V sobotu jsem se probudil překvapivě ve velké pohodě kolem osmé ráno, asi se projevují důsledky radikálního omezení vlastní spotřeby alkoholu stylem „pivo jako nápoj“. Odbyl jsem si veškeré procedury týkající se ranní hygieny a dal si luxusní snídani zaplacenou předem v taxe za ubytování. Musím pochválit pana majitele hotelu Stella, který se o nás staral s maximální péčí. Je vidět, že podnik mu patří a pro hosta by udělal první poslední. Po snídani jsem překontroloval zbroj a seznal, že triko Phantoms of Pilsen IX je použitelné a baterky ve foťáku vydrží spolehlivě celý den. Kolem tři čtvrtě na deset jsem vyrazil do lůna krvácející (rozkopané) Plzně zahalené mlžným oparem. To Nifelheim sem přivolali mlhu! Pokud by se někomu zdálo, že odchod z hotelu byl zbytečně brzký, není tomu tak, jelikož jsem si naplánoval kulturní nástavbu v podobě návštěvy CinemaCity, kde jsem shlédl vcelku dobrý film, přestože bylo jasné, že se do Božkova nedostavím úplně včas. Cesta „dvanáctkou“ z centra trvá poměrně dlouho a před ní jsem ještě absolvoval něco té pěší turistiky. Plzeň je hezké město, jen mám vždycky málo času si ho prohlédnout, anžto jsem tu pokaždé pracovně. Bude potřeba naplánovat celodenní výlet prostě jen tak.

Do sálu jsem vstoupil společně s partičkou Němců drahnou dobu po 14. hodině a hned se šel s pohárkem Herolda v ruce podívat, co se děje na pódiu a pod ním. V plném proudu již jelo kostýmní vystoupení německé partičky TEMPLE OF OBLIVION. A jejich hudba zněla poměrně přesvědčivě. Nejednalo se o žádný zázrak, ale celkem příjemně to houpalo středním tempem a oplývalo rozmáchlou epičností i díky samplovaným klávesám. Ještě o dost lepší dojem ve mně zanechala vizuální stránka věci, včetně vlajek umístěných na pódiu, se kterými v závěru vystoupení mocně mával maník slyšící na jméno Khenaz. Zmínka o něm není náhodná, protože překvapil nejen svou činností, ale také velmi kvalitním čistým vokálem, kterým výpravnost vystoupení skvěle podtrhoval. Další zajímavostí byla přítomnost dámy na pódiu, na Reineke mě však zaujal především vzhled, to co předváděla na basu, bych raději nehodnotil. Pravda je taková, že rytmiku držel nad úrovní průměru spíše bubeník Geist. Jak už zde zaznělo, tak první kapela TODGEWEIHT mému zraku i sluchu ušla úplně. Sluší se jí zmínit z novinářského hlediska a já o ní vím jen z doslechu. Takže dvěma slovy jednoho z pořadatelů, Honzy Vaňka: „Nic moc.“

Druhá dvojice kapel slibovala mnohem víc, než ta první. Krátce po čtvrt na čtyři napochodovali na pódium česko-srbští MURDER, kapela na kterou jsem se mimořádně těšil. A její síla se projevila od samého počátku, kdy rozjeli vypalovačku „Jezik zla“. Monumentálně působila především bicí souprava, jíž si bere na starost Honza Kapák a ostatní mu plnohodnotně sekundovali. Popisovat něco takového je vskutku radost, jak „Pakost“, druhá v pořadí a poslední mě známá skladba. K jejich epku jsem se zatím nedostal a mírným zklamáním pro mě bylo, že jsem ho nenalezl ke koupi ani v distru po vystoupení téhle smečky. Vystoupení veskrze civilnímu, pominu li jistou stylizaci vokalistovu, které však mělo neskutečné grády a šlapalo s neuvěřitelnou přesností a rychlostí až ke svému závěru. Strhlo mě takovým způsobem, že na mě nezůstala nitka suchá a „zařvalo“ další fantómní tričko, tentokrát s římskou devítkou. No co, stejně budu chtít do brnění vložit kousek s logem MURDER a ihned po téhle parádní jízdě tak učiním v distru, military green přijde vhod. Závěrem: Možná jsem čekal ještě větší masakr a drsnější thrashovou krustu, i tak ale ve mně Kozeljnik a spol. zanechali nezapomenutelnou stopu a přiměli mě zase doplnit něco tekutin.

