Nesčetněkrát se oči zalily slzami smutku v okamžiku, kdy média vyřadila švédské Devian z turné. Ovšem to bychom nebyli my, kdybychom se nepřesvědčili sami a nenapsali přímo kapele. Jak velké bylo překvapení, když samotný Tomas o žádném zrušení nevěděl a ještě nás pozval na show? Po tomto mailu přišla další dobrá zpráva, a to od kapely Septicflesh. Ti se měli objevit pouze u našich slovenských sousedů a z neznámých důvodů dojeli i k nám – do Česka. Měli představit zaručené vály z „Communion“ a užít si své zmrtvýchvstání. Celému turné však vévodili polští matadoři Vader, jež oslavují úctyhodných 25 let své existence. Vader = kvalitní masakr. Čtvrtou kapelou do party se stali další nadějní Řekové – Inactive Messiah, a tak se bylo určitě na co těšit. Ostatně, nechat si ujít Devian s Legionem v čele by byl velice těžký a neodpustitelný hřích!
Dveře osvědčeného a luxusního klubu M.O.R. se otevřely přesně v 19:00 a koncertní horečka mohla vypuknout. Než jsme se dostali dovnitř, obhlédli cédečka, trička a podobné věci na podporu kapel, uběhlo necelých 40 minut a ze sálu o sobě dávali znát Inactive Messiah. Tuhle mladou bandu si zřejmě oblíbili jejich krajané Rotting Christ, kteří ji všude maximálně propagují. Inactive Messiah byli někde prezentováni jako black metal, jinde zase jako melodický death metal a nakonec snad heavy metal. Pak si člověče vyber! Nakonec se ale vyžívali v kombinaci těchto tří stylů. M.O.R. klub snad nikdy neměl špatný zvuk a tak i Inactive Messiah měli výborný. Ovšem moc mě svou hudbou neoslnili, spousta samplů a každá skladba začínala a prakticky i zněla stejně jako ta předchozí. Stále stejné riffování a postupy, jen v pozměněném pořadí. Vokalista se snažil a docela mu to šlo, ale řekl bych, že to bylo jediné zábavné na tomto vystoupení. Inactive Messiah dokáží oslnit posluchače bez nároků, posluchače, který nedokáže rozeznat hudební um a plagiát. Existují stovky, ba přímo tisíce kapel, které zní stejně jako tito hoši a pokud kapela nepřijde s nějakým výrazným nápadem, nebude tomu nikdy jinak a já se budu opět nudit.
Krátce po setu Inactive Messiah přichází na pódium Tomas, za ním Joinus, Emil a zbytek kapely – až na Legiona. Devian jen krátce dochystají své nástroje, doladí mikrofony a na pódiu se objevuje sám veliký Erik Legion. První skladba a Pan zpěvák zaujímá své klasické postavení s rozpaženýma rukama a do rytmu si podupává nohou. V prvních chvílích nebyl zvuk příliš dobrý a Devian zněli nevýrazně. S podobným problémem se potýkal i vokál. Nejsme ale ještě ani před koncem první skladby a zvukaři dali vše do pořádku, konečně adekvátní sound. Kapela se pomalu zahřála a všichni věděli, že Devian budou skutečný zážitek, na který jen tak rychle nezapomenou. Legion, na pódiu energická, psychopatická bestie, s vražednýma, vykulenýma očima. Devian si s elegancí pohrávají s black metalem a death metalem v té nejdokonalejší symbióze. Black metalová zběsilost společně s death metalovou úderností a heavy pečlivostí, to jsou Devian. Z pódia šlehá energie a Legionův pot, který běhá z jednoho konce pódia na druhý, řádí a své chování předává na fanoušky pod pódiem. Věřte nebo ne, „Scarred“, bestiální výtvor těchto géniů, rozhoupe do pohybu i mrtvého. Výrazně melodické, neobyčejně silné kytary jsou jen dalšími devizami Devian. Chvíle, kdy z blízka pozorujete bubenické umění Emila, Vás dostávají do stavů euforie, vlastně nestíháte počítat ruce! Legion s obrovskou pečlivostí a humorem uvádí další a další skladby, představuje všechny členy kapely a nekonečně komunikuje s publikem, ne však pouze slovy, nýbrž očima a pomocí výrazné mimiky. Devian budou převážně těžit z toho, že mají za mikrofonem právě tohoto muže, co si budeme nalhávat. Erik je však člověk, pro kterého je hudba celým životem a každý koncert si maximálně užívá, to bylo samozřejmě vidět. Nakonec se nechal i malou chviličku vozit na rukou fanoušků pod publikem. Všechny tyhle pozitivní vlastnosti maximálně přebily skutečnost, že občas netrefoval frázování s takovou přesností jako na desce. Kdo by to však čekal v takovém zápalu a tak dlouhém koncertním turné?
