssonova vůbec nestárnou a 25 let, po která táhnou svou káru světem, na nich nezanechalo téměř žádné stopy. Maximální nasazení a oddanost vlastní věci prohřála prostor sálu na 666 °C, na čemž měla největší zásluhu skutečnost, že odehráli celé první kultovní album „Nifelheim“, což Hellbutcher avizoval hned v úvodu vystoupení s tím, že jde o oslavu jubilea, a proto v rámci oslav bude páteř jejich speciálního vystoupení tvořit právě tahle deska. Publikum to přijalo s nadšením, ostatně jako vše, co ten večer Švédové do jeho řad neuvěřitelnou silou a agresí narvali. Zhruba v polovině vystoupení došlo i na vzpomínku na Vláda Rouhače, po níž kapela spustila příznačnou skladbu „Unholy Death“ a vzdala tak velkému jménu slávu. Byl jsem skutečně hodně unaven, a tak jsem raději vyklidil pole v prvních řadách s vědomím, že mě rozjásaný skandující dav mezi sebe už nepustí. V hlavě mi hučelo a na chvíli jsem se ze sálu vytratil a zjistil z čeho. Až venku mi došlo, jak strašně přehulená byla bicí souprava, do které bušil jak smyslů zbavený mistr Disintegrator, ale na to srát… vrátil jsem se zpět a zbytek produkce okovaných maniaků vyslechl z prostoru dělícího sál a hospodu. I tady by jeden lehce nabyl dojmu, že NIFELHEIM tohle umí dokonale a vše, co hrálo před ním, byly čajíčky, ale nepředbíhejme, zítra je taky den… Skvělá tečka za mimořádně vydařeným dnem.

Krátce před jednou hodinou ranní nastal čas jít „domů“, a tak jsem zamířil přes pole, louky a les do svého „kutlochu“ na Doubravce. 2,5km procházka mi nabídla možnost si trochu vyčistit palici, urovnat si dojmy z vystoupení všech projektů prvního dne a v myšlenkách i přípravu na druhý den. Žádné extempore cestou, ani žádná dopitná, jen v podstatě okamžitý spánek s příslibem, že sobotní program bude alespoň stejně zajímavý jako ten dnešní. Nerozloučil jsem se se Saatanem, ačkoliv jsem prošel všechna místa, kde bychom na sebe mohli narazit, a tahle jediná věc mě mrzela a dodatečně se omlouvám, jinak to byl vskutku zatraceně kvalitní pátek.

Fotografie do reportu poskytl server Photomusic.cz a celou galerii si můžete prohlédnout na tomto odkaze.

Autor: Darkangel

Název akce:
Phantoms of Pilsen Vol. IX - Pátek

Vystoupili:
Nifelheim
Den Saakaldte
October Tide
a další

Datum a místo konání:
23.-24. 10. 2015
Plzeň, Restaurace pod Kopcem