Trochu mi vrtalo hlavou, proč MURDER a THE STONE hrají v těsném závěsu za sebou, když mají společné členy, kteří nebudou mít mnoho času na odpočinek, no důvod byl prozaický. Čas, který by strávili zvučením, mohli pohodlně odpočívat, protože nástroje a jejich zvuk byly připraveny a stejní maníci se vrátili po dvaceti minutách společně s jiným vokalistou - Nefasem. K mému velkému překvapení se za bicí soupravou objevil znovu Honza. A vystoupení sestávající ze sedmi skladeb a dvou inter mě potěšilo podobně, jako představení předchozí. Mívám s THE STONE trochu problém, někdy mi sednou, jindy nešetřím kritikou. Je to jak na houpačce. Tentokrát to ale nemělo chybu, kapela působila suverénně, měla skvělý zvuk a všechny kameny do sebe výborně zapadly. Určitě bych měl zmínit výkon basáka, který si zde pohrával mnohem víc, než když drhnul basu ve chvílích předchozích, kde pracoval spíše rytmicky a jednodušeji ve prospěch MURDER. Veliká spokojenost s tím, že zahráli „Sekao Duboko, zakopao plitko“ v první části a po odeznění druhého intra „Kamenolom“, z momentálně aktuální fošny „Nekroza“. K absolutní spokojenosti ještě chyběla „Kralj je Umro“, ale to už bych chtěl asi moc. Subjektivně hodnotím dnešní vystoupení jako jedno z nejlepších v podání Srbů (a jednoho Čecha), vrátilo mi vzpomínky o pár let zpět, kdy skvěle předskakovali Inquisition v rámci Omnious Doctrines over Europe a tam tehdy zaváleli. Výborný set, během něhož se v prvních liniích objevovaly i náznaky mosh pitu.

Skalní příznivci death metalu nejspíš neprominou, ale PURGATORY byli jediným objektem letošního ročníku, který mě vůbec nezajímal a jejich set jsem kompletně strávil ve venkovním baru konzumací Chariotu a klábosením s přáteli, třeba na téma desky Master’s Hammer, nebo řečmi plnými vzpomínek na akce, které ten který z nás absolvoval a s jakými výsledky. Pauza to byla naprosto potřebná a důležitá, protože po předchozích vystoupeních jsem se musel trochu zmátořit, abych se mohl věnovat věcem dalším, z nichž první na řadu přišli karvinští INFERNO. Ti pravděpodobně mohli být dalším kvalitním otiskem česko-moravsko-slezské stopy a do jisté míry ozdobou festivalu. No já jsem si je neužil tak, jak bych si představoval. Stály za tím dost možná problémy se zvukem, kdy jsem se nestíhal vůbec orientovat, kterou skladbu tihle vyznavači temných sil právě produkují. Ohlušující a agresivní zvuková koule vůbec nekorespondovala s rituálními předměty a celkovou výzdobou pódia. Ale no tak, stane se. Jediné, co jsem rozpoznal bezpečně, byly snad „Pohanské meče“, ale víc se mi slévalo, což nelze až tak úplně tvrdit o dramaturgii pódiové show. Ta byla jednou z těch lepších.