Mrzí mě, že Devian měli poměrně brzy odehráno. Mají zatím jen jednu desku a tak se koncertní set nepřenesl přes 45 minut. Už teď je nad slunce jasné, že mají před sebou víc než slibnou budoucnost. Slibována je další namakaná deska a tak je na co se těšit. Nakonec kapela odchází a někteří si ještě neuvědomují, že vrchol večera je dnes již pokořen.
Na Septicflesh jsem byl opravdu zvědavý. Neznám nikoho, koho by nenakopla jejich nová deska „Communion“, která znamená nejen pro Septicflesh, ale i pro veškerý hudební svět opravdu hodně. Vždyť po oznámení ukončení kariéry truchlilo celé Řecko. Náhle, kde nic, tu nic, nová deska a celé šílenství začíná znovu! Septicflesh se řadí po tolika letech na pódiu a spousty lidí neví, co si myslet. Rozeznívají se první skladby a o hudebních kvalitách se nemůže jednoznačně pochybovat. Škoda jen samplů a všech nutných orientálních“ doplňků, které jsou poněkud v pozadí. Vybírány byly starší skladby, ale neopomenuly se ani novinky, přirozeně.
Jako první přišla titulní skladba „Communion“ a krev v žilách tuhla. Vokalista předvádí opravdu výběrový hrdelní chropot. V živém podání se mi jevili Septicflesh daleko víc death metalově než kdy dříve, chyběl orchestr a doprovodné vokály, které dělají desku tak silnou a atmosférickou. „Lovecraft‘s Death“ je dalším zástupcem nových skladeb, které zní opravdu moc dobře. Při skladbě „Annubis“ se mi ježí chlupy po celém těle, pro mě snad nejdokonalejší song za celou historii kapely; mrzelo mě však, že čistý vokál byl pouze nasamplovaný, jako vlastně většina efektů.
