Netrvalo věru dlouho a Mr. Logic Magic aka Zweizz se znovu objevil s něčím bláznivým a zajímavým. Po svém šíleném elektronickém projektu, v němž vzniklo kontroversní experimentální album „The Yawn of The New Age“, se účastnil i takových podivností, za jakou lze Umoral vskutku považovat. Postavil se za mikrofon a spolu s Telochem (kytary) a Hellhammerem (bubny, myslím, že nemusím dodávat víc) vytvořil malé EP. Tento vinyl, který se stopáží skoro ani nepřibližuje deseti minutám, však nabízí mnoho zajímavých i šokujících tváří a zákoutí. V první řadě je radno zmínit vskutku „nemravný“ obal, který nemusím zrovna třikrát rozvádět, Ironia Cellesti (moje imaginární manga přítelkyně, jenž se mnou úspěšně drží krok již od počátku mého zweizzovského šílenství) se dokonce urazila a zmizela do koupelny nabarvit si své blonďaté vlasy na černo. Takže obal… bychom měli vyřešený a můžeme se směle pokochat dalším bodem – a to samotnou hudbou. Obscénní dílko obsahuje dvě krátké skladby: Say You Love It a This Is Not The Darkness You Paid For. Obě se pohybují v rozmezí čtyř minut. V obou nás bude provázet zvláštní Zweizzův vokál, jenž zní trochu přidušeně, jakoby za stěnou. V některých momentech však dosahuje armagedonální gradace. A taky dosti hrůzných a psychopatických hlubin. Řev lehce obkročuje nápaditá kytara, která je správně agresivní a drásavá, ale nebojí se ani orat na úrodné půdě technických vyhrávek, které mimochodem působí příjemně a oživují hru. Na závěr jsem si nechal bubny. Kupodivu klasická stará dobrá práce, našlapaná, rázná. I když bubnována údajně jedním z nejlepších bubeníků. A hlavně funkční ve vztahu k ostatním nástrojům. Ať už díky povedené práci kytar, či kvůli bicím se stává mini EP celkem svižnou občerstvující řezanicí, která technicky má hlavu a patu. Což se ovšem nedá říci o psychickém a emočním vyznění nahrávky. Duševní hloubky bývalého programátora Dodheimsgard se totiž výrazně pohybují mimo rámec vašeho či mého chápání. A ať už je maniakální potenciál tohoto muže jakýkoliv, kouzlo nahrávky na mne působí různými dojmy. Jde hlavně o jakousi zvláštní technickou auru, kterou je opředeno prakticky jakékoliv album, na kterém se podílel. A dále určitá zkáza a destrukce. Naše fantazie dokáže proto čarovat unikátní futuristické či industriální obrazy, jenž se otřásají v zmatku, chaosu, rozkladu a troše sexuální zvrácenosti.
Přemýšleje v klidu u své klávesnice, čím bych ještě pošpinil bílé stránky textového souboru, pozoruji Ironii jak mi servíruje kávu na zdobném podnose, oblečená (jen) v ručníku. Infantilně se culí (tak to dokáže vskutku jen ona!) a já při důkladném zaostření zjišťuji, že její účes nezměnil barvu na černo, ovšem mezi zlatavými pásy jejích vlasů se mihlo několik odstínů rzi. Ne že by mi to teda vadilo, ale raději se otáčím zpět, abych konečně dospěl ke zdárnému konci. Celkově musím říci, že novinka Umoral není trhákem a překvapením roku, ale ani se to od ní neočekává. Moje hodnocení je však pozitivní, byl jsem příjemně překvapen a budu se těšit na plnohodnotné album. Tahle zvláštní mininahrávka je totiž velmi výstřední ochutnávkou se složitým podkladem, jenž by si neměl nechat ujít žádný z příznivců tohoto svérázného hudebníka.