S farsot. jsem měl, tuším, co do činění jednou, když mi na recenzentském stole přistála některá z jejich dvou desek. Od téhle kapely jsem vůbec nevěděl, co mám čekat, protože pokud si dobře vzpomínám, mě jejich hudba z desky zrovna dvakrát neoslovila. Byla by asi chyba nedat chlapům šanci naživo, jen jsem vůbec netušil, že tak obrovská. Ano, farsot. se stali největším překvapením celého sobotního programu. Po kostýmní záležitosti s Infernem mi jejich civilní a do jisté míry minimalistický projev přišlel víc než vhod. Minimalismus spatřuji hlavně v touze předvést co nejvíce ze své tvorby, takže prostor nedostaly žádné (!) průpovídky mezi písněmi. Kapela hnala do publika jednu skladbu za druhou, a nepředstíraný odstup od publika působil mrazení v zádech. Čekal jsem, že by mi mohli dopřát podobný pocit odpočinku jako včera October Tide, ale šeredně jsem se mýlil. Hudba farsot. oplývala vskutku silnou atmosférou a tak nejen mě přinutila nesedět na místě a německé borce si prohlédnout za stálého pohybu, ke kterému jsem byl zván, pěkně zblízka. Světla na pódiu jen přiživovala atmosféru tohoto skvělého vystoupení a umožnila mi použít na foťáku jiný režim, než pro kapely nepohodlné „protisvětlo“ a fotky myslím stojí za to, stejně jako čas strávený v kotli. Více netřeba dodávat, maximální spokojenost, jen to uteklo strašně rychle. Alespoň mi to tak přišlo.

Ani nevím jak, ale během následující hodiny jsem se octl přímo tváří v tvář panu M., tedy vokalistovi další německé akvizice CHAOS INVOCATION, zase neznámé kapely, jež má na kontě sotva dvě alba. To co se ovšem nepovedlo Inferno, to CHAOS INVOCATION naplnili beze zbytku. Asi není úplně náhodou, že tuhle zběsilost mají ve stáji W.T.C., kteří by nejspíš žádný brak nezaštiťovali. Jejich vystoupení mělo vše, co si fanoušek black metalu může přát, včetně pravé krve, kterou nejspíš očekávali i fanoušci a nechtěli ji riskovat na svých oblečcích, protože mezi mnou v první řadě a zbytkem pole se vytvořila zhruba dvoumetrová brázda. Psát o tom, že jsem si tuhle parádu užil a jak, je myslím zbytečné. Ale pozor, ono nešlo o dobře servírovaný jen black metal. Kytaristovy choutky mířili nejspíš směrem ke kultovním Death, jejichž logo hrdě zdobilo jeho triko, ale i svou hrou naznačoval, jak moc má rád Chucka S. Zajímavou postavou byl i basák S., sice ne úplně precizní hráč, který ale budil respekt svými rozměry. Tenhle pořez měl snad 150kg a celé vystoupení z něj řinuly potoky potu, zatím co M. stékala po těle krev. Další naprosto neočekávaná skvělá věc, i díky hudebníkům, kteří mají zkušenosti z časů minulých s nemalými projekty, namátkou Bethlehem či Nargaroth.

Blíží se desátá a zbývají poslední dvě představení dnešního večera. V sále je nedýchatelno a tak se odploužím ven, abych nabral trochu sil do závěru a na chvíli spočinul v teď již chladném vzduchu, protože o sobě opět dává vědět únava. Čertužel mě neopustila ani při vystoupení KETZER. Když jsem si šel udělat pár fotek na jeho začátku, na pódium se lepily doslova mraky pohroužených Němců. Všichni křičeli „Ketzer ist best“. Buď byli fakt úplně na šrot, nebo prostě měli na mysli úplně jiné KETZER. Mně tohle pojetí snad thrash/black metalu bez příkras neříkalo vůbec nic a svůj názor „Docela to ujde…“ jsem během asi třetí skladby přehodnotil na „Ať už kurva táhnou do pr…“. Neskutečná porce bezkrevné nudy korunovaná dvěma hlasy. Měl by těm pánům někdo říct, že pokud mají oba na vlas stejnou barvu, je jeden z nich úplně zbytečný. (Hlavou mi zároveň letěla myšlenka na headlinera D.666, kde budou takové tři) KETZER byli pro mě osobně totálním zklamáním a jedním z nejslabších vystoupení, co jsem kdy viděl. Nevím, proč je pořadatelé zařadili na tak čestné místo, do vrcholů večera. Snad aby hlavní hvězdy pěkně vynikly.

