Po poměrně dlouhé době klidu se opět začíná trhat pytel s koncerty. Díra na pytli si nevybírá a tak i moravské Brno zažívá druhý týden v dubnu nějakou tu smršť. Na víkendové dny se toho sešlo více, než může jedna osoba stihnout, a tak bylo potřeba si vybrat. Moje sobotní volba byla předem jasná. Dostal jsem pozvání od Infinite Dark podívat se na jeden z jejich prvních koncertů, které tahle mladá kapela v současnosti absolvuje. Dalšími lákadly se onen večer staly i brněnští Heiden nebo přerovská Translunaria. Celá akce se odehrávala na Melodce, což však nevěstilo žádné extra dobré vyhlídky.
Kdo prostory klubu zná, ví co může čekat. Ačkoliv jsem na podobném vystoupení byl na Melodce poprvé, již se ke mně doneslo několik nešťastných zpráv o zprzněných koncertech. Nechtěl sem však věšet čerta na zeď ještě před samotným začátkem. První bandičkou, která měla za úkol probrat přítomné pospávající návštěvníky byli Extinction z Poličky. Začínající kapela, která si vybrala jako svou úrodnou půdu metalcore, který je procpaný i dalšími metalovými vlivy. Dočkali jsme se tak výčtu všech možných postupů a rytmů, které kovová muzika zná. Vezmeme od každého něco, nějak to zamícháme dohromady a občas to okořeníme něčím svým. Asi takovým způsobem kapela skládá svou hudbu. I přes dostatek poměrně slušných momentů však byla muzika Extinction fádní a hlavně, i přes porci energie do ní vložené, nudná. Borci se snažili z naprosto kritického zvuku vyždímat sice co se dalo, ale asi krom několika fanoušků, kteří by se dali spočítat na jedné ruce, nevypadal nikdo nějak extra nadšený. Ani mě moc kapela neoslovila, a tak sem se asi v polovině pro jistotu odebral ke stolu v druhé místnosti, kde byl zvuk alespoň snesitelný. Již po prvním setu jsem byl nahluchlý, zpocený (větrání je další problém Melodky) a ztrápený pískáním v uších. Doufal jsem v nápravu při příchodu další kapely.
Neuplynulo moc času a na podiu se schází právě Infinite Dark na zvukovou zkoušku. Kapela prý hraje něco jako In Flames, ale jak mi sám zpěvák Martin řekl, už to dlouho není pravda. Starší skladby prý z muziky jako In Flames nebo Soilwork vycházejí, ale kapela se snaží si najít svou vlastní cestu. Mají za sebou jen několik málo koncertů a každý je prý spíše improvizací. Byl sem hodně zvědavý, jaké jejich vystoupení bude. Jak jsem si všiml, během krátké zvukové zkoušky se klukům stejně nepovedlo vše sladit jak by potřebovali (jeden druhého pořádně neslyšeli), ale i přesto se opřeli do první skladby. A opřeli se do ní s vervou. I přes těch několik technických problémů (které se nepovedlo za celou hrací dobu odstranit) však kapela jela jak se dalo, aby předvedla co nejlepší výkon. Alespoň že zvuk byl o něco málo lepší než při předchozím vystoupení. Jejich kombinace švédského deathtíku s rychlým metalcorem po celou dobu sice zněl dosti povědomě (co se taky v tomhle stylu dá vymyslet originálního), ale o to účinněji. Muzika měla slušný náboj a lítající a řvoucí Martin se tak jako několik lidí v pódiu nezastavil. Jeho vokál si zaslouží pochvalu. Po prvních skladbách se rozdýchal a rozeřval, a pak už jel téměř jako profík. I když to během celé doby několikrát zaskřípalo a ujelo, i tak to byl na kapelu s téměř žádnými zkušenostmi slušný výkon. Osobně si myslím, že mají potenciál a pokud se budou své kapele věnovat s takovou vervou jako na koncertě, možná o nich časem ještě uslyšíme. Slyšet byl na závěru setu i poměrně slušný aplaus od kotle, který se před pódiem vytvořil a který konečně i začal pařit. Předběhnu událostem a zmíním, že se jednalo o ten největší aplaus, který za večer zazněl.