Koncert Septicflesh byl technicky a hudebně dokonalý, to jistě, ale druhá strana věci říká, že až na pár skladeb to bylo vystoupení, které bylo statické a nebavilo. Problém je v tom, že hudba Septicflesh je kouzelná a veškeré své kouzlo je v její „orientálnosti“. Ta se při živém hraní vytrácí. Proto si myslím, že toto není kapela, která by měla svou hudbu prodávat pomocí živých show, ale jen prostřednictvím svých desek. „Communion“ je nablýskanou perlou a na CD nosiči vždy zůstane – avšak v živém podání ztrácí svůj lesk…
S příchodem Vader se odkrývá gigantická bicí souprava doposud zakrytá plachtou. Zvukaři doladí nástroje a všechno řádně zkontrolují, neboť Vader si chyby nepřipouští. Po chvilce zvučení a konečných úpravách přicházejí tihle matadoři na prkna znamenající svět. Strojovna říkající si „Daray“ usedá za bicí a rozjíždí celou smrtící devastaci. Starý dobrý známý Peter rozeznívá hlasivky a mučí kytaru. Vader tentokrát volí skladby z celé své rozsáhlé existence a tak zazněly i nepříliš známé kousky, které nedostávaly na živo častokrát šanci. Kapela také představuje songy ze svého nového EP, které jsou tentokrát technicky daleko náročnější na poslech, což na živo jasně postřehnete. Vader jsou především páni muzikanti a tak nemusím donekonečna vzpomínat jejich kvality. Jsou pro mě srdcovou záležitostí a tak jsem si nechal ujít jen velmi málo jejich vstoupení a věřte nebo ne, ještě jsem nezažil špatný koncert. Death metal těch nejvyšších kvalit, technicky vypiplaný do nejmenších detailů a podrobností, spojen silou těch nejvybranějších melodií. Darayova extrapalba určující tempo je obdivuhodná, Peterův vokál snad nemusím vzpomínat, jen snad jeho umění ve hře na kytaru - dokonalost, všimněte si samotné hry. Peter mučí své hrdlo společně se strunami kytary přesně tak, jako Mauser a Novy po jeho pravé a levé ruce. Konečně zazněly i tolik očekávané skladby jako („Epitaph“, „Black to the Blind“, „Sothis, Impression in Blood“, „Helleluyah!!!...“). Energické a neskutečně silné melodie podpořené zvolněným tempem dokáží své, načež se dostaví rychlý přechod a technické kytary s hřmící basou rozmetají vše na kusy. Když jsem vzpomínal skladbu „Helleluyah (God is Dead)“, která je velice oblíbená nejen díky svému provokativnímu textu, ale především díky jednoduché a přímé melodii, musím říct, že na tomhle vystoupení byla překvapivě snad nejslabší skladbou. Nechci říct odfláknutou, to ne, ale chyběla jí ta neskrytá energie a především Peterův kompletní vokál - příliš často nechal za sebe zpívat publikum. Vader odehráli necelou hodinku a odcházejí, trošku mě mrzí, že na můj vkus příliš brzo. Veškeré publikum v sále „klasicky“ vyvolává „Vader, Vader, Vader“, a kapela tedy znovu přichází zpět. První „nadstandardní“ skladbou je „This is the War“ ze stejnojmenného EP a jako druhá se představuje „Raining Blood“,(každý posluchač znalý Vader ví, že jde o cover verzi thrashových démonů Slayer). Tentokrát už pánové odcházejí úplně, bez jakékoli naděje na další přídavek. V sále se z beden rozezní „Sword of the Witcher“. Sakra, tahle pecka by byla na živo víc než jen výborná. Bohužel se asi nikdy nedostane do live tracklistu. A tak si Zaklínače můžete užít pouze ve hře samotné nebo taky v limitované verzi „And Blood Was Shed in Warsaw“.
Polští smrtihlavi Vader prostě dokáží nakopnout vždy a všude, za každých okolností – především proto dnes znamenají to, co znamenají - a to milióny skandujících fanoušků po celém světě!
Dnešní noc skončila vlastně poměrně brzo, minimální pauzy mezi jednotlivými kapelami a rychlý slet všech událostí dosáhl svého. Tahle noc byla skvělá, jelikož bylo možno za večer vidět tři hvězdné celky, které mají mnoho společné, a to jsou hlavně zkušenosti, hudební um a dokonalou desku v pozadí. Upřímně, čekal jsem daleko větší návštěvnost, už jenom díky Devian, kteří pro mě byli vrcholem večera a možná i poslední doby. S postupem času si vlastně uvědomuji, že Vader, ač byli dokonalí jako vždy, měli i lepší vystoupení. Snad se na Peterovi a jeho družině podepsala únava nebo za to všechno může jen odlišný tracklist, na který jsme byli doposud zvyklí. Nevím. Jedno je však jisté, Vader si nenechám příště ujít, tak jak je to u mě již dobře zaběhlým zvykem.