DESTRÖYER666 samozřejmě nic takového nepotřebovali. Zvučilo se o něco déle a myslím, že výsledek stál opravdu za to. Tentokrát se na nic nečekalo a okovanci roztočili metalovou vichřici ze všech vichřic nejvichřicovatější. Vůbec jsem na nich nepozoroval hvězdné manýry a ani následky toho, že dorazili z letiště pouhou hodinu před vystoupením. Ani tentokrát jsem neměl ambici se mlít v kotli a sledoval vše z uctivé vzdálenosti a náramně si to užíval. Vystoupení to bylo bombastické a zvuk parádně čitelný. Na vokálech kooperovali hned tři borci a ukázalo se, že když dva (tři) dělají totéž, není to totéž. I tady byly podobné barvy hlasu, ale umně a vyváženě použité. Na chvíli jsem se zase ze sálu vytratil a narazil venku na Sinnerala, od kterého jsem se dozvěděl, že by reálně mohl festival skončit na nule, což je nejspíš dobrá zpráva. I ven prosakoval duch velkých Ničitelů666 s ohromnou naléhavostí a překvapivou čistotou. Strojově přesné bicí party nevyčuhovaly nad zbytek kapely, tak jsem si mohl užít hudbu i za zdí. Vrátil jsem se do sálu asi v půlce vystoupení, jež směle můžu označit za výtečné, v momentě, kdy pánové rozjížděli cover jedné thrash metalové legendy a rozhodně jsem nelitoval, že jsem neodešel a vytrval do konce.

Co naplat, všechno jednou končí. „IX“ bude vytesána do kamene jako skvělý ročník. Klišé! Zase se bude děkovat a vysoce hodnotit kvalita organizace a píva a všech těch věcí kolem. Letos jsem nezaznamenal jedinou šarvátku, i když pochybuji, že všichni zúčastnění znají své špičky. Opilých bylo zase požehnaně, hlavně v řadách německy mluvících návštěvníků. Vůbec poprvé byla němčina naprosto dominantním jazykem. No mají to sem blízko a je tu pro ně levno, navíc je sem lákají pořadatelé, i v řadách vystupujících převládaly německé spolky. Těžko ale někomu takový stav vytýkat, Phantoms of Pilsen dávno přerostl z nevinné zábavy v byznys a bez našich západních sousedů by všechno dopláceli kluci ze svého. Jen malinko mrzí, že Čechů ubývá, i přesto, že se Honza se Sinneralem snaží vybírat to nejlepší z domácích luhů a česká (moravská,slezská) stopa se v mezinárodní konkurenci neztratila ani letos. Jinak skutečně chválím vše, co se organizace týká, co se týká doplňkových služeb, i to že mi v hospodě uvařili fakt skvělou kávu. A za vším jsou hlavně lidé, kteří makají na víc jak 100%, aby se každý návštěvník cítil jako doma. Fantomové v červených uniformách, kteří byli, jsou a budou vidět. Za to jim patří mega dík! Už teď se těším na jubilejní desátý ročník, nejen proto, že mě čeká také malé jubileum a můžeme to parádně oslavit společně.

Fotografie do reportu poskytl server Photomusic.cz a celou galerii si můžete prohlédnout na tomto odkaze.

Autor: Darkangel

Název akce:
Phantoms of Pilsen Vol. IX - Sobota

Vystoupili:
Deströyer666
Chaos Invocation
The Stone
a další

Datum a místo konání:
23.-24. 10. 2015
Plzeň, Restaurace pod Kopcem