Popravdě je fascinující, kam dokázali tihle nadšenci dovést svůj sen. Byl jsem
osobně u toho, kdy vše začínalo jako jednodenní akcička o čtyřech spolcích a
hotovo. Nechci být nostalgický, ale první ročníky měly své kouzlo, včetně
přespávání na lavičkách před plzeňským „hlavákem“ s příhodami veselými i
neveselými v souvislosti s bezdomoveckým undergroundem města Plzně. Dnes je vše
jinak, festival je třídenní a jeho jméno skloňuje celý metalový svět. Klobouk
dolů před všemi, kdo do toho strčili své pařáty, aniž věděli, kam až to dojde.
A jméno PHANTOMS OF PILSEN bude skloňováno i nadále, protože devátá session
tentokrát neměla chybu.
I když… špatné zprávy chodí jak policie za
úsvitu. Tou první je hned skutečnost, že jsem letos málem na festu nebyl. Kvůli
vleklým problémům nespecifikovaného charakteru jsem vynechal celou letní sezónu
a do pracovní schopnosti jsem vstoupil pouhopouhý měsíc před konáním festivalu.
O to větší byla má natěšenost na kapely a všechny ty lidi kolem, přestože jsem
před akcí dumal nad tím, co že tam budu dělat, když většinu vystupujících
neznám, a ty, co znám, jsem vesměs viděl z rychlíku. No když už nic, lákala
především vystoupení obou headlinerů, jak NIFELHEIM, tak DESTROYER666 a ještě
pár dalších. Ostatní kapely mohly jen překvapit a nakonec jich nebylo málo.
Další špatnou zprávou bylo, že jsem se musel nastěhovat jinam, než jsem byl
zvyklý. Což ovšem i hodně mých známých, kteří měli problémy s ubytováním,
zřejmě v důsledku toho, že Plzeň je evropským městem kultury 2015 a souběžně se
toho o víkendu 23. - 24. 10. 2015 konalo víc. Nakonec jsem byl ale nadmíru
spokojený, tedy aspoň do doby, než přišla další krutá zpráva. Spíše než jí je
ale potřeba se věnovat především muzice, takže směle do toho.
Klišé! Zase se začíná přesně na čas a
úloha otevřít hudební seanci připadla skoro domácím MALLEPHYR. Parta
kolem Marka Opatrného sklízí poměrně kladné ohlasy na svá vystoupení a musím
říct, že právem. Tentokrát rozhodně nehráli před narvaným sálem, ale pro
takových deset, patnáct nadšenců včetně mé maličkosti, což je vůbec
nevykolejilo. Důvěrně znám jen dvě skladby z dema, „Inescapability“ a „Seven
Hells Below“, které zazněly obě. Musím říct, že mě nadchly i skladby nové. Opat
předvedl skvělou technickou hru a byl skvěle doplňován rytmickou sekcí, a
přestože se pořád omlouval za to, že odehrají koncert jen s jednou kytarou a
asi to nebude úplně ono, bylo to ono. Dostala se mi porce technického
death-blacku, aniž bych ocítil absenci druhé šestistrunky. Pokud bych měl něco
kritizovat, asi by došlo na zvuk, kdy se mi občas slévalo vše do jedné nadupané
zvukové koule, ale tak stačilo změnit pozici v ještě poloprázdném sále a dojem
byl pryč. MALLEPHYR zanechali celkem příjemnou a nikoli poslední českou stopu
na cestě jménem Phantoms of Pilsen vol. IX.
Hned po nich nastoupili na pódium děčínští SEKHMET, kapela všem
důvěrně známá, pro mě přesto trochu jiná. Za mikrofonem se totiž objevil
Agares, na jehož výkon jsem byl zvlášť zvědavý, a pak samozřejmě na to, jak své
vpravdě honosné pódiové vystoupení, mně známé z venkovních akcí, převedou do
prostor malého „klubu“. S Agarem jsem to lehké neměl a na jeho projev si notnou
chvíli zvykal, časem však vystoupení nabralo velmi profi nádech, jako by k
SEKHMET patřil odjakživa. Všichni vědí, že v současnosti kapela velmi výrazně
využívá prvků heavy metalu a ty mi neuvěřitelně seděly, skoro se chce říct jak
prdel na hrnci. Takže jsem si v klídku užíval třeba vypalovačku „Daath“ z
aktuální fošny „Words of the Master“ a neskutečně pařil na starší věci. Při
písni z „Opus Zrůdy“ se mi vše tak nějak zase slilo, ale nutno říct, že zvukaři
vše napravili a zbytek setu už se mi nic takového nestalo. V závěru došlo i na
trnovou korunu a nějaké to množství prasečí krve „prýštící“ z vokalistovy lebky,
to když SEKHMET roztočili „Kolotoč Smrti“, na kterou se tak strašně těšilo
první překvapení pátečního programu - dlouho neviděný kamarád Saatan von Horna.