V tuto chvíli se již před pódiem nedalo vydržet. Tropické vedro, smrad a dým byly nedílnou součástí prostoru a tak sem se opět vrátil se občerstvit dozadu, kde se ještě dalo přežívat. Další na řadu měli přijít profláklí Heiden. Osobně jsem měl z jejich vystoupení hrůzu, protože při zvuku, jaký na Melodce stále panoval, by rozhodně jejich hra neměla žádný smysl. Při zvukové zkoušce však už byly vidět nějaké ty zkušenosti a tak se Heiden povedlo zvuk opět o něco zlepšit. Výsledek byl sice o něco lepší, ale k dokonalosti to mělo stále daleko. Což byl tedy docela problém. Většina rychlejších pasáží byla jen zvukovou koulí. Po čase si člověk však zvykne i na to a pokud má skladby naposlouchané, nebyl problém si je užít. I přes značné úsilí se Heiden nedočkali téměř žádných ovací. Jeden jediný člověk po celou dobu pařil a na konci skladeb se kapela dočkala potlesku jen od několika skalních příznivců. Docela jsem se divil, že z asi sto dvaceti přítomných jejich set nikoho neoslovil. Nejspíše to bylo tím, že na Heiden přišel opravdu málokdo. Jelikož kapely byly žánrově dost odlišné, i fanouškovské zázemí se značně lišilo. Heiden doplatili na skutečnost, že tábor jejich zástupců byl nejmenší.
V tu chvíli jsem byl zvědavý, jak bude oceněno vystoupení poslední Translunarie. Na kombinaci deathu a progresivní hry jsem byl hodně zvědavý. Jejich debutové album mě poměrně zaujalo, a tak jsem byl zvědav, jak se předvedou živě. Borci jsou poměrně vyhraní, což je slyšet nejen z jejich nahrávky, ale kdo sledoval zvukovku, mohl to zaznamenat i během ní. Kytarista Peca tuším rozehříval prsty na skladbě od Joa Satrianiho. Vokalista Fred pobíhal před pódiem, aby zhodnotil zvuk, párkrát zachroptěl do mikrofonu a za chvíli již přichází první skladba. Tak, jak se celou dobu zvuk zlepšoval, byl mírný postup slyšet i nyní. Jistě to má na svědomí i skutečnost, že každý z kapely svůj nástroj ovládá naprosto mistrně a dal si záležet na jeho nazvučení. Byla radost je pozorovat při hře. Obzvláště u Lukáše jsem vydržel stát dlouho a sledovat, jak drtí paličkami svou bicí sestavu. Ze všeho nejlépe bylo samozřejmě slyšet Freda. Neustále laškování o příchodu policie mezi jednotlivými skladbami bylo vcelku úsměvné. Jeho vokál byl téměř dokonalý a totálně mě dostával. Poslední vystoupení bylo rozhodně tím nejlepším, co na Melodce ten večer zaznělo.
Přijde mi zbytečné se dlouhosáhle vypisovat o výkonech hudebníků nebo o skladbách co zazněly. Důležité je spíše říct, že i přes opravdu strašný!!! zvuk se všechny kapely snažily odvést alespoň kvalitní práci, a to se většině povedlo. Akce by to nebyla špatná, možná i velice povedená, kdyby se však odehrávala v jiném prostoru. To je opravdu jediná má velká výtka na celý večer. Sice by neuškodilo, kdyby kapely dostaly víc prostoru k hraní, neboť první banda začala něco kolem osmé a Translunaria končila svůj set už před jedenáctou. Takže za málo peněž bylo i málo muziky. Každopádně rozhodně to bylo lepší než sedět doma na prdeli a čumět na televizi.
