Uslyšíte křik mandragory za úplňku. Dozvíte se, kterak Ódin devět nocí visel na stromě, aby se dozvěděl skrytá tajemství. Navštívíte království Lokiho dcery Hel, ale můžete potkat i Lillith. Dostanete možnost napít se nektaru Ambrosie, proběhne kolem vás Golem, projdete bránou střeženou Sfingou… To je text jedné ze skladeb posledního alba multivitaminového spolku SERPENT NOIR, který má domovské sídlo v Řecku, ale ve svých řadách má Švéda a další dva švédští mistři zde hostují. O cover art se postaral Fin, layout opět Švéd a o mastering velikán z Rakouska. Což o to, jsme pořád v Evropě, ale lyricky se může zdát nadílka pěkný mišmaš. Severská mytologie, antická… magické představy i praxe, alchymistické výmysly i poznání, orientální chápání vědění… Zní to zvláštně? Nemusí. Předpokládám, že autorům šlo o to, že sice se vše liší díky místu, času a jazykovým bariérám, ale někde pod povrchem se, ostatně jako u všeho ostatního, jedná stále o to samé. Tedy o lidskou touhu po vzdělání, po pochopení, po pohybu a strachu z neznáma či smrti. Hlavně smrti. K čemu podobný úvod, když každý, kdo dočte až sem, tohle zná nebo minimálně tuší? Zkusil jsem na začátek popsat svůj pocit ze základu SERPENT NOIR.

K čemu by ale byly vynikající texty, lyrická atmosféra hustá jako domácí zelňačka, kdyby se jim nerovnala hudební složka. Ta se jaksi pozměnila. Na rozdíl od minulosti uběhla kus cesty a z typické black metalové cesty zbyl jen prach v dáli. Ne že by dříve hráli nějaký extrém, ale té syrové krutosti bylo v tvorbě poněkud více. Najednou se produkce ztišila, uhladily nástroje, zvolnil rytmus, pročistil vokál a svoje místo dostaly klávesy, hammondky a spoustu dalších, více spirituálních perkusí, známých třeba z world music. Ten tam je chaos debutu. Nechci ani tvrdit, že SERPENT NOIR najednou hraje progresivní či experimentální black metal. Ne. Spíše nalezli svoji tvář, kterou se chtějí prezentovat. Rezignovali na zavedené postupy, na to, co se zřejmě očekává, ale dbali toho, aby hudba korespondovala s duchovní náplní. Nikoho pak nemůže překvapit úvodní instrumentálka, ve které není po metalu, rocku či popu ani památky. „Path of the Raven“ vás zavede do světa, který kdysi pomáhali definovat takoví Dead Can Dance nebo třeba Rajna. Doslova mě při poslechu úvodu novinky spadla brada a nevěděl jsem si nijak rady. Ostatně ani metalovější kusy vám nepomůžou chytnout se něčeho pevnějšího. Byť se objeví naléhavější rytmus, větší tah na branku, jsou kytary hodně psychedelické a zpěv neuchopitelný. Proto je třeba se odpoutat, pustit si desku pro začátek v noci a zírat do hvězdné oblohy… O texty se postaral sám mistr Thomas Karlsson, který se kdysi uvedl coby spolutvůrce řádu Dragon Rouge a autor děl jako Kabbala, Klifot a Goetická magie. Metaloví fans ho znají z jeho působiště v Therion. Jeho tehdejší šéf, Christofer Johnsson, se ovšem na tomhle albu rovněž mihl, a to v roli hráče na hammondky. Většinou se podobně obsazeným kapelám či projektům nepodaří, v co se doufá. Po prvním poslechu jsem měl neodbytný pocit, že tomu tak bude i v tomhle případě. Ostatně ani to, že Mika Belfagor zde hraje na bicí, není zárukou, že bude vše bez mráčku. Naštěstí mezi členy funguje tvůrčí chemie a Kostas se ukázal jako svébytný vokalista, který má sílu jako kazatel i jako vzteklý řvoun. Taková „Al Runa“, kterou jsem citoval na začátku, vás zahalí mlhovinou, rozvláčností s nádechem mystického třasu. Korunu dílu dá „Ayahuasca“, která se lehce vrací k „Path of the Raven“. Tedy k etnické hudbě s chrastítky, rituálům a podobně. Ambientem opentlená „The Initiatrice of A'arab Zaraq“ dá vzpomenout na působiště vzácných hostí. Zajímavým kontrastem může pak být metalová stránka, která místy rovněž dává vzpomenout na dávné arci dílo od Therion. „Ayin“, „Desert of Azazel“ a hlavně „Mephistophelian Pacts“ jsou výstavními exempláři metalového světa, z nichž zejména závěrečný song zaslouží veškeré ovace.

Není legrace dostat se pod kůži albu „Erotomysticism“ se vší jeho odlišností. Je sympatické, jak hezky se doplňují velká jména evropského metalu a nebojí se ustoupit druhému nebo ztišit úplně. Metal, ambient či world music nesouzní vedle sebe poprvé a SERPENT NOIR se ani nesnaží přijít s něčím novým. Občas se jim do toho vkrade nuda, ale po chvíli opět překvapí. Sedmdesátkový feeling psychedelie, metalový ohoz přechodu let osmdesátých a devadesátých zrovna tak mluví proti jakékoliv progresi. To, co dělá z jejich díla něco jedinečného, je schopnost vykreslit svoje vize, neschovávat je za předpokládané, ale vystavit je často coby nečekané kombinace, kdy hrůzu halící mystikovo vytržení posléze zklidní dech a on otevře vnitřní oči, aby vydechl dávný sen…

Seznam skladeb:
1. Path of the Raven
2. The Veritable Red Dragon
3. Ayin
4. Al Runa
5. Desert of Azazel
6. The Initiatrice of A'arab Zaraq
7. The Dioscuri of Darkness
8. Ayahuasca
9. Mephistophelian Pacts

Oficiální stránky:
Serpent Noir @ facebook

Stránky vydavatelství:
Daemon Worship

Země původu:
Řecko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10

It´s not easy to get under Erotomysticism´s scaly skin for it is so varied. It is pleasant to hear how the great names of the European metal complement each other and do not hesitate to let the each aspect breath. Metal, ambient and "world music" are not fused together for the first time and SERPENT NOIR do not try to act as innovators. There are moments that are not too exciting but these are well balanced with suprising parts. 70´s odour of psychedelia, 80´s and 90´s metal do not allow much space for creating something unique, however this is the word that suits the album well. And that´s because of the abillity to present one´s vision so extraodrinary well, in unexpected combinations when ecstatic mystic engulged in horror is allowed to calm down and open his inner eye, to dream breathe in the ancient dream.