Zpět k SEKHMET. Předvedli opravdu peklo a na závěr i něco ze své ořezané show.
Další česká stopa, s níž jsem byl na 100 % spokojen.
První problémy jsem očekával s příchodem
Rakouských SELBSTENTLEIBUNG.
Tedy ne že by neuměli hrát. Jen jsem si nebyl jist, jestli se dokážu na jejich
hudbu po propařeném začátku přeladit. Každopádně jsem polovinu jejich vystoupení
proklábosil v dobře zásobeném Phantom’s baru s kámošem, protože na shledání
jsme si museli dát alespoň jednoho speciálně uvařeného „Chariota“. No po
příchodu do sálu jsme trochu zalitovali, protože Rakušanům to velmi pěkně
šlapalo a měli krásně vyvážený, poněkud měkčí zvuk, který jejich hudbě seděl.
Výhodou pravidelných návštěv Phantoms of Pilsen je možnost srovnání, protože
některé kapely se rády vrací, v tomto případě po dvou letech. Musím uznat, že
se chlapi hodně posunuli. Líbili se mi tedy už před dvěma roky, kdy předváděli
hlavně show, ale tentokrát mi sedli ještě o něco víc. Popsat to mohu jednoduše.
Jejich letošní vystoupení bylo civilnější, ale hudebně mnohem dokonalejší než
před lety. Myslel jsem, že tentokrát hlavou nezaházím, no neodolal jsem, a když
to vezmu kolem a kolem, prakticky jsem se nezastavil a jen tak se asi
nezastavím, a to právě skončilo teprve třetí vystoupení. Aaaargh!
Nevím proč, ale sám sebe jsem
přesvědčoval, že čtvrtá banda v pořadí s sebou přinese něco výjimečného. Mám na
tyhle věci asi nějaký šestý smysl, ale výsledek předčil očekávání. První
mezinárodní projekt, který se v Plzni ukáže, jsou THE COMMITTEE. Byl
jsem nadmíru zvědavý, jak to klape uvnitř národnostně „nesourodého“ celku.
Vždyť si to vezměte, za bicí soupravou Maďar, basu obsluhuje Holanďan, kytaru
Francouz a tu druhou společně s vokály má na starosti Rus. A to by mohlo být
všechno, jenomže koncertní sestavu doplňuje ještě člověk s tajemnou přezdívkou
Navigator, zřejmě shodou okolností také Rus. No dohromady to funguje naprosto
skvěle, dokonalá jednota, přesně tak, jak charakterizuje i název jediné desky,
jíž mají tihle borci na kontě - „Power Through Unity“; ta dnes odezní celá.
Viděl jsem, slyšel jsem a nechce se mi věřit, co se odehrálo. Přesně v duchu
tradice tajemnosti se objevili na pódiu čtyři uniformovaní maniaci v kuklách,
plus jeden v kabátu s obří kosou (ano, Navigator) a spustili svou nekompromisní
show s presentací jejich pojetí války. No a byl to neuvěřitelný zážitek. Začnu tím,
že tohle těleso vytáhlo první trumfy rytmikou. Zatím naprosto nejlepší bicí
artilerie na festivalu, kterou měl na svědomí The Charter, mě drtila od samého
začátku, perfektně na ni navazoval The Mediator se svou šestistrunnou pomocnicí,
a to, co s ní předváděl, z toho přecházel zrak. Připomínám, že je to ten
Holanďan. Že nemá význam hrát sóla na basu?! Ale jděte! Do středního a velmi
ponurého tempa skvěle zapadaly i výkony obou kytaristů, kteří kouzlili
melodické linky běžící napříč celým vystoupením, jež největší gradace dosáhli v
závěru „The Catharine’s Chant“. Padám na prdel… že uslyším Катюшу naživo a
ještě s takovou grácií, o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Zároveň
padám na prdel před zvukaři, protože to byla naprostá dokonalost. Všechno tak
úžasně čitelné, přestože jsem byl neustále v pohybu. Nemohl jsem jinak,
vystoupení THE COMMITTEE mě úplně sežralo. Podotknout se sluší, že vokály
nezaostávaly za hudbou ani v nejmenším, lepším oplývá zřejmě zpívající
kytarista The Conspirator, který se po každé hymně uctivě uklonil publiku a
náramně si užíval jeho zpětnou reakci. Navigator se připojoval hlasem jen
občas, ale stíhal při tom „děsit“ publikum máváním kosy nad hlavami pařmenů
okupujících první lajnu. Chce se mi říct, že tohle vystoupení si zasloužilo
přídavek, který si vytleskávalo publikum. Poté, co se v závěru postupně
hudebníci vytratili, se ještě jednou vrátili, leč jen sbalit kabely. The
Conspirator cítil, že by přídavek zaznít měl, ale jeho gesto ukazovákem na
hodinky, bylo více než výmluvné. Je konec. Konec velkolepého představení. Sice
chovám v úctě již zmíněné kultovky, ale… kdybych přijel do Plzně jen na THE
COMMITTEE, vyplatilo by se, jejich vystoupení mi bude hučet v palici ještě
pěkně dlouho.
„History is
written by the Victors. We are the Voice of the Dead!“
Když se posedlost hudbou zkříží s nákupní
horečkou a připojíte k tomu fakt, že jste celý promočený a ulepený vlastním
potem, protože první fantomní triko ze šestého ročníku podlehlo tlaku vlastní
šťávy, je čas navštívit distro a obnovit zbroj. Co se týká dister, jejich obsah
byl více než dostatečný a vybrat si mohl každý. Ovlivněn Zážitkem z předchozí
hodinky jsem zamířil k oficiálnímu zastoupení The Committee a přes drobné
zádrhele při směnném obchodu mi slečna div nelíbala ruce; no divte se, když
jsem jen do téhle kapely investoval přes €30. No a pak jako každý rok (když už
mám tu akreditaci) podpořím Phantoms of Pilsen zakoupením festivalového trička,
tentokrát mimořádně vydařeného, a rázem jsem v suchu. Nákupní horečka značně
poznamenala mou přítomnost na DEN SAAKALDTE. Je téměř nemožné obsáhnout v
jednom člověku celý program festivalu. Trochu mě mrzí, že to odskákali právě
tihle Norové, ale Phantoms of Pilsen. Asi takhle, čekal jsem od nich víc, a tak
až moc nelituji. Stihl jsem poslední tři písně a znělo to příjemně, po
předchozí záležitosti snad až moc. Pochválit musím zvukaře, protože tentokrát
byl zvuk snad zatím nejvymazlenější z celého dnešního dne, a tak jsem mohl
obdivovat překvapivě dobrý čistý zpěv frontmana Eldura i hudbu samotnou. DEN
SAAKALDTE jsou redakčně poměrně provařenou záležitostí, mně se však úspěšně
vyhýbali, a tak jejich vystoupení pro mě bylo překvapením, ačkoliv nemůžu
jmenovat jedinou píseň, kterou bych znal. Snad mnohem více potěšili Saatana,
který prozradil, že sem přijel hlavně na ně, a také si všiml, že kytarista
Tjalve vypadá jak moje dvojče. Každý máme dvojníka, ale že ho uvidím tady, jsem
nečekal. Škoda že jsem nepožádal o společnou fotku.
A jdeme na dvě největší hvězdy večera.
Jako první se objevují OCTOBER
TIDE, pro mnohé vlastně hlavní banda celého programu. Určitě jsem se
ke švédské formaci choval dost odměřeně. Představení Švédů si to ale zřejmě
vůbec nezasloužilo a poskytlo mi alespoň hodinu klidu a poněkud jiný pohled na
kapelu, když jsem sledoval jejich vystoupení z bezpečí židle na levé straně
sálu. Jak řekli, tak učinili a na rozdíl od čtvrtečního warm-upu hráli snad na
jedinou výjimku z posledních dvou desek „A Thin Shell“ a především „Tunnel of
no Light“. Musím uznat, že kapela má určité specifické charisma, nehledě na to,
že zabírá hlavně na něžnější část publika, což se projevilo vyšší koncentrací
dívek a žen v prvních řadách pod pódiem. Během jejich vystoupení úžasně
fungovala magie mezi kapelou a návštěvníky, již výrazně přiživoval Alexander Högbom,
který komunikoval jak slovně, tak tělesně. Jejda, to jsou ale hezcí pánové.
Dokonce mi vykouzlil úsměv na líci, když vtipně poznamenal, že jsou nejspíš
nejpomalejší kapelou celého Phantoms of Pilsen. To skutečně byli, ale hodnota
jejich vystoupení tím nijak netrpěla, a tak jsem si jejich set docela užil a
hlavně ten klid na židli. Při pohledu do publika jsem viděl mnoho spokojených
fans, a jak tak fungovala ta magie, vůbec si nedovedu představit, jak skvěle
muselo vypadat jejich včerejší vystoupení v malém prostoru Parlamentu, kde to
mohlo jiskřit ještě daleko víc.
NIFELHEIM jsou legendou na poli thrash/black metalu
a na legendy se čeká. A čekání to bylo opravdu dlouhé, sál byl nacpaný k
prasknutí a začal skandovat jejich jméno. Legendy také nikoho nepřekvapí,
všichni návštěvníci vědí, na co sem přišli. Když pánové nastoupili, rozpoutalo
se neskutečné peklo, v němž tuhla krev v žilách, a přesto všechny končetiny
létaly vzduchem. Mám pocit, že dvojčata Gustavssonova vůbec nestárnou a 25 let,
po která táhnou svou káru světem, na nich nezanechalo téměř žádné stopy.
Maximální nasazení a oddanost vlastní věci prohřála prostor sálu na 666 °C, na
čemž měla největší zásluhu skutečnost, že odehráli celé první kultovní album
„Nifelheim“, což Hellbutcher avizoval hned v úvodu vystoupení s tím, že jde o
oslavu jubilea, a proto v rámci oslav bude páteř jejich speciálního vystoupení
tvořit právě tahle deska. Publikum to přijalo s nadšením, ostatně jako vše, co
ten večer Švédové do jeho řad neuvěřitelnou silou a agresí narvali. Zhruba v
polovině vystoupení došlo i na vzpomínku na Vláda Rouhače, po níž kapela
spustila příznačnou skladbu „Unholy Death“ a vzdala tak velkému jménu slávu.
Byl jsem skutečně hodně unaven, a tak jsem raději vyklidil pole v prvních
řadách s vědomím, že mě rozjásaný skandující dav mezi sebe už nepustí. V hlavě
mi hučelo a na chvíli jsem se ze sálu vytratil a zjistil z čeho. Až venku mi
došlo, jak strašně přehulená byla bicí souprava, do které bušil jak smyslů
zbavený mistr Disintegrator, ale na to srát… vrátil jsem se zpět a zbytek
produkce okovaných maniaků vyslechl z prostoru dělícího sál a hospodu. I tady
by jeden lehce nabyl dojmu, že NIFELHEIM tohle umí dokonale a vše, co hrálo
před ním, byly čajíčky, ale nepředbíhejme, zítra je taky den… Skvělá tečka za
mimořádně vydařeným dnem.
Krátce před jednou hodinou ranní nastal
čas jít „domů“, a tak jsem zamířil přes pole, louky a les do svého „kutlochu“
na Doubravce. 2,5km procházka mi nabídla možnost si trochu vyčistit palici,
urovnat si dojmy z vystoupení všech projektů prvního dne a v myšlenkách i
přípravu na druhý den. Žádné extempore cestou, ani žádná dopitná, jen v
podstatě okamžitý spánek s příslibem, že sobotní program bude alespoň stejně
zajímavý jako ten dnešní. Nerozloučil jsem se se Saatanem, ačkoliv jsem prošel
všechna místa, kde bychom na sebe mohli narazit, a tahle jediná věc mě mrzela a
dodatečně se omlouvám, jinak to byl vskutku zatraceně kvalitní pátek.
Fotografie do reportu poskytl server Photomusic.cz a celou galerii si můžete prohlédnout na tomto odkaze.
Autor: Darkangel
Název akce:
Phantoms of Pilsen Vol. IX - Pátek
Vystoupili:
Nifelheim
Den Saakaldte
October Tide
a další
Datum a místo konání:
23.-24. 10. 2015
Plzeň, Restaurace pod Kopcem
